Venkovní schody nejsou klouzačka

08.05.2009 Stavební konstrukce, Zahrady a bazény

Překonání výškového rozdílu mezi terénem a vstupem do domu zajistí exteriérové schodiště. Může  zpřístupnit také střechy nebo terasy.


Pro schodiště v exteriéru platí stejná pravidla jako pro schody interiérové, ale na bezpečnost chůze jsou ještě náročnější. Mnohé pády a úrazy totiž může zavinit i počasí, při dešti a sněhu na nich člověk snadno uklouzne.

Bez zábradlí norma opět povoluje jen schody do výšky 50 cm, stupně by měly být nejméně tři za sebou (jeden schůdek snadno přehlédnete a klopýtnete). Mezi schody a vstupní dveře se vkládá podesta, která by měla být širší a hlubší než u běžných interiérových schodů – při odemykání dveří si potřebujete odložit tašky s nákupy.

Důležitý je povrch

Při opravách staršího venkovního schodiště záleží především na tom, zda jsou schody konstrukčně přímou součástí domu (mohou být založeny jako celek se soklem), nebo mají samostatnou konstrukci, a tím i samostatné založení. V takovém případě nesmíte překrýt dilatační spáru při novém obkládání, jinak dlažba v tomto místě časem praskne.

Nové schodiště musí mít vždy samostatný základ, od konstrukce domu je odděleno dilatační spárou – to je místo umožňující odlišný pohyb konstrukcí při rozdílném zatížení a sedání základů nebo při objemových změnách (rozdílné letní a zimní teploty). Většinou se konstrukce venkovního ramene volí lehčí, založená pod spodním stupněm a horní částí volně opřená o konstrukci domu, nesmí s ní být pevně spojená.

Materiály pro nosné prvky bývají odolné vlhku a extrémním teplotám, na rozdíl od interiérových schodišť není příliš vhodná dřevěná konstrukce. Dřevu nevadí vlhko, pokud má možnost ze všech stran zase volně vyschnout. Této podmínce ale u schodů jen těžko vyhovíte. Vhodnější je tedy ocel s úpravou proti korozi nebo technický hliník (ten je ale dražší), běžný je také vyztužený beton.

Ze stejných materiálů se vyrábějí také stupně, případně mohou být obloženy dalšími mrazuvzdornými materiály. Nejdůležitějším požadavkem z hlediska bezpečnosti je protiskluzná povrchová úprava.

Na plném kovovém stupni můžete venku uklouznout, i když má na povrchu zdrsňující výstupky; stačí menší vrstva sněhu, aby se jejich funkce minula účinkem. Mnohem vhodnější jsou stupně z roštů, kterými sníh propadá.

Betonové stupně se vyrábějí i jako prefabrikáty, stejně jako u betonové dlažby pro exteriéry musí být jejich povrch zdrsněný. Nejčastěji se při výrobě do povrchu přidává drcené kamenivo. Také keramické dlažby pro obklad venkovních schodů musí mít protiskluznou úpravu.

Kamenné stupně nebo obklady nesmí být leštěné, jejich povrch se upravuje tryskáním ocelovou drtí nebo pískem, novinkou v oboru jsou povrchy opalované. Při opalování se povrch kamene speče, aniž by zanikla jeho struktura jako při levnějším tryskání. Nezanedbatelnou výhodou opalovaného povrchu je snadná údržba, protože se na něm nezachycují drobné částečky nečistot.

Bezbariérový vstup

Ani u rodinného domku by se nemělo zapomínat na možnou úpravu vstupu bez výškových bariér; nepřekonatelnou překážkou pro člověka upoutaného na invalidní vozík se totiž může stát i jediný schůdek. Řešení bývá vybudování rampy.

Rampy se konstrukčně řadí ke schodištím, jen namísto stupňů je rameno vytvořeno souvislou šikmou plochou, po které se snadno chodí nebo jezdí. Pro bezbariérový vstup nesmí mít rampa větší sklon než v poměru 1:12 (na každý cm výšky potřebujete délku 12 cm) a neměla by přesáhnout délku 8 metrů.

Invalidní vozík potřebuje pro pohyb a otáčení prostor alespoň o průměru 150 cm. Aby bezpečně zajel do vstupních dveří a nezřítil se dolů, musí být navazující rovná podesta hluboká alespoň 180 cm. Možná by při stavbě nového venkovního schodiště a podesty před dveřmi stálo za úvahu pomyslet i na stáří a zadní kolečka.

-věk

Foto Andrea Lhotáková a Jaroslav Hejzlar