Rodinné domy Podpec, Slovinsko
27.01.2012 Individuální bydlení, Rodinné domyOFIS Arhitekti
Domy v příměstské oblasti vycházejí z tradičního venkovského uspořádání. Racionální koncept je dostupný pro mladé rodiny.
OFIS Arhitekti
Domy v příměstské oblasti vycházejí z tradičního venkovského uspořádání. Racionální koncept je dostupný pro mladé rodiny.
Keiji Ashizawa / Rie Honjo
Projekt těží maximum z kvalit pozemku a využívá je v interiéru domu;
v každém podlaží mají obyvatelé k dispozici zahradu, nebo terasu.
Pavel Plánička, Matěj Páral, Bruno Panenka / 3+1 architekti
Rodinný dům s panoramatickým výhledem na meandr řeky navazuje na příběh původní chaty, na jejímž místě bude postaven.
Ladislav Lábus, Martin Matiska a Martina Novotná
Citlivý návrh domu dokáže pro příjemné bydlení využít nejenom klady místa, ale i jeho zdánlivé nedostatky.
OFIS Arhitekti
Domy v příměstské oblasti vycházejí z tradičního venkovského uspořádání. Racionální koncept je dostupný pro mladé rodiny.
Keiji Ashizawa / Rie Honjo
Projekt těží maximum z kvalit pozemku a využívá je v interiéru domu;
v každém podlaží mají obyvatelé k dispozici zahradu, nebo terasu.
Pavel Plánička, Matěj Páral, Bruno Panenka / 3+1 architekti
Rodinný dům s panoramatickým výhledem na meandr řeky navazuje na příběh původní chaty, na jejímž místě bude postaven.
Ladislav Lábus, Martin Matiska a Martina Novotná
Citlivý návrh domu dokáže pro příjemné bydlení využít nejenom klady místa, ale i jeho zdánlivé nedostatky.
New Work
Hmota domu se blíží tvaru písmene Y a je tvořena kónickým objemem, který se rozšiřuje směrem do zahrady, zavírá se do sebe.
Jan Schindler, Ludvík Seko / 4A architekti
Rodinný dům českého ateliéru ve Švédsku: i v drsnějším severském podnebí dokáže dřevostavba poskytnout vysoký komfort bydlení.
Věra Konečná
Řešení kuchyně vycházelo z polohy v rámci obytného prostoru
a návaznosti na předsíň, bílý nábytek neubírá místnosti světlo.
Filip Ditrich / Atelier A ČR
Koncepce vychází z požadavku přízemního objektu na „L“ půdorysu, který umožňuje maximální zachování soukromí majitelů domu.
Ondřej Mohyla / FA ČVUT, ateliér Michal Kohout – David Tichý
Domov pro seniory chce pěstovat vztahy mezi lidmi. Pro fungování je důležité soukromí, přehlednost a snadná komunikace.
Martin Řežábek / INBLOK architekti
Nízkoenergetický dům v satelitní zástavbě typových domů se jižní stranou obloženou modřínovými prkny obrací do zahrady.
Ve čtvrtek 2. února v 18 hodin bude slavnostně zahájena výstava Green Architecture II v Galerii Národní technické knihovny (Technická 6, Praha 6), kterou pořádají Galerie Jaroslava Fragnera, Rakouské kulturní fórum, Prodesi/Domesi, Zumtobel Lighting a NTK.
mezinárodní soukromé školy architektury ARCHIP je otevřena do konce ledna v prostorách školy (Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7). Práce studentů vedli Zdeněk Fránek, Jan Schindler (4A architekti) a Jaroslav Wertig (A69).
Výstava vycházející
z patnáctiletého výzkumu holandského architekta Barta Goldhoorna
o možnostech bytové výstavby v budoucnosti bude slavnostně zahájena 31. ledna v Galerii Jaroslava Fragnera (Betlémské nám. 5a, Praha 1).
Ještěd f kleci je organizován studenty pro studenty. Klade si za cíl přinést vnější nezávislý pohled na studentské práce, jednotlivé ateliéry a úroveň školy. Hodnocení poroty a vyhlášení výsledků tohoto ročníku proběhne 25.1.2012 v ateliéru F Fakulty umění a architektury TUL. Účast
v porotě přislíbili Luděk Rýzner, Petr Volf, Viktor Vlach, Milena Kubiszová
a Lukáš Brom.
Západočeská galerie v Plzni představuje úspěšnou výstavu o historii SIALu, která byla poprvé uvedena v Muzeu umění Olomouc a poté byla reprízována v Oblastní galerii v Liberci, v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze a v Galerii výtvarného umění v Chebu. V Plzni bude otevřena do 15. dubna.
Nový pohled na fungování současného města představí výstava architektonických návrhů pro čtyři městské lokality. Pro veřejnost se otevře 1. února v Centru současného umění DOX (Poupětova 1, Praha 7).
Negativní, agresivní i vulgární reakce na moderní architekturu nejsou nic nového pod sluncem.V Muzeu moderního umění Olomouc probíhá od 12. ledna výstava „Architektura je atentátem na dobrý vkus!“ Představuje významné evropské stavby, jejichž dobové přijetí veřejností bylo odmítavé.
Dvacátá sedmá Pecha Kucha Night Prague proběhne 18. ledna od 20.20 hodin v kině Aero (Biskupcova 31, Praha 3). Vystoupí Markéta Richterová, Karel Cudlín, usti-aussig.net, František Polák, Bára Prášilová, Jakub Špaňhel, Iva Němcová, Světlana Fialová, Katarína Kerekesová, Žít Brno, Pavel Turek a Klára Šípková.
Druhý ročník konference se koná v úterý 24. ledna od 9.00 hod. v Top Hotelu Praha (Blažimská 1781/4, Praha 4 – Chodov). Nová koncepce Smart Life dává internetu a energetické síti nové možnosti poskytovat rozličné inkrementální služby domácnostem
v propojených chytrých (Smart) komunitách. Registrace do 21.1. na www.stech.cz.
Galerie Jaroslava Fragnera připravuje na únor 2012:
Věra a Vladimír Machoninovi 60/70, repríza výstavy v KD
v Jihlavě do 2.2.2012.
block city/ minulost, přítomnost a budoucnost bytové výstavby, výstava vycházející z 15letého výzkumu holandského architekta Barta Goldhoorna o možnostech bytové výstavby, do 2.3.2012.
Green Architecture 2, druhý ročník výstavního projektu GJF prezentující tři výstavy s podobným námětem: Form and Energy / současná udržitelná architektura v Rakousku), Zumtobel Group Award 2010 / udržitelný rozvoj a humánnost v architektuře, Wooden Boxes / současná dřevěná architektura ve Finsku a Rakousku, Galerie NTK, Technická 6, 3.2.–28.2.2012. Více na www.gjf.cz
Milý čtenáři, víš, co to je „architektonická soutěž“? Předpokládám, že ano, ale pokud náhodou ne, zde je krátké vysvětlení.
Jde o způsob zadání zakázky na stavbu domu (úpravu veřejného prostoru, rekonstrukci) pomocí soutěže mezi jednotlivými účastníky. Nejčastější způsob soutěže býval veřejná-anonymní. Tedy přihlásit se může každý (autorizovaný) architekt a vítěze (budoucího zpracovatele návrhu) vybírá porota, jejíž většina je nezávislá na vyhlašovateli. A je tím zaručena nezávislost rozhodování. Tento způsob může využít každý potenciální zadavatel, především však zadavatelé veřejných zakázek, kteří tak nemusejí využívat běžná obchodní výběrová řízení, kde se vybírá podle levnosti zpracování, rychlosti, referencí nebo velikosti pojištění dané firmy.
Tento způsob zadávání zakázek se využívá čím dál tím méně (pozn. řádově se takto zadá ročně asi 10 zakázek z více než 1000
v oblasti staveb financovaných z veřejných zdrojů). Přestože to je asi jediný způsob, kde můžete adekvátně nastavit kritéria hodnocení podle toho, co doopravdy chcete. A tady je asi kámen úrazu. Většina zadavatelů neví, co by měla chtít. Jediné, o co se snaží, je omezit velikost vlastních výdajů, tedy přesně stanovit finanční limit, do kterého se má ta která zakázka vejít. Nepožaduje se kvalita, originální řešení, příjemné překvapení nebo něco, co si zadavatelé ani neuměli představit.
Proč? Jedna z odpovědí je: Protože je to riskantní. Předem nevíte, co dostanete.
Proč se architektonické soutěže využívají čím dál tím méně? A nejsou využity ani na nejvíce viditelné příklady, jako je rekonstrukce Klementina nebo Národního muzea?
Důvodů je celá řada, ale zmíním jeden podstatný. Po architektonických soutěžích dnes volají pouze architekti. Přestože pro ně představují spoustu dřiny s velmi nejasným (a tedy nezaplaceným) výsledkem. Nezřídka se takové soutěže účastní až 100 týmů (a šance na vítězství je tedy
1 %).
Architektonické soutěže na veřejné stavby požadovat by měli všichni ostatní. Obyvatelé města, zastupitelé, politici, úředníci, zkrátka všichni občané. Měli by požadovat, aby stavby financované z veřejných zdrojů měly vysokou kvalitu. Nedělají to. Nabízí se opět otázka proč. Představuje to nedůvěru v architekty jako profesi? Nedůvěru, že z mnoha desítek návrhů se vybere nekvalitní? Že neexistují dostatečně vzdělaní porotci schopní kvalitního výběru? Je příprava architektonické soutěže příliš pracná, zdlouhavá a nejen finančně náročná? Samozřejmě, že je, ale když porovnáte půl roku příprav s faktem, že stavba bude stát několik desítek, možná stovek let, přijdete třeba na to, že to má smysl.
Jsme dnes v absurdní situaci, kdy pracné soutěžení s malou nadějí na výsledek požadují pouze ti, pro které z toho plyne především spousta nezaplacené práce. Fascinující. A v naší rádoby efektivní společnosti zaměřené na vydělávání peněz rovněž krajně nedůvěryhodné. Když architekt přesvědčuje o důležitosti architektury, nikdo mu nevěří (a totéž platí i o soutěžích). Pokud tento blog čte někdo jiný než architekti, tak vězte, že nutnost prosazování architektonických soutěží leží právě na vašich bedrech. Tedy pokud stojíte o zkvalitňování prostoru, ve kterém žijete.
Adam Gebrian
http://ag-ent.blogspot.com