Sádrokarton v moderních bytech

24.02.2016 Interiéry, Materiály a technologie, Přestavby, Stavební konstrukce

Jedním z novodobých materiálů stavebnictví jsou sádrokartonové desky. Zpočátku měly sloužit pouze jako protipožární obklady, později nahradit těžké zdivo v místech s malou únosností.


 

Koncem 19. století se Austine Sackett pokoušel sestavit desku k obložení stěn a stropů, odolnou proti nárazům, protržení a ohni; měla mít hladký a suchý povrch. Úspěchu dosáhl se sádrou a filcovým papírem: deska byla patentována v USA v roce 1894. Na základě tohoto pokusu vznikly sádrokartonové desky, které měly sádrové jádro a opláštění kartonem. Od roku 1910 se začaly vyrábět k protipožárním obkladům trámků u venkovských domků a jejich masová výroba se rozšířila po první světové válce s vývojem speciálních strojů. V Evropě byla první továrna na sádrokartonové desky postavena v Anglii, v roce 1938 vznikla výrobna Rigauer Gips und Zementwerke v Rize, která se v roce 1945 přestěhovala do Německa
a přejmenovala se na Rigips. Sádrokartonové desky se však v Evropě prosazovaly jen pomalu, teprve v 60. letech byly v Německu přijaty zásady pro jejich montáž a technické normy na výrobu a zpracování. Obrat nastal v 70. letech, kdy se s novými zákony na úsporu energií začaly stavět domy s účinnými systémy tepelně izolačních plášťů. Právě při rekonstrukcích
a zateplování starých domů se sádrokartonové desky začaly výrazně prosazovat.

V současné době jsou na našem trhu výrobky dvou předních evropských firem – Rigips a Knauf. Obě mají vyvinuty celý systém suché výstavby: příček, instalačních stěn, zateplovací systém, stropní systém, podlahové konstrukce nebo celé půdní vestavby. Vyrábí se desky nejrůznějších vlastností: s protipožární úpravou, impregnované do vlhkých prostorů, desky perforované pro akustické účely, desky s tepelně izolační vrstvou polystyrenu nebo s parozábranou, desky částečně ohybatelné díky zářezům na rubu nebo vyráběné už přímo ve tvaru oblouku, s profilem čtvrtiny nebo poloviny kruhu s různým poloměrem.

Sádrokartonové desky se montují na kovové (případně dřevěné) profily, takže předem určíme dostatečnou únosnost stěny na místech, kde se zavěšují další prvky – police, skříňky, sanitární vybavení či jiné těžší předměty. Samozřejmým doplňujícím programem jsou speciální nosiče, šrouby, hmoždinky či krabice pro instalace.

 

Využití i zneužití

Vlastnosti sádrokartonových desek jsou mimořádné a v některých případech si už stavbu či rekonstrukci bez nich nedokážeme ani představit. Téměř nenahraditelné jsou dnes například při přestavbách panelákových bytů, kde na místě umakartového jádra musíte postavit nové, velmi lehké stěny. Klasické příčky z cihel je možné vyzdít v jednom či dvou bytech, ale v celé řadě bytů nad sebou by zdivo neúměrně zatížilo nosnou konstrukci. Suchý proces
a rychlá montáž sádrokartonových stěn navíc výrazně zkracují dobu, kdy se majitelé musí obejít bez možnosti mytí, vaření či používání záchodu. Nové stěny se dají obkládat i vymalovat, na první pohled je téměř nerozeznáte od zděných.

Stejně dobrou službu poskytuje sádrokarton při půdních vestavbách, kde váha nových příček nesmí ohrozit statiku starého domu. Osvědčil se tu lépe než jiné lehké materiály: například porobetonové tvárnice také vyhovují statickým požadavkům, ale při rychlosti současné výstavby často nestačí „vyzrát“. Materiál po čase nasává vlhkost z okolí a mění svůj objem, takže omítky na nich praskají, trhají se. U sádrokartonu nic takového nehrozí.

Ve výstavbě rodinných domů se sádrokartonové desky využívaly nejvíce jako vnitřní obklady obvodového pláště. Dřevěné a jiné skeletové konstrukce totiž nemívají obvodové stěny nosné, jsou složeny pouze z vrstev tepelně izolačního systému a obložení. Především pro vnitřní obklad bývá sádrokartonová deska nejrychlejším a nejjednodušším řešením. Dělicí příčky ze sádrokartonu v celém domě si pak oblíbily především stavební firmy, které dodávají typové domy na klíč. Rychlá a suchá výstavba jim umožní smontovat domek během několika týdnů, je rozhodně mnohem rychlejší cestou k ziskům než klasická zděná technologie. Majitelé domů sice vítají krátké termíny dokončení stavby, ale na druhou stranu v nich papírové stěny po nastěhování vzbuzují pocity jakési nejistoty, provizoria, nepůsobí dobře na jejich psychiku. Chodí domem a ťukají na papír, dutý zvuk je děsí, cítí se tak trochu podvedeni nebo zneužiti.

Rychlé a lehké stěny jsou v dobrém slova smyslu opravdu provizorním řešením, dovolují stejně snadné odstranění a libovolnou změnu třeba celé dispozice. V bytě, který má ostatní stěny nosné nebo bytelné, to může být výhodou a několik sádrokartonových stěn určitě nebudete vnímat negativně, zvláště když se použije vícevrstvé opláštění. Není však příjemné nemít kolem sebe žádné jiné stěny; obzvláště paradoxně pak působí papír ve tvaru odpovídající zcela opačným vlastnostem materiálu – pevnosti, velké hmotnosti a neměnnosti. Například klenba bývala v historické architektuře konstrukčním řešením, jak v silné kamenné zdi zakončit otvor a pokračovat bez rizika, že se zdivo zřítí. Tvar klenby pomáhal přenést zatížení těžkého materiálu do bočních stěn podél otvoru. V lehké a subtilní sádrokartonové stěně je ale klenba naprostým nesmyslem. A právě takové spojení papíru s historickými tvary je největší komedií na zákazníky. Firmy prodávají falešné pozlátko: „papundekl“, který se tváří jako těžké zdivo, levnou současnou stavbu, která chce vypadat jako honosný historický zámek.

 

Sádrokarton nábytkem

Bylo by nesmyslné zanevřít na sádrokartonové desky kvůli obchodním trikům. Tento novodobý materiál má nesporné výhody a v některých případech už bývá opravdu nenahraditelný. Navíc si mnozí architekti našli nové způsoby, jak jeho vlastnosti vhodně využít v současných interiérech. Nepopírají jeho papírovou podstatu, naopak lehkost a tvarovou přizpůsobivost (dokonce
i určitou provizornost) přiznávají, nacházejí pro ně novou odpovídající funkci.

Výrazným znakem moderních staveb a jejich interiérů je jednoduchost, účelnost, tvary bez zbytečného a formálního dekoru, geometrická čistota prostoru. Nábytek z místností téměř mizí, omezí se na nejnutnější kousky pro pohodlí. Pro samotné bydlení má hodnotu prostor uvolněný k pohybu lidí. Veškeré těžkopádné a překážející skříně jsou nahrazeny šatnou nebo vestavěnými skříněmi; knihovny, drobné skříňky, kuchyňské sestavy, spotřebiče či HiFi technika se zabudovávají do stěn, aby do prostoru nevyčnívaly, nečlenily ho, přestávají být nábytkem a vybavením v klasickém smyslu dřívějších „zabydlených“ domácností.

Právě tady se osvědčily sádrokartonové desky, obzvláště při rekonstrukcích bytů, kde je zapotřebí začistit nebo vhodně využít nepravidelnosti půdorysu. Ze sádrokartonu se tak vlastně stává nový materiál pro snadnou výrobu nábytku. Do výklenků a nik vytvořených sádrokartonovými deskami se upevní police či nejrůznější úložné systémy, které buď zůstávají volně viditelné, anebo se překrývají dvířky či posuvnými skleněnými stěnami. Do otvorů vytvořených přímo na míru se vkládají chladničky a pečicí trouby v kuchyni, ale také televizory v obývacím pokoji, zásuvky na prádlo v ložnici nebo skříňky na kosmetiku v koupelně.

Přestože tedy varujeme před „honosnými“ zámky z papíru, pro rozumné účely můžeme sádrokarton jednoznačně doporučit. Je chytrým, levným a lehkým materiálem, který vznikl z přirozených potřeb naší doby. Neměl by se sám ze sebe stydět – nemá zapotřebí kopírovat jiné, drahé a těžké materiály.

-věk
Foto Jaroslav Hejzlar, Ivan Bárta, Jana Labuťová a Jiří Vaněk
Návrhy Ivana Dombková, ATW architekti a Věra Konečná