Na zateplení domů dostanete dotaci

26.05.2009 Přestavby, Střechy, fasády

S novými podmínkami pro získání dotací se zvýší zájem stavebníků o zateplení domu. Je ale možné stejně jako novostavbu ochránit před chladem i starší dům?

Zatímco nové domy mohou využít některou z mnoha moderních technologií výstavby, vybrat si rovnou obvodové pláště vhodné pro nízkoenergetický provoz, staré zdivo z plných cihel nedokáže současným tepelným normám vyhovět ani při značné tloušťce. Aby dům poskytl tepelnou pohodu a majitel neprotopil velké finanční částky, zdivo se musí opatřit novou vrstvou tepelné izolace.

Řešení vychází nejenom z individuálních vlastností starého domu, ale také z požadavků na zachování původního vzhledu objektu. Obecně lze počítat s tím, že čím větší hodnotu (architektonickou či historickou) má dům, tím obtížnější bude jeho zateplení. U velmi cenných objektů památkáři zřejmě nepovolí žádnou změnu fasády, tedy ani zateplení, při kterém obvodová stěna nabude na síle, přichází také o původní štukové dekorace, mění se proporce domu, okna jsou ve fasádě hlouběji utopená. Při zesílení stěn se musí citlivě vyřešit spousta konstrukčních detailů, které by mohly narušit vzhled budovy, anebo způsobit celou řadu nežádoucích jevů – tepelné mosty, kondenzaci a vznik plísní v interiéru.

Hlavní zásady:

  • systém zateplení zvolit podle konkrétních podmínek
  • skladbu stěny řešit s odborníkem
  • zateplování aplikovat zvnější strany
  • pozornost věnovat místům, kde by mohly vzniknout tepelné mosty
  • nekombinovat materiály různých firem a systémů
  • provedení svěřit odborné firmě
  • výměna oken musí být provedena dříve než zateplení fasády

Můžeme zateplovat zevnitř?

Při správném zateplení se v interiéru dosáhne optimálního mikroklimatu jak v zimním, tak i letním období. Dostatečná tepelná izolace chrání dům před mrazem i horkem. Sníží se tepelné ztráty, a tím také náklady na vytápění, obvodové konstrukce budou mít dostatečnou ochranu, prodlouží se jejich životnost.

Než se začneme podrobněji věnovat zateplení jednotlivých částí budovy (fasády, plochá střecha, krov), je třeba vysvětlit některé zásady, které platí obecně pro všechny obvodové stěny (také střecha je vlastně stěnou).

Při volbě zateplení se nejprve rozhoduje o jeho umístění. V případech cenné fasády investor možná uvažuje o zateplení z vnitřní strany (z interiéru), ale z hlediska stavební fyziky vnitřní izolace vhodná není. Při promrzání konstrukce totiž nastává pro obvodové zdivo ještě horší situace než u nezateplené fasády.

Běžná nezateplená stěna musí vyrovnat rozdíly teplot mezi venkovním prostředím a vytápěným interiérem, teplota 0 °C se nachází zhruba uprostřed stěny. Pro životnost zdiva to není příliš příznivé, jeho vnější polovina promrzá, nebo se přehřívá, cihly jsou vystaveny vlhku vlivem kondenzace vzduchu. Při vnitřním zateplení se ale nulová teplota posune do vnitřní tepelné izolace (účinky vytápění se přes vnitřní izolaci na zeď nepřenesou), zdivo tedy promrzá v celé své tloušťce. Cihelná konstrukce je během celého roku vystavena teplotním rozdílům až 70 °C.

Zateplené budou pouze části budov, nelze zabránit tepelným mostům (nadokenní překlady a stropy). V jejich místech se uvnitř interiéru objevuje povrchová kondenzace a následně plíseň. Nebezpečí kondenzace hrozí také v tepelné izolaci nebo v samotném zdivu. Obzvláště rizikové jsou pak budovy s dřevěnými stropy, ve zdi uhnívají uložená zhlaví trámů, stropy ztrácejí únosnost a mohou se zřítit.

Pro samotné vytápění interiéru je sice vnitřní izolace lepší než žádná, ale je třeba upozornit také na skutečnost, že běžné izolanty nemají schopnost tepelné akumulace. Místnost se tedy vytopí velmi rychle (nevytápí se zdivo, jen vzduch pokoje), ale po přerušení vytápění teplota zase rychle klesá.

Vnitřní izolaci je možné doporučit jen ve výjimečných případech: například u chalup se silným zdivem, kde se přes zimu pobývá jen občasně přes víkend, a je zapotřebí rychle a na krátkou dobu obytný prostor vyhřát. Navíc musí jít o stavbu velmi suchou, kde relativní vlhkost vzduchu nepřekročí hodnotu фi = 40 % při teplotě 20 °C. Také se doporučuje provětrávaná mezera mezi zdivem a vnitřní izolací, a z ní musí být zajištěna i možnost odtékání zkondenzovaného vzduchu. Provést taková opatření není jednoduché.

V objektech pro trvalé bydlení je možná i kombinace vnější a vnitřní izolace, pokud vnější izolant nemůže být dostatečně silný například z důvodů památkové ochrany. Správnou skladbu stěny však musí vždy řešit odborník.

Správná je izolace z vnější strany

Vnější zateplení chrání objekt jako celek, při správném návrhu a realizaci tedy nedochází k žádným tepelným mostům. Obložením stěny izolací z vnější strany se nulová teplota přesune z obvodové konstrukce do tepelné izolace. Zabrání se promrzání zdiva, které tak v průběhu roku zůstává v téměř konstantních podmínkách, a zásadním způsobem se zvýší i jeho životnost. Těžké cihelné zdivo navíc zůstává uvnitř interiéru, kde se využije jeho dobrá tepelná akumulace. Při přerušení topení zůstává vzduch v místnosti dlouho teplý, protože značné množství tepla sálá z prohřátých zdí.

Pozornost se však musí věnovat řazení jednotlivých vrstev stěny, umístit vrstvy s vyšším difúzním odporem – špatně propouštějí vodní páru – na vnitřní stranu konstrukce. Velmi nebezpečné jsou zejména vnější obklady s vysokým difúzním odporem (například plech, sklo), které zabraňují přirozenému odvětrávání fasády a zadržují vodní páru uvnitř konstrukce. Každou obvodovou skladbu by měl navrhnout odborník a doložit podrobným tepelně technickým výpočtem.

V současné době se využívá několika způsobů vnějšího zateplení: sendvičového zdiva, provětrávaného systému zateplení, kontaktního systému a tepelně-izolační omítky. Pro zateplení starších domů většinou první dva systémy nepřipadají v úvahu, pokud se nemůže zásadním způsobem měnit vzhled objektu. Tepelně-izolační omítky zase nejsou tolik účinné jako ostatní systémy, mají velmi omezenou tloušťku izolantu. Pro přestavby tedy mají největší význam kontaktní systémy zateplení.

Podobně jako zateplení fasády se řeší také tepelná izolace plochých a šikmých střech. I tady se využívá více způsobů, střechy mívají konstrukci jednoplášťovou (bez větrací mezery), nebo víceplášťovou (provětrávanou). Střecha je ještě více než obvodová stěna citlivá na kondenzaci par, navíc musí být dokonale zajištěna proti zatékání deště a tajícího sněhu. Tepelná izolace a hydroizolace tvoří nedílnou součást skladby střechy, volba jednotlivých materiálů je závislá na zvoleném systému a vzájemném spolupůsobení všech vrstev. Bez odborného návrhu a pečlivé realizace střechy hrozí nebezpečí závažných poruch celé stavbě.

Tepelné mosty

Chladný vzduch si podobně jako voda hledá nejkratší cestu a místa, která mu kladou nejmenší odpor. U starých domů proniká do místností nejvíce okny, která jsou nejslabším článkem fasády. Jednoznačným ukazatelem jsou zarosená skla, nebo dokonce námraza, vodní páry z teplého vzduchu v místnosti se srážejí na vnitřní straně oken.

Vyměníte-li okna za nová s izolačním zasklením a fasáda nebude správně zateplená, chlad si najde další nejslabší článek: tentokrát to budou okenní překlady, parapety nebo ostění. Kolem oken totiž zdivo klade odpor chladnému vzduchu jen v tloušťce okenního rámu. Této cestičce, kudy chlad snadno proniká dovnitř, se říká tepelný most. Povrchovou kondenzaci z omítky nesetřete tak snadno jako ze skla, na navlhlém zdivu se tedy začne v místě tepelného mostu vytvářet plíseň.

Těsná okna s izolačním zasklením jsou tedy pro dům bez správného zateplení fasády větším nebezpečím než stará okna s velkým únikem tepla.

Na obrázku vidíte, jak chlad proniká nezateplenou obvodovou zdí a kde vznikají tepelné mosty u stěny zateplené zevnitř: v místech napojení stropů a stěn, na okenních překladech kolem rámů oken. Stěny zateplené z vnější strany nemusí mít žádné tepelné mosty, pokud se izolace protáhne až k rámům oken. Právě tady je totiž jedno z nejvíce choulostivých míst na celé fasádě.

Způsoby zateplení fasády

Zateplení střechy budeme věnovat samostatné téma, problematika je komplikovanější vzhledem k častému využívání podkroví pro bydlení. Podívejme se nejprve na jednodušší problém, zateplení svislých obvodových stěn.

Z běžných systémů vnějšího zateplení pro rekonstrukce většinou nepřipadá v úvahu sendvičové zdivo (složené z nosného zdiva, izolace a přizdívky), kterým by obvodová stěna příliš zmohutněla. Sendvičové zdivo se využívá více u zděných novostaveb.

Při provětrávaném zateplovacím systému se desky izolace kladou mezi nosné držáky nebo profily, na které se připevňují obklady. Mezi tepelnou izolací a obkladem zůstává vzduchová mezera, důležitá k provětrávání vlhkosti, která prochází zdivem a tepelnou izolací z interiéru. Tento systém není vhodný pro domy, u nichž se nesmí změnit původní vzhled fasády, je však možný při zásadní přestavbě a nezbytný v případech, kdy obklad fasády tvoří neprodyšný materiál s vysokým difúzním odporem (kov, sklo apod.).

Při dodatečném zateplování starých domů se využívá nejčastěji kontaktní zateplovací systém. Tepelná izolace je pomocí tmelů a hmoždinek přímo spojena se stávajícím zdivem a novou omítkou. Jako kontaktní tepelná izolace se využívá nejčastěji polystyrén, stabilizovaný polystyrén nebo desky z minerálních či skleněných vláken. Před zahájením zateplovacích prací musí být dokončena výměna oken, ze zdiva odstraněna stará omítka a veškeré nečistoty, případné nerovnosti se opraví maltou. Desky se lepí tmelem (většinou po celé ploše desky), a ukotvují talířovými hmoždinkami v pravidelných rozestupech. Na izolaci se nanáší krycí vrstva s výztužnou sítí, a nakonec omítka. Přesnou skladbu všech vrstev a nezbytný postup práce určují až návody pro konkrétní výrobky. Ve všech případech je však třeba velmi pečlivá a odborná práce, nikdy by se neměly kombinovat výrobky různých firem a systémů.

Pokud není možné fasádu opatřit ani kontaktním zateplením, využívá se alespoň tepelněizolační omítka. Někteří odborníci se domnívají, že efekt zateplení je velmi malý vzhledem k ceně, ale každé vylepšení má smysl už kvůli ochraně zdiva.

Vhodné izolační materiály

V souvislosti se vstupem do EU se změnily požadavky na zateplení budov, tloušťky tepelných izolací se zvětšují. Tabulka ukazuje doporučené tloušťky izolantu na jednotlivé části budovy.

Při dodatečném zateplení budov jsou ale možnosti omezené, na fasádách se většinou využívá izolačních desek o síle jen 5 až 10 cm. Účinnější zateplení je možné provést na ploché střeše nebo při půdní vestavbě na střeše šikmé. Tepelná pohoda v domě se může zlepšit také zateplením stropu mezi obytným přízemím a nevytápěným podzemním podlažím (ze strany suterénu), nebo stropu mezi nejvyšším podlažím a neobydlenou půdou (zateplení se provede z vnější strany stropu, tedy na půdě).

Tepelně izolačních materiálů je na našem trhu celá řada, každý z nich má své výhody i drobné nevýhody. Někteří odborníci dávají přednost polystyrénu, jiní minerálním deskám či skleněné vatě, další volí přírodní materiálům na bázi dřeva, vlny či korku. Jednoznačně nelze doporučit jen jeden typ, záleží vždy na způsobu použití a vybraném systému zateplení.

Pěnový polystyren

Pro zateplení fasád a střechy se využívá polystyren zejména ve „stabilizované“ formě EPS, má kromě vynikající tepelně-izolační schopnosti také další výhody:

  • nízkou hmotnost (snadná manipulace, nezatěžuje konstrukce, lehce se upevní na fasádě);
  • malou schopnost tepelné akumulace, vlétě zněj tedy nesálá teplo do interiéru;
  • snadno se opracovává;
  • je relativně levný;
  • není nasákavý, při zatečení střechy mu nehrozí znehodnocení a výměna, vhodný je tam, kde by mohl být vystaven vlhku a vodě (spodní části fasády, ploché střechy sopačnou skladbou, šikmé střechy se sdruženouizolací nad krokvemi);

Jako nevýhody je možné uvést:

  • horší schopnost zvukové izolace;
  • vyšší difúzní odpor (vrstvy pod ním hůře „dýchají“);
  • menší požární odolnost (použití možné do výšky 23 m).

Neopor

Je chráněná značka firmy BASF, pod kterou se skrývá nová generace expandovaného pěnového polystyrenu EPS. Na první pohled se od klasického bílého polystyrenu liší šedostříbrnou barvou, která – kromě exkluzivního vzhledu – představuje podstatně vylepšené tepelně technické vlastnosti. Použitím infračervených absorbentů v molekulární struktuře materiálu se blokuje prostup tepelného záření, které se tak částečně odráží zpět. Neopor má oproti EPS o 15 až 20 % lepší tepelně izolační účinek, takže při stejně účinné izolaci bude mít zateplená fasáda nebo střecha menší tloušťku. Takovou vlastnost ocení všichni stavebníci při rekonstrukcích starších domů, a především architektonicky cenných objektů, kde nabytí stěn může nepříznivě ovlivnit původní vzhled budovy.

Neopor se využívá nejen jako deskový materiál při zateplování, speciální dílce je možné využít i jako tepelně izolační ztracené bednění u betonových obvodových stěn novostaveb. Z neoporu vyrábí nové dílce i Thermodach pro svůj systém teplých střech.

Desky z minerální (kamenné) vlny

Je důležité rozlišovat desky podle orientace vláken (s podélnými vlákny jsou levnější, s vlákny kolmo mají vhodnější vlastnosti). Mezi výhody kromě tepelně-izolačních schopností patří:

  • dobrá zvuková izolace díky vyšší hmotnosti a měkké struktuře;
  • nízký difúzní odpor (dobrá propustnost par);
  • dlouhá životnost;
  • dobrá požární odolnost.

Vyšší hmotnost a větší spotřeba materiálu je naopak nevýhodou při manipulaci a zatížení konstrukcí. Je také relativně dražší. Největší nevýhodou je nasákavost – při protečení střechy je teoreticky sice možné izolaci přenést a nechat vyschnout, ale prakticky je to velmi obtížné. Nasáknutá vlna je těžká, a přitom se nesmí zmáčknout. Většinou se musí nahradit novou izolací. Doporučené využití je v místech s vysokou hlučností, ale na částech stavby, kde jí tolik nehrozí promáčení.

Desky ze skleněné vlny

Mají podobné vlastnosti jako minerální vlna, ale ke své výrobě využívají skleněný odpad (až 60 %), patří tedy k materiálům, které zohledňují ekologický pohled.

Korek

Jako tepelná izolace byl využíván už v předválečném stavebnictví, dnešní doba se k němu vrací jako k ekologicky čistému materiálu ušlechtilých vlastností. Je velmi lehký, dobře se zpracovává, není nasákavý, a přitom je paropropustný, umožňuje provětrávání konstrukcí. Snad jedinou nevýhodou je vysoká cena.

Izolace z dřevěných odpadů

Podle způsobu zpracování rozlišujeme více materiálů se zcela odlišnými vlastnostmi a rozdílným způsobem využití. Například těžké desky z dřevěných hoblin s pojidly na bázi cementu nebo magnezia (heraklit) mají dobrou tepelnou akumulaci, ale horší schopnost tepelné izolace, kombinují se tedy s jinými lehkými izolanty. Sypký materiál z rozmělněné celulózy upravené boritými solemi, které zajistí nenasákavost a požární odolnost, má velmi dobrou schopnost tepelné i zvukové izolace. Foukáním se aplikuje do připravených uzavřených konstrukcí, není tedy použitelný tam, kde potřebujeme pevné desky.

Každý systém zateplení vyžaduje nejenom správnou skladbu jednotlivých vrstev, ale také vhodný typ izolačního materiálu. Největších chyb se dopouštějí stavebníci, kteří se do izolace fasády nebo zateplení střechy pouštějí svépomocí, jen na základě doporučení materiálu výrobcem (nebo dokonce sousedem). Bez odborného návrhu a provedení můžete na stavbě napáchat škody, které se jen nesnadno a draze napravují.

Věra Konečná

Ilustrační foto Jaroslav Hejzlar / Rekonstrukce rodinného domu, Alena Šrámková

Text byl připraven na základě konzultací s Ing. Josefem Šandou, pedagogem na VŠUP, a doc. Ing. Janem Stossem, CSc.

Použitá literatura:
Přednosti a nedostatky vnitřního a vnějšího zateplení, Sedláček, J., Ing., CSc.
Materiály firmy Rockwool