Dřevěný strop musí dýchat

31.07.2015 Podlahy, Přestavby

Domy postavené před rokem 1930 mívají dřevěné stropní konstrukce, které už mohly dávno ztratit svoji únosnost. Jak postupovat při rekonstrukci bytů a výměně podlah?

*

Do stropů ve starých domech nevidíme. Nevíme, jestli jsou jejich dřevěné konstrukce dostatečně únosné, nebo naopak zcela prohnilé. Pouštět se do rekonstrukce bytu nebo do půdní vestavby bez stavebního průzkumu je tedy velmi riskantní.
Vlivem zatékání bývá v nejhorším stavu strop přímo pod půdou, uhnilé ale mohou být i části trámů uložené ve zdi (zhlaví) u stropů v patrech nižších. Přestavbou se mění zatížení podlah, stačí menší zásah do konstrukcí a objeví se nečekané problémy. Dřevěné trámy na rozdíl od betonu ani „nevarují“ praskáním, strop se může zřítit v jediném okamžiku. Škody pak mohou být nejenom na majetku, ohroženy jsou i životy lidí.
Při výměně celých stropů se skladba podlahy řeší společně s návrhem nosné konstrukce a budeme předpokládat, že projektant jinou než kvalitní (zvukově izolační) podlahu nenavrhne. Zaměříme se tedy jen na případy, kdy staré stropy zůstanou na svém místě, a mění se pouze podlahy.

Kročejová neprůzvučnost

Volba nové podlahové krytiny sice vychází z funkce místnosti, ale musí respektovat také vlastnosti stropní konstrukce. Než se začneme zabývat jednotlivými krytinami, zopakujme si důležitou informaci: Podstatou šíření hluku z kroků nebo nárazů na podlahu je přenášení otřesů a chvění do stropů, a také do zdí, kterými se hluk šíří i do dalších pater. Tvrdé materiály přenášejí otřesy snadno, pružné je naopak tlumí.
Staré dřevěné stropy zpravidla mívají následující konstrukci: na nosných trámech leží záklop z prken, na něm je násyp (měkký polštář), do kterého se pokládaly trámky pro přibití dřevěné podlahy, na půdách rovnou dlažby. Ze spodní strany nosných stropních trámů se připevnilo podbití s rákosovou omítkou, případně se podbití upevnilo na tzv. rákosníky, trámky na stropech nezávislé, takže se přerušením konstrukce celková neprůzvučnost stropů ještě zlepšila.
Na zdravé dřevěné stropy s násypem můžeme většinou pokládat nové podlahy bez kročejové izolace, pozornost však musíme věnovat zakončení podlahy u stěny, podlaha se nesmí se stěnou pevně propojit lištou – pevně se lišty přichytí jen ke stěně, nad podlahou se budou „vznášet“.
Jiná situace nastává u stropů s malou únosností. Při dostatečné výšce prostoru je možné ponechat strop v původním stavu a nad ním postavit novou, nezávislou nosnou konstrukci podlahy. Pokud jsou nosné prvky uloženy do zdí na pružných podložkách, nová podlaha také nepotřebuje žádnou kročejovou izolaci, protože obě konstrukce (původní a nová) jsou odděleny vzduchovou mezerou. Chvění a otřesy se mezi nimi nepřenášejí, mezera dobře tlumí i ostatní hluky z místností sousedního patra (hlasitý hovor, hudba).
Pokud nechceme výšku místností snižovat, dřevěný strop se musí zpevnit. Počítejte však s tím, že toto řešení se dotkne také sousedů pod vámi. Odstraněním násypu před opravou stropu se změní průhyb trámů a ve spodním bytě pravděpodobně popraská omítka. Zpevnění stropu zvolí statik podle druhu narušení: například prohnuté nebo popraskané trámy se po stranách zesílí ocelovými příložkami, hnilobou narušená zhlaví (část trámu uložená ve zdi) se nahradí ocelovou konzolou. V takových případech se násyp neobnovuje, aby se snížilo zatížení stropu. Násyp v původním stropu ale poměrně dobře tlumil hluk a kroky, při opravách ho tedy musí nahradit účinná kročejová izolace.
Vhodným izolačním materiálem mohou být minerální rohože nebo jiné pružné desky, pokud je podklad dostatečně rovný. Vyrovnávací vrstvou se však může stát i samotná kročejová izolace, jestliže se aplikuje v sypkém stavu. Využít se může například Liapor (odlehčené keramické granule), který je jakousi moderní obdobou násypu. Na něj se pokládají pevné desky (dřevoštěpkové, sádrokartonové apod.) společně s izolačním pruhem podél stěn. Dřevěné nebo jiné krytiny se pak lepí přímo na desky. Pozor si musíte dát opět na podlahové lišty.

Dřevo, voda a vzduch

U dřevěných stropů vždy volíme skladbu podlahy s vyloučením mokrých procesů. Vyrovnávací ani jiné vrstvy se nesmí betonovat, aby vlhkost nepronikla do dřevěných konstrukcí. Voda nesmí do stropu proniknout ani při bydlení. Při stavbě podlah v prostorech, kde hrozí porucha vodovodu (např. místnost s připojením pračky), by se měla v podlaze navrhnout gula, podlahový odpad.
Spoustu pozdějších problémů si mohou stavebníci způsobit sami, především nevhodnými – neprodyšnými – podlahami. Vhodnou krytinou nad dřevěnými stropy je dřevěná podlaha, například palubky, vlisy a parkety, i další prodyšné materiály (korek, koberec bez gumové vrstvy). Nevhodné je PVC nebo litá stěrka, protože je velmi nebezpečné stropy neprodyšně uzavřít. Dřevo totiž potřebuje „dýchat“. Problémy mohou nastat zvláště v koupelnách, kde se strop uzavře izolací proti vodě a dlažbou. Konkrétní řešení, jak zajistit větrání stropu, musí navrhnout odborník podle podmínek na stavbě.
Jedno z možných řešení můžeme přiblížit na příkladu půdní vestavby, kde se postavila nová nosná konstrukce podlahy, nezávislá na původním (málo únosném) stropu. Skladba podlahy v koupelně je sice neprodyšná, s izolací
a dlažbou, ale volný prostor mezi původní a novou konstrukcí je dostatečně vysoký a prochází pod celým bytem, takže zajistí odvětrávání stropu i pod koupelnou. Provětrávaný je podlahami v ostatních místnostech, kde jsou vzdušné dřevěné palubky. Konstrukci podlahy ukazuje kresba.

Dělení podlahových krytin

Jak jsme si vysvětlili, při výměnách podlah volíme novou krytinu především podle stropní konstrukce nebo skladby zachované původní podlahy. Druhým faktorem při rozhodování je funkce místnosti a nároky na vlastnosti nové podlahy.
Na podlaze už malé dítě tráví velkou část dne. Nejprve po čtyřech prozkoumává terén, po kterém brzy začne běhat, pak si tu po celý předškolní věk hraje s autíčky a staví domy z kostek. Podlaha je pro ně nejdůležitější ze všech šesti stěn, které ohraničují obytný prostor. V dětském pokoji tedy musí být příjemná na dotek, teplá a zdravotně nezávadná.
Také dospělému člověku by podlaha z nevhodných materiálů mohla připravit mnohá překvapení. Stačí při oslavě rozlít skleničku vína, trochu zavrávorat a kluzký povrch se sám postará o několik týdnů pracovní neschopnosti. Největší nebezpečí představuje nesprávně zvolená krytina pro starší a nemocné lidi. Na podlaze prostě musíme stát pevně, uklouznout nesmíme ani mokrým chodidlem při vylézání z vany.
Z hlediska kročejové neprůzvučnosti dělíme podlahy na tvrdé a měkké (článek Plovoucí podlaha se nedá koupit), ale pro základní rozdělení povrchů podlah
z hlediska funkce zvolili odborníci jiné dva termíny: teplé a studené. Mezi studené začleňují dlažby keramické, z přírodního nebo syntetického kamene, ale i podlahy z celistvých tvrdých povrchů (teraco, lité podlahy). Při dělení se samozřejmě vychází z přirozených vlastností materiálů; keramická dlažba vyhřívaná podlahovým topením se přes topnou sezónu určitě nezařadí mezi podlahy teplé. K těm patří všechny druhy podlah dřevěných, podlahy laminátové a podlahy kryté povlaky (PVC, korkové linoleum nebo korek, ale také podlahy s celoplošnou kobercovou krytinou). V dalších článcích se podíváme podrobněji na všechny druhy materiálů u obou základních typů.

Věra Konečná
Ilustrační foto Jaroslav Hejzlar