Jsou nové byty lepší než panelákové?

15.10.2012 Architektura

Na byty v panelových domech většina rodin pohlíží jako na nevyhovující. Jak je na tom s dispozičním řešením bytů nová výstavba za podstatně vyšší ceny?

*

Nedávno jsem byla na návštěvě u mladé dvojice, která mě požádala o radu, jak dořešit zařízení svého bytu. Během dvou let bydlení v nově postaveném domě si majitelé pořídili kuchyň, sezení u televizoru a malou knihovnu, vybavili ložnici, šatnu, do dětského pokoje provizorně umístili dvě postele a stolek
s počítačem.

Protože plánují děti, přemýšlejí, zda se jejich dětský pokoj dá vůbec přijatelně zařídit. Také by si rádi koupili třeba kávovar a postavili menší akvárium – v obytném prostoru s kuchyní ale nevědí, kam s nimi…

Zalomené stěny

Dispoziční řešení (nejenom) tohoto bytu se podřídilo „efektu“ výrazného nároží na křížení dvou ulic svírajících ostrý úhel. Snaha využít celý pozemek k prodeji bytových ploch a nevhodná koncepce nároží způsobily, že půdorysy bytů v této části nemají jediný pokoj pravidelného obdélníkového tvaru. Při prohlídce bytu člověka musí nutně napadnout: zlaté paneláky.

Podívejme se na dispozici podrobněji na obr. 1. Levý nákres přestavuje půdorys bytu pro prodej. Na první pohled možná vypadá „zajímavě“, bez zakresleného zařízení si totiž málokterý kupující dokáže přestavit velikosti ploch. Byt má šatnu, do koupelny se vejde pračka, na WC je umyvadlo, obytný prostor s kuchyní má výstup na jižní balkon. Zakreslená kuchyňská sestava do písmene L předpokládá umístění stolu hned vedle a zbytek místnosti bude pro obývací pokoj dostatečný. Kuchyň v této podobě má ale zásadní provozní vadu – neposkytuje téměř žádnou pracovní plochu na přípravu jídel. Pouhých 60 cm mezi chladničkou a dřezem a 40 cm mezi dřezem a sporákem (rohová část se pro práci využít nedá) rozhodně nestačí. Pro čtyřčlennou rodinu by první rozměr měl být 90 cm, druhý 120 cm. Chybí také skříň na potraviny, při umístění myčky vedle dřezu a trouby pod varnou desku zůstává 40 + 30 cm na spodní skříňky. Do několika závěsných skříněk se sotva vejde nádobí. Kam přijdou hrnce, pánve, koš na odpadky…?

Pravý nákres ukazuje půdorys bytu po jeho zařízení. Kuchyňská sestava se musela rozšířit o jedno rameno a jídelní stůl se vysunul směrem do pokoje. K židlím se lidé protahují kolem pohovky, vhodné místo na kávovar a akvárium jsme opravdu nenašli.

Ještě komplikovanější situace nastává u ložnic. Do ložnice rodičů se umístila pouze jedna šatní skříň (šatna zdaleka nestačí, část zabraly úklidové prostředky, vysavač, žehlicí prkno apod.), doplnit ji musela ještě nízká komoda na prádlo. Kolem postele už ale nezbude potřebných 60 cm, mezi postel a skříň se nevešel ani malý noční stolek – je odstavený od stěny – tupý roh se nedá nijak rozumně využít. Otázkou zůstává, kam se vejde postýlka pro novorozené dítě, které by matka měla mít blízko svého lůžka.

Dětský pokoj má podobné závady. Pracovní místa u stolu, úložné prostory na oblečení, knihy, hračky apod. pro dvě děti se rozhodně nevejdou.

Na obr. 2 vlevo najdete  sousední byt se stejně problémovými tvary ložnic (ale vhodnějším obytným prostorem). Napravo je malý byt stejného domu, sice bez zalomených stěn, ale s podivným řešením vstupů do obytných místností. „Tunely“ na chodbě ani v pokojích nelze pro bydlení nijak využít. Záměrem zřejmě bylo nabídnout zákazníkovi o prostor komory navíc (za vyšší cenu). Do chodby ale není možné umístit žádnou úložnou skříň, jediný vhodný prostor na skříň v ložnici ještě prodlouží nepříjemný tunelový vstup k posteli. Komora je jistě užitečná, ale v tak malém bytě by se jejím zrušením (spodní nákres) získalo lépe využité místo na úložné skříně. Chodba by ztratila tvar nudle, v obytném prostoru by se mohla prodloužit kuchyňská sestava, zvětšila by se také ložnice – například pro získání pracovního místa u okna.

Líbivé fasády a jejich odraz v dispozici

Jako v každém oboru, ani mezi architekty nejsou všichni odborníci na stejné úrovni. Problém je často ve snaze „blýsknout se“, vytvořit „architekturu“ jako umění. Hodnotná architektura ale především dobře řeší prostor a nejde tedy prioritně o líbivou slupku. To podstatné musí vycházet zevnitř, ne naopak. (Nutno je však podotknout, že autory mnoha developerských projektů nejsou architekti.)

Obr. 3 ukazuje půdorys typického patra bytového domu, jehož ambicí je nabídnout právě líbivou zaoblenou fasádu. Nic proti křivkám, ale pro byty je taková paráda velikým neštěstím. Zvýrazněné nároží by mělo poskytovat i uvnitř to nejlepší, v tomto případě však mají oba nárožní byty nesrovnatelně horší dispozici než ostatní (menší) v domě.

Ani u bytu na obr. 4 nebyl jiný důvod k vykousnutí části dispozice než „ozvláštnění“ fasády. Kdyby si autor domu nehrál na umění, obytný prostor v bytě mohl mít příjemnější a praktičtější tvar, dokonce i podstatně větší balkon (nákres vpravo).

Další dva byty postižené „uměním“ ukazuje obr. 5. Vlevo je garsonka, tedy byt pro jednu osobu. Nemá sice koutek na postel, zato její koupelna vybíhá
z fasády, jako by křičela „tady je něco extra důležitého“. Půdorysný tvar bytu ze stejného domu (na pravém obrázku) jsem nepochopila vůbec.

Hodnota nespočívá jen ve velikosti

Byty v nově postavených domech mají určitě výhody v technických parametrech – jsou zatepleny podle současných norem, mají okna s izolačním zasklením, nové rozvody, často k nim bývá možné přikoupit i garážové stání pro automobil. Dispozičně u nich ale narazíte na obrovské rozdíly. Mnohé mají dispoziční řešení podstatně horší než byty v panelových domech.

Ceny bytů se pohybují na velmi rozličných úrovních podle lokality. Na sídlištích nebo v okrajových částech Prahy můžete koupit čtvereční metr už za cenu kolem 40 tisíc, záleží na technickém stavu bytu i domu. Pozemky v lokalitách blíž k centru mají vyšší hodnotu (narůstá ještě i zajímavým výhledem nebo blízkostí parku), proto se na nich staví bytové domy luxusnější, předpokládá se movitější klientela. Cena čtverečního metru pak dosahuje 100 tisíc i více. Stometrový byt za deset milionů by ale měl mít i jiné kvality než blízkost centra. A ani plocha není jediným ukazatelem hodnoty.

Půdorys bytu na obr. 6 zdánlivě nemá žádnou velkou dispoziční vadu, ale „vykousnutím“ plochy obytného prostoru pro hygienické zázemí zůstává vstupní část obývacího pokoje špatně využitelná, je příliš úzká. Variabilitu zařízení navíc omezuje dlažba podél kuchyňské sestavy (podlaha by měla být jednotná v celém prostoru). Nevýhodou je i průchod do jedné z ložnic přes obývací pokoj, dispozičně byt oproti mnohým panelákovým bytům není žádným přínosem.

Na obr. 7 můžeme srovnat dvě dispozičně velmi podobné garsonky. Na levém nákresu je garsonka zdánlivě hodnotnější, má větší koupelnu s vanou, patří k ní velká terasa. Důkladným porovnáním zařízení pokoje ale zjistíme, že širší pokoj garsonky napravo poskytuje mnohem větší komfort bydlení. Větší koutek na ložnici dovoluje postel schovat za knihovnu (pokoj pak nevypadá jako ubytovna), vejde se pohovka i pracovní stůl. Pro jednoho až dva obyvatele malý balkon postačuje, velká terasa je na tak malý byt zbytečným luxusem.  Jednoznačně o tom vypovídá cena – levá garsonka je dvojnásobně drahá (u stejné developerské firmy a v horší lokalitě).

Za vysokou cenu malá hodnota

Nesmyslné dispoziční řešení bytu na obr. 8 zřejmě rozpoznali všichni zájemci
o byty, zůstal totiž jako jediný neprodaný v celém komplexu. Za cenu vyšší než 5 milionů nemá byt velký 115 m2 pořádnou koupelnu, vychází se do něho „myší dírou“ po schodech od výtahu spodního patra a horní podlaží bytu je přístupné pouze úzkým točitým schodištěm (nedá se po něm stěhovat nábytek). Nepříjemný je také ostrý úhel na jednom konci bytu. Podobná dispozice by se dala tolerovat snad jenom u půdní vestavby, která musí respektovat složité stávající konstrukce. U exkluzivní polohy nejvyššího podlaží novostavby je však arogancí a výsměchem vůči klientům.

Stejně špatné je dispoziční řešení bytu 4+kk za 7,5 milionů na obr. 9. „Paneláková“ dispozice je ještě zhoršena vykousnutím části obývacího pokoje, takže čtyřčlenná rodina nemá kam umístit pohodlný jídelní stůl se židlemi. Vstupní předsíň je také mnohem horší než u většiny panelákových bytů, kde najdeme alespoň výklenek na botník a kabáty. Stejně jako u horších panelákových dispozic se zalamuje stěna mezi menšími ložnicemi, aby se vůbec daly umístit vstupní dveře. Do ložnice rodičů se navíc prochází nepěkným tunelem, který rozhodně neopodstatňuje ani vlastní koupelna – bez vany, zato s kotlem.

Doslova tragické dispoziční řešení na obr. 10 poskytuje hluboce nízký standard bydlení za 10,5 mil. korun. Byt má sice tři terasy, ale nedůstojný vstup bez možnosti odložit kabát nebo zablácenou obuv. Při vstupu je jenom ložnice s koupelnou (evidentně míněno jako pokoj pro hosty), do vlastního bytu se vychází po zatočeném schodišti, které ústí přímo do kuchyně. Můžete odložit tašky s nákupem, kabát a boty stále ne, na první skříně narazíte až v ložnicích. Další drobná pikantnost tohoto bytu – ložnice pro dvě osoby má jednu a půl šatní skříně, ložnice pro jednoho má 3,5 skříně. A zatímco pokoj pro hosty má klasickou koupelnu s vanou, vlastní rodina musí sdílet jednu sprchu a jediné umyvadlo. V celém bytě na 118 m2 není žádný úložný prostor (komora, šatna, vestavěné skříně), dokonce ani místo na pračku.

Bydlení potřebuje kvalitní architekturu

Stále se diskutuje o velmi slabé kultuře bydlení mezi obyvateli, o nutnosti vychovávat už nejmladší generaci. Jestliže ale bude vyrůstat v bytech takové kvality, jakou jsme představili na několika půdorysech, vytvoří si už malé děti ve svém podvědomí zkreslený obrázek o hodnotách a správné funkci bytu. V tomto směru společnosti mnoho dluží právě developerské firmy, které s architekturou často zacházejí jako se zbožím. Není náhoda, že například v Holandsku, kde je moderní architektura na vysoké úrovni, mají developeři architektonické vzdělání. U nás by prozatím stačilo, kdyby většina developerů spolupracovala s architekty, kteří by své schopnosti museli prokázat vítězstvím v soutěži s odbornou porotou.

Věra Konečná
Úvodní foto Jaroslav Hejzlar