Vila Ronnevik
20.01.2012 Individuální bydlení, Rodinné domyJan Schindler, Ludvík Seko / 4A architekti
Rodinný dům českého ateliéru ve Švédsku: i v drsnějším severském podnebí dokáže dřevostavba poskytnout vysoký komfort bydlení.
Iva Tomková / FAST VUT Brno, vedoucí práce Juraj Dulenčín
Dva tubusy jsou vůči sobě natočeny tak, aby vznikla terasa, jejíž soukromí je chráněno hmotami domu.
Monika Moravcová / FSv ČVUT Praha, vedoucí práce Daniel Smitka
Dům na Hanspaulce se inspiruje tvaroslovím nedaleké kolonie Baba,
jeho koncept vychází také z výhledu na Pražský hrad.
Autorský tým ČVUT Praha
Tým pod vedením studentů Fakulty architektury postoupil mezi
20 finalistů studentské architektonické soutěže Solar Decathlon.
Petr Hájek / Petr Hájek architekti
Projekt ukazuje, jak intenzivněji využívat současná města.
I v historické Praze je reálné postavit dům na domě.
Jan Schindler, Ludvík Seko / 4A architekti
Rodinný dům českého ateliéru ve Švédsku: i v drsnějším severském podnebí dokáže dřevostavba poskytnout vysoký komfort bydlení.
Věra Konečná
Řešení kuchyně vycházelo z polohy v rámci obytného prostoru
a návaznosti na předsíň, bílý nábytek neubírá místnosti světlo.
Filip Ditrich / Atelier A ČR
Koncepce vychází z požadavku přízemního objektu na „L“ půdorysu, který umožňuje maximální zachování soukromí majitelů domu.
Ondřej Mohyla / FA ČVUT, ateliér Michal Kohout – David Tichý
Domov pro seniory chce pěstovat vztahy mezi lidmi. Pro fungování je důležité soukromí, přehlednost a snadná komunikace.
Martin Řežábek / INBLOK architekti
Nízkoenergetický dům v satelitní zástavbě typových domů se jižní stranou obloženou modřínovými prkny obrací do zahrady.
Adéla Kyselová / FA VUT Brno, vedoucí práce Jan Sochor
Hlavními prvky, kterými se návrh domu v brněnské části Královo Pole řídí, jsou bydlení – setkávání – komunikace – rozmanitost.
Michal Kytka, Jan Nováček, Daria Nováčková / Artprojekt
Dům v půdorysném tvaru písmene L chrání soukromou část zahrady navazující na vodní hladinu.
Miroslav Pazdera / FA ČVUT, Ateliér Petra Hájka a Jaroslava Hulína
Lávka pro pěší s pronajímatelnými domky, které se inspirovaly rybářskými domky nebo českými chatovými osadami.
Vladimír Hrivňák / FA VUT Brno
Návrh se zabývá rodinným domem jako aktivním členem městské struktury. Vyvažuje převládající podobu rodinných domů-sólistů.
Adam Rujbr
Nízkoenergetická stavba se otevírá obytnými místnostmi k jihu, na severní stranu jsou orientovány obslužné místnosti.
O víkendu budou někteří politici „u ledu“. Stanou se předlohami výstavy ledových soch na střeše Galerie Harfa. Začátek akce s názvem „Ledoví politici“ je v sobotu 4. února v 9 hodin a představení konečné verze „ledových politiků“ pak v neděli mezi 14. a 17. hodinou. Výstava potrvá do té doby, dokud politici z ledu neroztají. K vidění budou Václav Klaus, Jiří Paroubek, Karel Schwarzenberg, Miloš Zeman, Miroslav Kalousek, Barack Obama, Nicholas Sarkozy, Angela Merkel, Vladimír Putin a Silvio Berlusconi.
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze tradičně otevře všechny své ateliéry veřejnosti. Od 10.2. do 16.2. bude mít každý z návštěvníků zimního Artsemestru možnost zjistit, jaké tendence a směry formují studenty Katedry architektury, designu, volného a užitého umění.
Hlavní část výstavy Block City (Galerie Jaroslava Fragnera) tematicky doplňuje výstava Vitajte v panelstory! / Hromadná bytová výstavba v Bratislave 1955–1995 přibližující 21 sídlišť ve slovenské metropoli. Výstavu připravili přední slovenští historici architektury Henrieta Moravčíková, Mária Topolčanská a Peter Szalay. Prezentace knihy BRATISLAVA: ATLAS SÍDLISK spolu s přednáškou Henriety Moravčíkové
a diskuze s hosty se uskuteční ve čtvrtek
16. února od 19 hodin.
Film Architekti (režie Peter Kahane) je dokumentem, který zachycuje obrazy všedního dne v NDR v jeho posledním tažení. Promítá se 31. ledna od 18.00
s úvodem Petra Klímy, architekta a teoretika architektuey (2. patro Goethe-Institut, Masarykovo nábř. 32, Praha 1).
Na konci února bude
v brněnských Černých Polích slavnostně otevřena Vila Tugendhat, která prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Vila Ludwiga Miese van der Rohe z roku 1929 byla v roce 2001 zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO. Ve vile se budou prodávat odborné publikace, v jedné
z místností kompletně vybaveného interiéru se budou promítat také filmy o vile a dobové fotografie.
Ve čtvrtek 2. února v 18 hodin bude slavnostně zahájena výstava Green Architecture II v Galerii Národní technické knihovny (Technická 6, Praha 6), kterou pořádají Galerie Jaroslava Fragnera, Rakouské kulturní fórum, Prodesi/Domesi, Zumtobel Lighting a NTK.
mezinárodní soukromé školy architektury ARCHIP je otevřena do konce ledna v prostorách školy (Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7). Práce studentů vedli Zdeněk Fránek, Jan Schindler (4A architekti) a Jaroslav Wertig (A69).
Výstava vycházející
z patnáctiletého výzkumu holandského architekta Barta Goldhoorna
o možnostech bytové výstavby v budoucnosti bude slavnostně zahájena 31. ledna v Galerii Jaroslava Fragnera (Betlémské nám. 5a, Praha 1).
Ještěd f kleci je organizován studenty pro studenty. Klade si za cíl přinést vnější nezávislý pohled na studentské práce, jednotlivé ateliéry a úroveň školy. Hodnocení poroty a vyhlášení výsledků tohoto ročníku proběhne 25.1.2012 v ateliéru F Fakulty umění a architektury TUL. Účast
v porotě přislíbili Luděk Rýzner, Petr Volf, Viktor Vlach, Milena Kubiszová
a Lukáš Brom.
Západočeská galerie v Plzni představuje úspěšnou výstavu o historii SIALu, která byla poprvé uvedena v Muzeu umění Olomouc a poté byla reprízována v Oblastní galerii v Liberci, v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze a v Galerii výtvarného umění v Chebu. V Plzni bude otevřena do 15. dubna.
Milý čtenáři, víš, co to je „architektonická soutěž“? Předpokládám, že ano, ale pokud náhodou ne, zde je krátké vysvětlení.
Jde o způsob zadání zakázky na stavbu domu (úpravu veřejného prostoru, rekonstrukci) pomocí soutěže mezi jednotlivými účastníky. Nejčastější způsob soutěže býval veřejná-anonymní. Tedy přihlásit se může každý (autorizovaný) architekt a vítěze (budoucího zpracovatele návrhu) vybírá porota, jejíž většina je nezávislá na vyhlašovateli. A je tím zaručena nezávislost rozhodování. Tento způsob může využít každý potenciální zadavatel, především však zadavatelé veřejných zakázek, kteří tak nemusejí využívat běžná obchodní výběrová řízení, kde se vybírá podle levnosti zpracování, rychlosti, referencí nebo velikosti pojištění dané firmy.
Tento způsob zadávání zakázek se využívá čím dál tím méně (pozn. řádově se takto zadá ročně asi 10 zakázek z více než 1000
v oblasti staveb financovaných z veřejných zdrojů). Přestože to je asi jediný způsob, kde můžete adekvátně nastavit kritéria hodnocení podle toho, co doopravdy chcete. A tady je asi kámen úrazu. Většina zadavatelů neví, co by měla chtít. Jediné, o co se snaží, je omezit velikost vlastních výdajů, tedy přesně stanovit finanční limit, do kterého se má ta která zakázka vejít. Nepožaduje se kvalita, originální řešení, příjemné překvapení nebo něco, co si zadavatelé ani neuměli představit.
Proč? Jedna z odpovědí je: Protože je to riskantní. Předem nevíte, co dostanete.
Proč se architektonické soutěže využívají čím dál tím méně? A nejsou využity ani na nejvíce viditelné příklady, jako je rekonstrukce Klementina nebo Národního muzea?
Důvodů je celá řada, ale zmíním jeden podstatný. Po architektonických soutěžích dnes volají pouze architekti. Přestože pro ně představují spoustu dřiny s velmi nejasným (a tedy nezaplaceným) výsledkem. Nezřídka se takové soutěže účastní až 100 týmů (a šance na vítězství je tedy
1 %).
Architektonické soutěže na veřejné stavby požadovat by měli všichni ostatní. Obyvatelé města, zastupitelé, politici, úředníci, zkrátka všichni občané. Měli by požadovat, aby stavby financované z veřejných zdrojů měly vysokou kvalitu. Nedělají to. Nabízí se opět otázka proč. Představuje to nedůvěru v architekty jako profesi? Nedůvěru, že z mnoha desítek návrhů se vybere nekvalitní? Že neexistují dostatečně vzdělaní porotci schopní kvalitního výběru? Je příprava architektonické soutěže příliš pracná, zdlouhavá a nejen finančně náročná? Samozřejmě, že je, ale když porovnáte půl roku příprav s faktem, že stavba bude stát několik desítek, možná stovek let, přijdete třeba na to, že to má smysl.
Jsme dnes v absurdní situaci, kdy pracné soutěžení s malou nadějí na výsledek požadují pouze ti, pro které z toho plyne především spousta nezaplacené práce. Fascinující. A v naší rádoby efektivní společnosti zaměřené na vydělávání peněz rovněž krajně nedůvěryhodné. Když architekt přesvědčuje o důležitosti architektury, nikdo mu nevěří (a totéž platí i o soutěžích). Pokud tento blog čte někdo jiný než architekti, tak vězte, že nutnost prosazování architektonických soutěží leží právě na vašich bedrech. Tedy pokud stojíte o zkvalitňování prostoru, ve kterém žijete.
Adam Gebrian
http://ag-ent.blogspot.com