Dušan Řezáč / MODULORA / Stávající budovy představují historickou hodnotu; hlavním úkolem celého projektu bylo zviditelnit napětí mezi starou a novou architekturou.
Pavel Kostka, Jana Kašparová / ČTYŘI STĚNY / Snahou návrhu interiéru bylo co nejvíce využít a otevřít obytný prostor. Jednotlivé funkční zóny byly vymezeny pomocí nábytkových sestav.
Alžběta Brůhová / Malý skleník na zahradě pomohli stavět i sousedé. Jednoduchou stavbu může majitel snadno přemístit do jiné části zahrady.
David Mateásko / Studio M.A.D. / Dům je koncipován jako jednopodlažní stavba dvou k sobě navzájem kolmých křídel – společenského a soukromého provozu.
Martin Jeřábek, Jiří Horský, Tereza Horská / Archi Dílna / Dům je chráněnou kulturní památkou. Při návrhu byl použit princip kontrastu starých, přirozeně křivých povrchů k novým přesným liniím.
Lucie Mlýnková / Atelier Spectrum / Dispozice společenské části se více otevřela, aby prostor působil vzdušněji, zvětšená vstupní část získala úložné prostory.
Jana Boušková / Miramari design / Bydlení „trochu jinak“: byt v přírodě s komfortem domu. Rodinný dům odpovídá velikosti bytu ve městě, je ale navržen do přírody.
Václav Derner, Silvie Juríková /DELICODE / Byt v developerském projektu prošel kompletní přestavbou. Rozsáhlé terase s výhledem do údolí teď odpovídá i velkorysý obytný prostor.
Pavla Kosová / studio 29 / Cílem rekonstrukce bylo vytvořit moderní interiér s atmosférou starých časů. Nové prvky svou střídmostí dají vyniknout původním.
Filip Nosek / a2f architects / Přestavba zachovává tradiční venkovskou stavbu, a zároveň ji nově využívá pro bydlení se současným standardem.
Martin Daněk, Martin Doležel, Barbora Ponešová / ARCHANTI Spolupráce Marek Petrík, Klára Stachová / 4dim / Pavlačový dům se komunikací obrací do ulice a obytnými místnostmi do vnitrobloku.
Radek Sládeček / Byt z padesátých let získal propojením kuchyně s obývacím pokojem velkorysý prostor pro příjemné bydlení současné rodiny.
Ivana Dombková / I. D. Architektura / Při rekonstrukci malého úzkého bytu si majitel přál nejen vytvořit vyvážený obytný prostor, ale také nalézt místo pro podsvícený oxyx.
Pavel Plánička, Matěj Páral, Bruno Panenka / 3+1 architekti / Nový dům je volným pokračováním původního objektu. Plášť zrcadlí barevnost panoramatu Českého Středohoří v mihotavém letním oparu.
Přednáška Vladimíra 518, která se zaměří na zapomenutou či nedoceněnou architekturu let 1958–1989, se koná 21. června od 19.00 v CAMP (Centrum architektury a městského plánování, Vyšehradská 51, Praha 2). Vedle etablovaných jmen, jako jsou Karel Hubáček a Miroslav Masák z libereckého SIALu, Karel Prager, manželé Machoninovi či Šrámkovi, je na čase představit i další tvůrce tohoto výrazného období, například Karla Filsaka, Zdeňka Kunu, Stanislava France či Václava Hilského.
Kulturní výbor pražského zastupitelstva doporučil vypracovat studii proveditelnosti ke stavbě takzvané chobotnice architekta Jana Kaplického, která měla sloužit jako nová budova Národní knihovny. Nyní by mohla najít jiné využití. Místo by v ní mohlo najít divadlo Minor a pobočka městské knihovny, další využití není jasné. Stavba by mohla vyrůst na původně zamýšleném místě, tedy na Letné. Studie má být podle usnesení hotova do konce září, několik dní před volbami do pražského zastupitelstva. Pražskou zastupitelkou a předsedkyní výboru pro kulturu je Eliška Kaplicky (ANO) Fuchsová, vdova po architektovi. Podle zastupitele Alberta Kubišty (TOP 09) se využitím budovy k jinému účelu smysl projektu vytrácí.
Výstavu Slovanské epopeje a plakátů Alfonse Muchy, součást ukončeného brněnského festivalu Re:publika, vidělo 25.000 lidí. V posledních dvou týdnech bylo zpravidla vyprodáno, a to nejen o víkendech, ale i ve všedních dnech. Na výstavišti zůstane průřez Muchovým dílem do konce roku. Základní vstupné se ovšem zvýší z dosavadních 150 na 250 korun.
Čtvrtý ročník festivalu Sculpture Line: přes 50 instalací, 25 umělců, 14 měst, 3 země. Až do 30. září ozdobí umění ulice, náměstí, parky i vodní plochy. Hned na svém startu dostane festival také galerijní podobu. „V pražském Mánesu představíme větší plastiky vybraných autorů, jejichž sochy můžeme potkat i v open air expozicích. Návštěvník si tak v koncentrovaném podání může vytvořit obrázek toho, jaká je intence Sculpture Line,“ vysvětluje ředitel festivalu Ondřej Škarka. Výstava bude veřejnosti otevřená od 15. do 29. června, poté se vydá do dalších měst.
Institut pro politiku a společnost zve na veřejnou debatu „Nová éra urbanismu v Ostravě“, kterou ve spolupráci se Statutárním městem Ostrava pořádá dnes od 16.30 ve vítkovickém Brick Housu. Součástí debaty jsou panely „Ostrava jako smart city“ a „Architektonický a kulturní rozvoj Ostravy“. Slovní spojení černá Ostrava začalo v poslední době ztrácet na svém významu, jelikož kdysi jedno z nejprůmyslovějších měst střední Evropy začalo podstatně měnit svou tvář.
Město Hradec Králové učinilo první krok k zapsání prvorepublikové architektury ve městě na světový seznam památek UNESCO. Město podá podnět ministerstvu kultury na zařazení moderní architektury a urbanismu Hradce Králové na národní Indikativní seznam UNESCO. Kromě toho doporučuje prohlášení významných Gočárových budov za národní kulturní památky a vytvoření druhé památkové rezervace, kterou by mělo tvořit takzvané nové historické centrum Hradce Králové v západní části druhého městského okruhu.
Praha se v letních měsících stane dějištěm šestého ročníku mezinárodního krajinářského festivalu, který vnese do jejího veřejného prostoru více než 50 site-specific instalací a intervencí předních českých i zahraničních architektů a umělců. Pro letošní ročník Landscape festivalu s podtitulem „Objevte pražskou divočinu!“ byly na základě rozpravy s odbornou veřejností vybrány lokality, o jejichž budoucnosti se nyní vedou diskuze – ostrov Štvanice, Rohanský ostrov a vrch Vítkov. Právě tyto oblasti by se díky vhodné revitalizaci měly stát příkladem kvalitního rozvoje městské krajiny a veřejného prostoru v širším centru Prahy.
V jubilejním 10. ročníku startuje soutěž Young Architect Award. Letošní téma je zaměřeno na architektonické dílo, které iniciuje společenský život a rozvoj místa. Výjimečnosti na výročním pořádání přidává také generální partner: Vítěz titulu bude mít možnost navrhnout vlastní objekt pro obec Prachovice, který společnost zrealizuje. Své přihlášky mohou zájemci zasílat do 29. června 2018. Více na http://yaa.cz/.
Tvorbu španělského architekta Santiaga Calatravy, který mimo jiné postavil čtyři desítky mostů po celém světě, ukáže výstava v pražském Domě U Kamenného zvonu. Představí výběr z Calatravových maleb, architektonických modelů, návrhů, soch a kreseb. Potrvá do 16. září a pořadatelé chtěli jejím návštěvníkům ukázat i tvůrčí proces předního španělského architekta. Je držitelem Peretovy ceny za architekturu (1987), zlaté medaile American Institute of Architects (2005) a Evropské ceny za architekturu 2015. Vystavoval v minulosti v MoMA i v Metropolitním Muzeu v New Yorku.
Radnice v Uherském Hradišti připravuje výstavu návrhů zabývajících se zvažovanou proměnou nábřeží řeky Moravy nedaleko centra města. V architektonicko-urbanistické soutěži, kterou radnice vypsala v lednu, se jich sešly dvě desítky. Vernisáž je naplánována na čtvrtek 7. června od 16.00 v bývalé jezuitské koleji na Masarykově náměstí. Vítězný návrh pochází z chebského studia A69 architekti, následující dvě příčky obsadila společnost ARCHUM architekti z Prahy a architektka Markéta Zdebská, taktéž z hlavního města. Další tři návrhy získaly zvláštní ocenění.
Měla by se Praha spíše zahustit, nebo rozšiřovat do polí? Institut plánování
a rozvoje hlavního města (IPR) jednoznačně prosazuje konec éry rozrůstání Prahy do krajiny a přesměrování rozvoje dovnitř města. Tzv. město krátkých vzdáleností je nejen výrazně levnější na správu a provoz, ale lépe se v něm také žije. Poslední čtyři roky se o změně paradigmatu – stavět nikoliv na okraji, ale uvnitř
a hustě – snaží IPR přesvědčit i veřejnost.
A zdá se, že úspěšně. K zahušťování města na brownfieldech se totiž přiklánějí i Pražené.
Podle výsledků průzkumu veřejného mínění, který zadalo Sdružení pro architekturu a rozvoj agentuře Ipsos, více než polovina z 500 dotázaných Pražanů dává přednost výstavbě na brownfieldech. Nevyužívané bývalé tovární areály v širším centru Prahy označilo za ideální místo k výstavbě 51 procent. Dalších 26,3 procenta by ale preferovalo rozšiřování města do krajiny a výstavbu na okrajích metropole. Celkem 12,6 procenta by nestavělo vůbec, naproti tomu osm procent by stavělo kdekoliv, je to možné.
„Praha by měla následovat příklady vyspělých měst, jako je Amsterdam se čtvrtí IJburgu či Borneo-Sporenburgu nebo Hamburk se svou čtvrtí HafenCity, kdy město kvalitně zastavělo bývalé doky. To je příklad schopnosti města samo sebe plánovat, na kterém je vidět aktivní role města, které kooperuje s developery,“uvedl architekt, urbanista a člen Sdružení pro architekturu a rozvoj Pavel Hnilička, autor známé knihy Sídelní kaše. Výstavba na okrajích podle něho městu škodí. Teoreticky vzato k ní ani není důvod. Na rozdíl od jiných evropských metropolí má Praha uvnitř města téměř tisíc hektarů nevyužívaných pozemků. Na tuto plochu by se vešlo tolik nových obyvatel, jako má Brno. I kvůli tomu bývá Praha přirovnávána k ementálu a ve srovnání se sousedními metropolemi je poměrně řídce osídleným městem. Zatímco Praha má hustotu zalidnění 25 obyvatel na hektar, ve Vídni je to 41, v Mnichově 44 a
v Berlíně 40 obyvatel na hektar.
Levné město krátkých vzdáleností
Do jaké míry mají tvůrci Prahy v rukou budoucí náklady, které město za nové zastavěné části ponese, pregnantně ilustruje studie Hustota
a ekonomika měst. Zveřejněna by měla být v následujících týdnech. Pavel Hnilička a další autoři z IPR a ČVUT v ní například vyčíslili, že roční náklad na údržbu a provoz veřejných prostranství v zástavbě rodinných domů činí 5900 korun na osobu za jeden rok a v blokové zástavbě typu Vinohrad 1283 korun na osobu za rok, tedy 4,6krát méně. „Kdybychom uvažovali, že by se mělo stavět nové město řekněme pro 20 tisíc obyvatel jako například SeestadtAspern ve Vídni, tak by se pak náklady u těchto dvou typů zástavby v ročním rozpočtu lišily o 92 milionů korun. Za deset let už je to téměř miliarda ve prospěch hustšího města. Za tyto peníze se dá místo pouhých ulic vystavět řada jiných staveb, jako jsou školy, školky, veřejné parky, koncertní sály, muzea, galerie, hřiště, bazény
a mnohé další,“ dodal Pavel Hnilička.
Studie také ukazuje, jak je hustota města úzce provázaná s dopravou. Hustota pod 30 obyvatel na hektar znamená závislost na automobilu jako jediném možném dopravním prostředku, pod hustotou 50 obyvatel na hektar bývají dotace z obecních rozpočtů už tak vysoké a spoje tak řídké, že veřejná doprava přestává být pro obyvatele atraktivní. Zásadní je nicméně údaj, že pěší vazby se začnou odehrávat v těch částech sídel, které mají hustotu alespoň sto obyvatel na hektar.
O tom, jak „hustá“, nebo naopak „řídká“ je budoucnost Prahy, rozhodne do značné míry nový Metropolitní plán, jehož definitivní verze bude zveřejněna v druhé polovině dubna. Hnilička se ale domnívá – a je to i jedna z tezí České komory architektů k novému stavebnímu zákonu – že by bylo navíc potřeba daňově zvýhodnit výstavbu na brownfieldech, a naopak znevýhodnit zástavbu na zelené louce, která přináší městu vysoké náklady na obsluhu nových obytných území.
Tisková zpráva
Sdružení pro architekturu
a rozvoj
