Jan Línek, Josef Kolář / L&P architektonický atelier

„Nevyčleňovat staré lidi ze společnosti, postarat se o náplň jejich života a možnost komunikace. Vytvořit přirozené prostředí…“

V počáteční analýze ve studii pro výběrové řízení jsme si určili okruhy problémů, které byly zásadní pro vznik stavby k zadanému účelu na daném místě:
- zachování stávajícího objektu;
- způsob využití stávajícího objektu v novém kontextu s doplňující novostavbou.
K zachování stávajícího objektu bylo možno konstatovat, že jde o architektonicky zdařilé dílo ve značně zanedbaném stavu, které je však jakousi pamětí místa židovské obce pražské a bylo by barbarstvím v době, kdy stará řemesla (zde např. krásné krovy či zaklenutá vstupní partie) vymírají, dopustit demolici za účelem získání prostoru pro zcela novou výstavbu.

Dle našeho mínění, které jsme doložili hlukovou studií, není možné využít stávající prostory pro bydlení (konstrukční omezení nosnými zdmi, vysoké světlé výšky) kvůli nevhodnému umístění u vysoce hlukově exponované Vinohradské ulice (mezi 6.-22. hodinou projede ulicí cca 27 000 vozidel) a spoléhat na pomocné prostředky k odhlučení, jako jsou ochranné zdi či speciálně upravená okna, vzhledem k jižní orientaci domu doplněná klimatizací s nucenou výměnou vzduchu. Šlo by o zřejmý nesmysl, kterému se dalo vyhnout situováním obytných prostor do připojené novostavby.

Využití budovy jako komunitního centra s programem hospodářských, technických, společenských, klubových prostor a denního centra spolu s prostorami administrativními bylo onou správnou náplní pro tento dům, umístěný na rozhraní mezi zónami soukromými (bydlení se zahradou), poloveřejnými (park v předprostoru) a veřejnými (městská třída).
Pro koncepci zástavby a jejího vztahu k okolí je důležitých několik hledisek:

- urbanisticko-architektonické;
- zachování přijatelné velikosti zahrady a její intimity;
- oslunění obytných částí a zahrady;
- propojení s hlavní budovou;
- půdorysné koncipování budovy z hledisek sociologických;
- půdorysné koncipování budovy z hlediska variability počtu pokojů;

- v neposlední řadě bezpečnost budovy.

Z hlediska urbanisticko-architektonické koncepce bylo možno vulgárně konstatovat, že po schválení výstavby hotelu Don Giovanni je v daném prostoru povoleno vše. Najít odpovídající měřítko a výraz místa bylo velmi obtížné. Nebylo ale naším cílem navrhnout pouze cosi slušného, co nebude rušit své okolí, ale co se přes nevlídnost okolí stane domovem šedesáti starých lidí, kteří navíc patří k židovské komunitě mající řadu zvyků, především svátků, a pro které jsme chtěli vytvořit bezpečné klidné prostředí uprostřed města.

Pro bydlení a zahradu je prioritní především ochránit je před hlukem z okolních komunikací. To lze jednak protihlukovými stěnami na hranici pozemku (jedna „solidní“ betonová stojí již na jeho západní straně), jednak chráněním domu proti hluku sebou samým, tj. bariérovým domem otočeným na hlučné strany provozy, kterým hluk nevadí – chodbami, sklady, koupelnami atd. My jsme tuto možnost volili a takový bariérový dům rozvinuli po okraji pozemku na východě, jihu a západě s potřebným odstupem východního a západního křídla od staré budovy tak, aby měly všechny pokoje požadované oslunění. Novostavbu jsme propojili se starou budovou skleněnými krčky. Umístění hmoty budovy při okrajích pozemku dává možnost ponechat nejkvalitnější část zahrady – to je její střed – k vytvoření velkého zahradního atria, zcela soukromého prostoru, kam jsou orientovány všechny pokoje. Vnější vzhled stěn chodeb obklopujících budovu bylo možné komponovat i jinak, avšak trojúhelníková okna a průzory ve styku stěn jsme považovali za výtvarně nosné, vhodné k dalšímu rozvoji jako geometrický ornament, který spolu s rostlinnými ornamenty, prolínajícími budovu uvnitř jako potisky skleněných ploch, bude blízký ornamentálnímu pojetí některých židovských staveb. Důležité bylo vytvoření vnějších a vnitřních ploch s různým stupněm soukromí a zcela separovaného vnitřního prostoru zahrady, která je vhodným prostředím pro sociální kontakty. Pro komunikaci s vnějším světem pak postačují jednak výhledy z chodeb a společenských místností obrácených vně stavby do ulic, jednak také poloveřejný prostor, park před starou budovou, eventuálně kontakty mimo areál.
Vnitřní zahrada a otočení pokojů dovnitř spolu s vnějším výrazem budovy má i důvod spočívající ve zvýšení bezpečnosti budovy. Tvar budovy a jeho dispoziční řešení omezuje na minimum důsledky možných výtržnických excesů v době, kdy se antisemitismus stále nestal minulostí.
Za důležitý považujeme tvar chodeb v novostavbě – jejich rozvolněnost s připojením pokojů z jedné strany, s výhledem z chodeb a společenských zákoutí ven do ulic, což nejen odstraňuje pocit uzavřenosti, ale také eventuální pocit nemocničního prostředí. Bohužel nemůžeme tyto dispozice z bezpečnostních důvodů prezentovat, kompozici naznačují snímky z interiéru. Tvář vnitřního atria je diametrálně jiná než vnější vzhled budovy. Uplatňuje se zde síťovina pavlačí nesených lepenými dřevěnými sloupy určenými k popnutí vinnou révou. Vždyť nedaleko je ulice Na Vinici, takže to má historické opodstatnění. Střed protíná funkční potok, který je základem pro vytvoření drobné zahradní architektury – přechodových lávek. Vzniká zde skutečně vedle Vinohradské třídy úplně jiný svět, a tak považuji náš úkol za naplněný.

Jan Línek

Foto Ester Havlová