Vila nad jezerem, soutěžní návrh 1

26.06.2013 Rekreace, relaxace

Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka / HŠH architekti
Návrh vily ovlivnil zalesněný pozemek, dům přebírá tvar shluku několika stromů.


Prudký zalesněný pozemek končící u své paty jezerem ovlivnil návrh vily pro klienta pracujícího v oblasti audiovizuálních médií. Dům přebírá geometrii shluku několika stromů a doplňuje jediné místo na pozemku, kde stával původní objekt. Obtíže svažitého terénu bylo možné překonat díky pěti sloupům, které nesou celý objekt. Vnitřní uspořádání prostorů přebírá zvolenou organickou geometrii ve všech úrovních. Ve spodní části jsou prostory úplně propojeny a umožňují tím pořádání společenských akcí, vrchní je více soukromá. Nosná konstrukce je z monolitického betonu. Hrubá dřevěná prkna pokrývají venkovní část stavby jako šupiny. Tam, kde je potřeba výhled, se rozestupují, ve zbylé části fasády vytvářejí kompaktní plochu.

Autorská zpráva

*

O návrhu s autory Petrem Hájkem, Tomášem Hradečným a Janem Šépkou

Můžete prosím charakterizovat klienta?
Hájek: Překvapilo mě, že ještě než jsme se s ním viděli a navštívili jsme místo, dostali jsme kromě taxativního stavebního programu také esej jako jednu z forem zadání. To se nám stalo poprvé. Pochopili jsme to jako signál, že od nás nechce vytvořit pouze typologii, ale že jde o člověka, který má kontakt s tvůrčím prostředím. I zadání formuloval tak, aby dostal tvůrčí výsledek.
Šépka: Je to dané tím, že už měl zkušenost s architekty. Petr Malinský s Petrem Burianem (Ateliér DaM, pozn. aut.) mu dělali projekt půdní vestavby na Starém Městě v Praze. Už byl v jiné poloze než člověk, který staví první dům. Už asi trochu tušil, do čeho se pouští, patřil mezi poučené klienty. Od jednotlivých autorů paralelních studií čekal jasné formulovaný názor.
Hájek: Mohli jsme dělat dům jako analýzu zadávací eseje. Ale nakonec jsme také skončili u toho, že jsme si řekli, že vytvoříme návrh, který jde přímo z nás. Nakonec při prezentaci našeho projektu řekl, že se mu náš návrh líbí, ale že je v karteziánské pravoúhlé soustavě. Že si to na našem projektu uvědomil. Že by neměl odvahu to zkusit, i když se mu náš návrh líbí. Mluvilo se samozřejmě i o penězích, protože náš rozpočet překročil zadání, ale hlavní bylo, že se do takového prostředí neumí promítnout.
Šépka: Ale i z eseje vyplynulo, že měl zájem o netradiční dům. I proto oslovil několik architektů a zadal paralelní návrhy. Potom pravděpodobně poznal, že jeho limity v netradičním řešení jsou trochu jinde, než co viděl v našem návrhu.

Jaký dojem na vás udělal klient jako člověk?
Šépka: Na to se těžko odpovídá, protože jsme se viděli jenom dvakrát. Při zadání projektu, když jsme se byli podívat přímo na místě a při předání projektu, když jsme se sešli v kavárně na Starém Městě. Mezitím proběhlo několik kontaktů po mailu.
Hájek: Je to tvůrčí člověk, takže si s ním můžeš povídat o čemkoliv, ale to nemá žádnou souvislost s tím, co jsme pro něj dělali. Stál i o vypracování fyzického modelu, protože ho chápal za nejprůkaznější.
Hradečný: Šli jsme do toho právě s tím příslibem, že by mohlo jít o člověka, který ocení nekonvenční architekturu. To se tedy nepotvrdilo.

Které prvky zadání jste pochopili jako stěžejní?
Hájek: Když jsme přijeli na místo, atmosféra prostředí včetně písečné pláže, nás zcela ohromila. Kromě klientovy eseje nás nejvíc ovlivnilo samotné místo.
Šépka: Místo je vlastně původní německá obec. Má infrastrukturu i hezké honosné domy. Nejde jen o rekreační středisko. Má ducha i tradici. Mimo jiné, ve stejné ulici stojí dům, kde se narodil Miloš Forman. Bohužel v letním období je celé místo devalvované turismem.

Proběhla pak nějaká jednotná prezentace paralelních návrhů? Jak probíhal výběr návrhu pro realizaci?
Šépka: Proběhly individuální schůzky s klientem. O ostatních nic nevíme. My jsme se sešli asi na hodinu v kavárně. Bylo to trochu divné v tom, že nás tam sledovala řada cizích lidí. Nebyl tam moc klid. Odevzdali jsme model a výkresy. Klientův názor jsme slyšeli hned na místě.
Hájek: Ostatní návrhy jsme neviděli. Říkali jsme si, že by bylo dobré vidět je pohromadě. Například v publikaci. Zajímaly by nás názory prezentované studiemi ostatních autorů.

Co pro vás byly výchozí faktory při hledání podoby návrhu stavby, když pomineme samotný stavební program?
Šépka: Hlavní je asi pozemek. Od klienta jsme cítili určitou volnost pro návrh
a pozemek je natolik mimořádný, že jsme z něj přímo vyšli. Na projektu to je vidět. Pokusili jsme se začlenit dům do lesíka mezi stromy pomocí podobné konfigurace, kterou stromy vytvářejí. Díky tomu dům nedrží uliční čáru, což sousední domy drží. Je posunutý trochu níž. Měl by simulovat stromy, které tam chybí po Jitřence.
Hájek: Vtip je v tom, že to nejsou terasy na kůlech. Kdyby to nebylo na tomto místě, tak jsou to opravdu třeba terasy a desky na kůlech. Ale místo náš návrh determinovalo natolik, že podpory jsou vlastně umělé stromy a „terasy“ mají tvar korun. Imitují srostlé stromy. Jde vlastně o propsání místa do stavby.

Inspirovali jste se analogickými stavbami?
Šépka: Známe celou řadu staveb na kůlech. Je řada domů, které obklopují stromy. Vesměs jsou to všechno domy, které se dají zařadit mezi primitivní architekturu. Ale pro nás bylo primární, že jsme si vzali charakteristickou konfiguraci stromů z pozemku a snažili se ji přenést na nezaplněné místo. Úplnou analogii k tomu nemáme, protože jsme nic takového nenašli.

Koncept vašeho návrhu spočívá v tom, že jste se prostorový vzorec lesa snažili propsat do hmoty stavby?
Šépka: Dá se to tak říct. Samozřejmě jde o schéma.
Hradečný: Blbý by bylo, kdyby fouknul vítr a všechny stromy popadaly. Pak by ten dům byl o ničem.
Hájek: Pak je to památník lesa.

Přemýšleli jste o dřevěné konstrukci?
Hradečný: To už by byla úplná kopie.
Šépka: Ze statického pohledu je železobetonová konstrukce výhodná. Výhodná je i v tom, že se dům zakládá na prudkém svahu jenom v pěti bodech. Dřevo jsme použili na opláštění domu.
Hájek: Dřevo by asi nešlo použít. I z betonu jsou některé hřibové stropy v mezi poloze.

Jak takový typ stavby vychází cenově?
Hájek: Dospěli jsme k částce mezi 30 a 40 miliony Kč (rok 2004, pozn. aut.).
Šépka: Limit byl asi 15 milionů Kč.

Tak to jste dost nakopli.
Šépka: Nevíme, jak to vyšlo ostatním. Nevíme, jestli navýšení způsobil typ našeho návrhu, anebo požadavky na velkorysý stavební program.
Hájek: Finanční vymezení nebylo úplně striktní. Z postoje klienta jsme vyrozuměli, že mu jde o dobrý návrh, a o dalším se pak bude jednat.
Hradečný: Vůbec bych teď s cenou neoperoval. To je cena – chiméra. Šlo o to, že se prezentuje nějaký nápad a klient se pro něj nadchne, a pak o něm bude uvažovat a někdo to bude muset spočítat, anebo se pro něj nenadchne, a je to jedno.
Hájek: Mohl říct, vy jste jediní, kteří jste udělali oblý dům, a to mi připomíná vlnu, jachtu, vítr, mraky… A já chci bydlet v mraku nad Máchovým jezerem. Ale on zareagoval opačně.
Hradečný: Jenže ten dům zase tak oblý není.
Šépka: Půdorysně je zaoblený. V řezu je klasicky ortogonální. Podlaží jsou vrstvená.

Co bylo na této zakázce pro vás nejzajímavější?
Šépka: Svoboda, se kterou jsme k tomu přistoupili.
Hájek: Je to náš první dům se zaoblenými prvky. Když člověk začal pracovat na dispozici v „kulatém“ domu, mohl použít určitá pravidla – koncept, protože každá část dispozice byla stejná. Přestože mají patra různou konfiguraci, přejímají tvarosloví. Jak zacházíš s detailem u dveří, jak se chováš, když je tam postel, jak se chováš, když je tam okno… Je to takový fraktál. Bez ohledu na velikost s tím zacházíš pořád stejným způsobem. Vytvoříš tvarosloví, které aplikuješ do celého domu. Pro mě bylo hodně zajímavé, že to tak šlo.
Šépka: Na začátku jsme zkoušeli pracovat s polygonálním tvarem. To je například Kotva. Princip sloupů, které nesou „plástve“ a dohromady vytváří celkovou konfiguraci. Tady se ukázalo, že když použijeme polygony, nedosáhneme požadované hmoty stavby.
Hájek: Polygony jsou samostatné jednotky, ale náš návrh je kompaktnější, je jedno tělo.

Připravil Jiří Schmidt