Rozhovor s autory Karlova

14.12.2010 Rekreace, relaxace

Stavba se zapsala do horizontu města, je to výrazná silueta, takové „Hradčany“ v Benešově. Souvrství jakoby vyřezané z jedné hmoty.

Situace

Jak byste charakterizovali území, do kterého jste svým projektem vstoupili?
Poláček
Karlov je jedno z nejstarších míst v Benešově, okolní zástavbu tvoří spíše menší domky, pozemek je navíc v těsném sousedství zbytků gotického kostela, byl tu gotický klášter. Pro nás bylo důležité vycházet z měřítka místa, chtěli jsme se zapojit do území s drobnou zástavbou.
Lábus Já jsem území poznal již dříve, řešil jsem dva domy v těsném sousedství. Karlov mě zaujal tím, že stojí těsně vedle centra, a přitom má ojedinělou vesnickou strukturu.
Později do území vstoupila sídliště, která jsou bezprostředně za branami náměstí. Sídliště mělo být i v těchto místech, ale v 80. letech se to Josefu Pleskotovi podařilo  zpochybnit. K tomu se pojí hezká historka: Když se prezentoval plán, jak se bude místo měnit, Pepa Pleskot jako mladý architekt si tehdy dovolil oponovat, že je docela hezké a bourat by se nemuselo. To se samozřejmě nelíbilo určitým činitelům, zvlášť když to prosadili u památkářů, a někdo z nich zavolal panu Kunovi, šéfovi středočeského KPÚ, jestli za tím mladým architektem-bouřlivákem stojí. Kuna řekl, že na tom něco je, a díky tomu se původní prostředí zachovalo. Kdyby nebylo tohoto telefonátu, možná bychom tu dnes stavěli něco úplně jiného, nebo spíše nic, protože to nové prostředí by ke stavbě hotelu neinspirovalo…

Jaké požadavky měli památkáři?
Lábus
Oba domy byly ve velmi špatném stavu. Památkáři dokonce investorovi vydali vyjádření, že může jeden ze stávajících domů zbourat, protože měl silné statické poruchy. Přesto jsme mu doporučili dům nebourat. Nebyl vlhký a zdálo se nám, že se dá určitě nějak opravit. Autentičnost se ale nahradit nedá. Stavební pozemek byl tehdy menší, bez jižní části, kromě domů a mezi nimi vklíněného dvora zde byla neudržovaná zahrada. Navrhli jsme ji z části zastavět, první zadání bylo na bytový dům. Vzhledem k malým objektům, které jsou všude v okolí, jsme se od počátku snažili rozdrobit jeho hmotu na malé objemy. Zkoušeli jsme i větší objemy, ale řešení s drobnějším měřítkem zvítězilo, bytovku jsme rozdělili na tři rodinné domky, které měly v přízemí ateliéry nebo nějaké provozovny služeb. Investor pak zjistil, že o ně není zájem, a rozhodl se postavit pension. Stavbu pro nové zadání jsme po usilovném hledání jiných řešení nakonec ponechali v malých hmotách a provoz pensionu jim podřídili.

Nakolik jste se snažili stávající domy vrátit do původního stavu? Měli jste nějaké podklady – staré fotografie, plány?
Poláček
Samozřejmě jsme prostudovali staré fotografie, chtěli jsme, aby fasády byly co nejvíce autentické. Jen u domu, kde je dnes restaurace, jsme udělali malou výjimku. Na severní fasádě bylo jedno okno rozšířeno na trojdílné, jak se to dělávalo za minulého režimu. Nejdříve jsme uvažovali o vrácení do původního stavu, což podporovali památkáři, pan architekt ale přišel s nápadem, že široký otvor necháme, vybouráme parapet a uděláme z něho francouzské okno připomínající zasklenou lodžii. Původní fasáda s pravidelným rastrem byla příliš utažená, vypadala trochu jako kasárna, tím narušením jednotného řádu dům dostal překvapivě „šmrnc“ historické nahodilosti vývoje a příjemně se oživil i vnitřek. Přestože zásah byl relativně razantní a byl uplatněn až po získání stavebního povolení, památkáři souhlasili.

Klient

Stavby byly ve špatném technickém stavu, rozpadající se zdivo, dřevomorka… Nenamítal investor, že by bylo levnější domy zbourat a postavit znovu?
Lábus
Ani ne. Levnější by to možná nakonec bylo, ale nic nejde udělat znovu. U toho domu, kde to povolili památkáři, s tím investor možná počítal, ale původně chtěl vlastně jen rekonstruovat ty dva domy. My jsme přišli s nápadem, zda nechce stavět i na zahradě, která pro zamýšlený účel neměla význam. Rekonstrukce se následně prodražovala tím, jak se měnil a zvětšoval program i intenzita využití pozemku. Podezdívání přízemních domů o jedno až dvě podlaží samozřejmě výslednou cenu ovlivnilo v neprospěch zachování stávajících objektů, ale nešlo se vrátit, koncepce projektu na tom byla založena.

Jaká byla spolupráce s klientem?
Lábus
Velice dobrá. Tím, že o nás stál, byl ochoten tolerovat náš důsledný způsob práce. Ale zároveň jsme mu poskytovali i určitý nadstandard v péči o projekt a jeho realizaci, takže nakonec byl myslím spokojen.
Důležité je, aby investor ustál až do konce tlak, který je na něho ze všech stran vyvíjen. V tomto případě zde hrály roli i peníze z Evropské unie, stavbu navíc posuzuje spousta kontrolorů, je vázána dalšími administrativními podmínkami. Je strašně těžké uhlídat kvalitu a požadavky až do konce. On měl trochu smůlu i s dodavatelem, ze začátku stavbu vedla jiná firma, pak se dostal do finanční i časové tísně. Nakonec pension dostavěl dodavatel, který to celé zastřešoval. Investor si i v takovém svízelném postavení udržel tvář. V době, kdy jiní by šli nejjednodušší cestou a na architekturu nebrali ohled, on to ustál.
Poláček Projekt hodně ovlivňoval časový limit. Pro získání dotace se musel včas podat projekt pro stavební povolení a stavba se musela včas dokončit. Takže to projekt hnalo docela rychlým tempem. Pan Stibůrek byl velkorysý a dokázal věci rozhodovat rychle. Dal nám obrovskou důvěru.

Byl investor v něčem naprosto nekompromisní?
Poláček
V těch termínech.
Škarda Projekt byl komplikovaný, a aby se mohl podat včas, dělal se po etapách, nebylo možné odevzdat ho vcelku.
Lábus Když se podíváte na plánek nebo fotky stavby, tak se s ní těžko spojuje slovo nekompromisní. Celé je to vlastně snůška kompromisů.

Návrh

Jakým způsobem jste měli rozdělenou spolupráci na návrhu a projektu? Kdo byl autorem základní koncepce?
Lábus
Já myslím, že jsme na všem pracovali společně. Samozřejmě zpočátku je podíl práce jiný než potom při prováděčkách. Většina prováděcího projektu se řešila v ateliéru K2 a já jsem ho konzultoval, nejenom základní věci, ale až do posledního detailu.
Poláček Chtěli jsme všechny zásadní věci, které jsou viditelné a ovlivňují prostor, rozhodovat společně, aby u toho pan architekt vždycky byl.

Reagovali jste v návrhu také na sousední velké stavby – školu a kulturní dům?
Poláček
Chápali jsme to spíš jako chybu.
Lábus Velké měřítko školy a kulturáku jsme nechtěli rozmnožovat. Reagovali jsme na drobné měřítko, cítili jsme, že tam patří. A stavba v tak klíčovém místě ho nakonec potvrdila. V siluetě města by jinak byly tři velké stavby.
Poláček Kdyby se malé domky odřízly nějakou velkou stavbou, tak bychom je úplně vyčlenili. A my jsme chtěli vytvořit srostlici, která sama působí dostatečně a spojitě.
Škarda Měřítko Karlova se tak dostává až na ostroh, na kopci působí jako nějaká tvrz. Jak se baráky liší jen uvnitř nebo v detailech, mají větší sílu, je to kompaktní silná věc.

Hmoty nových objektů nejsou řešeny formou výrazného odlišení „starého“ a „nového“, nejsou to ani repliky. Jde spíše o dialog obou etap?
Lábus
Návrh se postupně vyvíjel a názor se měnil. Od počátku byl ale založen na tom, že se objemově přizpůsobíme, a zároveň jsme od počátku chtěli, aby bylo jednoznačně cítit, co je nové. Původně jsme si mysleli, že půjdeme v odlišení ještě dál, použijeme jiné omítky a jiné tašky, ale pak nám to přišlo formální. Odlišení je vyjádřeno například jiným členěním oken. A to byl vlastně poměrně ojedinělý nesoulad s památkáři, kteří vyžadovali, aby nová okna vypadala jako původní. Přes tento práh jsme ale nehodlali přestoupit.
Nečervenáme se za to, že jsme se drobné struktuře okolí podřídili tvarově a udělali jsme podobné střechy, ale tím to mělo končit. Stavba se zapsala do horizontu města, je to výrazná silueta, takové „Hradčany“ v Benešově. Myslím si, že je dobré, když se na tom místě najednou objevilo několik nových prvků, které jsou sice trošku jinak tvarované, ale mají něco společného, nemají potřebu se navzájem distancovat. Je to takové souvrství jakoby vyřezané z jedné hmoty.

Ovlivnily návrhy nových detailů i původní stavební technologie?
Lábus
Nechtěli jsme kopírovat, ale zároveň jsme se snažili vyrovnat s přirozenou krásou brutality těch starých staveb. Takže jsme tu poprvé použili pohledové betony probarvené, je tam takové pošilhávání, ale zároveň záměrná distance. Uctívání hodnoty starých staveb, ale bez snahy je napodobit.
Se starými stavbami nás spojuje i to, že máme rádi tradiční materiály. Detail má moderní design, ale příliš se neodlišuje, protože není z plastu nebo nějakého sádrokartonu, technologicky je podobný.
Poláček Novostavby jsou stejně jako staré domy omítané, v suterénech je pohledový beton, čili také přiznaná konstrukce jako ve starých sklepech z kamene a režných cihel.

Nakolik jste u pensionu využili vlastní původní návrh pro bytové domy?
Poláček
Využili jsme hmotové řešení a výškové rozvržení domu, měnili jsme dispozice, hlavní schodiště. Když se přikoupil další dům na jižní straně, museli jsme upravit celý komplex znova a začlenit ho do provozu hotelu. To byla další zásadní změna.
Lábus Kromě dodatečně přičleněného historického domu, který jsme zpřístupnili z hotelové haly pod dvorem, přibyly dva dvorky. Přední jsme využili jako další vstup do hotelu od zvonice a zadní jsme zastavěli. Nový dům v prostřední pozici jsme prodloužili jižním směrem.
Škarda Chtěli jsme všechny domy propojit pomocí dvou společných hal.
Poláček Vtip řešení je v tom, že hodně provozů je zahrabaných v zemi. Jsou tu vnitřní atria, pokoje jsou otevřené do dvora, působí přirozeně, komorně.
Lábus Tahle stopa terénu, zahrádka vyvýšená nad svažitým dvorem, už tam vlastně byla, my jsme ji použili a pod tím jsme umístili společné provozy, které vše propojují. Kdyby byl hotel řešený jako nový barák, bez omezení daných lokalitou, stávajícími objekty a již schválenou studií na rodinné domy, a navíc postupným zvětšováním pozemku, bude člověk uvažovat úplně jinak. Opětovně se mi potvrdilo, jak potřeba přizpůsobit se něčemu danému s sebou přináší na druhé straně osvobození od vžitých schémat provozních řešení. Tím, že jsme hotel transformovali do hmotového řešení vymyšleného na jiné zadání, museli jsme sebe i investora přesvědčit, že hotel může fungovat i trochu jinak, než jsme běžně zvyklí. Naopak tím můžeme eliminovat typická negativa anonymních hotelových provozů a získat mnohem příjemnější atmosféru prostředí.

Jaké nejzávažnější problémy se vyskytly při návrhu a projednávání?
Poláček
V běžném projektu hotelu se řeší jeden dům, jeden půdorys a čtyři pohledy. Tady byly rekonstrukce tří domů a čtyři nové, řešilo se sedm domů, čtyřikrát tolik fasád. Řezy jako by nevedly domem, ale osadou, takže z hlediska projektu to bylo velice složité s úrovněmi a konstrukcemi. Navíc jsme se zapojovali do starého území, kde domy byly křivé, a nové domy, pokud neměly vypadat tvrdě, jsou taky trochu křivé. Půdorysy jsou různorodé, to je velice pracné při projektování – při tvarech stropů, rozměřování trámů, při výpočtech. Cokoliv se měnilo, bylo náročné upravovat.
Škarda Každý pokoj je jiný, má jiný půdorys, jiný tvar, to je ale na pensionu vlastně příjemné.
Lábus Trochu se podobá Langhansu. Tam jsem si uvědomil, že barák v proluce má normálně dvě fasády, solitérní dům čtyři, ale Langhans jich má díky vnitřním dvorům asi dvacet. A tady to bylo podobné. I svojí specifickou vnitřní atmosférou je pension podobný. Dům nezažíváte pouze jako individuální objekt zvenku, po povrchu, má i vnitřní dvory a fasády, můžete se ponořit dovnitř komplexu.
Na tomto projektu bylo obtížné reagovat na všechny stávající domy a situaci nejenom půdorysně, ale i výškově. Byli jsme fixovaní stávajícími úrovněmi dvora, zahrady, příjezdní komunikace, vstupu do objektu z horní části, kanalizace. Byl to složitý rébus, šlo se až na dno rezerv. V tom byla stavba hodně komplikovaná i zajímavá.

Realizace

Jak náročné bylo statické zajištění starých domů?
Lábus
Z fotek ze stavby je vidět, jak se s územím zacházelo. Obrovská kapacita hotelu je z velké části schovaná pod zemí a ty výjimečné hodnoty – téměř ruiny –  jsme složitě zajišťovali a opečovávali.
Škarda Na začátku se nedalo přesně odhadnout, jak budou opravy náročné. Domy se začaly dále rozpadat při stavbě. Malta byla spíš nesoudržná hlína. Ale tím, že domy byly malé, zajistit se daly.
Poláček Kamenné zdivo je problematické, nemá vazbu jako cihelné, zvláště když je malta nekvalitní. Oba domy na severní hraně ostrohu Karlova byly navíc poškozeny pohyby severních fasád.
Lábus Jedna klenba byla úplně demolovaná, tu jsme museli dělat znovu. Je zajímavé, jak se dá historie snadno kamuflovat, když je klenba ručně dělaná. Teprve až strojní technologie jsou těžko napodobitelné.
Škarda Na stavbě zůstaly tři mohutné ořechy a také podle nich jsme projekt upravovali.
Lábus Suterén je uskočený nejen kvůli ořechům, nechtěli jsme narušit ani původní sklípek a uměle vyhloubenou jeskyni vedoucí pod zahradu. Dům nahoře je nad nimi vykonzolovaný.
Škarda Zvenku se stavba jeví jako docela malé domečky tradičních tvarů, ale uvnitř má velmi složitou nosnou konstrukci, kterou ovlivňovalo mnoho daných a sledovaných limitů. Pouze nadzemní podlaží nových domů jsou vyzděná, v podzemí jsme použili probarvené pohledové betony. Inženýr Jerie navrhl železobetonové průvlaky jako stěny na výšku přízemí, které dům vynášejí nad prostorem garáže.

Jak jste si přáli, aby byl komplex vnímán jednak lidmi místními, jednak těmi, kteří přijedou do hotelu?
Škarda
Chtěli jsme, aby ho každý vnímal samozřejmě. Jako příjemné lidské prostředí, které stavba nějak direktivně neovládá.
Poláček Aby se tam člověk cítil jako doma. Když si vybavíme běžný hotel, je to chodba a nasekané univerzální pokoje. Sem když člověk vstoupí, je jako v malém městečku nebo uvnitř tvrze se zahrádkou a dvorky. Zachoval se taras a zahrada, členění na dvě úrovně, které potvrzuje drobné měřítko.
Škarda Důležité bylo, aby tam zůstala původní atmosféra. Začalo to obnovením domků, které neměly samy o sobě nějakou výraznou hodnotu, ale kdyby se nahradily novostavbou, atmosféra se nenávratně ztratí.

Věra Konečná
Foto Tomáš Balej (úvodní) a autoři