Club restaurant Stromovka

17.09.2014 Rekreace, relaxace

Michal Kunc, Daniel Pospíšil, Lukáš Zimandl / Atelier Kunc
/ Od jara do podzimu se Pražáci vydávají na procházky do Stromovky. Mohou je zakončit v restauraci s výhledem na park i parníky v průplavu.

*

Stromovka – Královská obora – bývala, je a bude jedním z nejoblíbenějších míst k vycházkám a sportování. Od 70. let minulého století, kdy vyhořela známá Šlechtova restaurace, tu však návštěvníci po dlouhá léta neměli možnost občerstvení v trochu důstojnějším prostředí.

Ve Stromovce se popíjelo i tančilo
Královská obora byla založena pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. v roce 1268, první historickou zmínku o ní najdeme z roku 1320. V roce 1495 byl na jižní hraně obory vystavěn královský lovecký letohrádek pro Vladislava Jagellonského, v roce 1547 byl v oboře zřízen rybník, o 12 let později byla obora rozšířena a v roce 1584 byly na příkaz Rudolfa II. provedeny nové parkové úpravy, vytvořeny další rybníky a proražena štola pro napájení nového Velkého rybníka. Česká komora zřejmě v této souvislosti zakoupila mlýn v Předním Ovenci a darovala ho Rudolfu II. – dnešní Císařský mlýn na západním okraji Stromovky. V roce 1689 byla v Královské oboře poblíž Velkého rybníka postavena hrabětem Kryštofem Vratislavem z Mitrovic Královská dvorana, pozdější Šlechtova restaurace. Od roku 1804 je Královská obora zpřístupněna veřejnosti a je využívána jako park v anglickém stylu, pro který se ujal název Stromovka.
Stromovka se nachází v nivě Vltavy, její severní hranici vytváří průplav, který ji odděluje od Císařského ostrova. Po obvodu od západu přes jih k východu park obklopují Bubeneč, Letná a Holešovice, na východní straně navazuje Výstaviště Praha. Polohou blízko centra Prahy se Stromovka stala místem, které denně navštíví stovky lidí – maminky s dětmi, důchodci s pejsky, bruslaři, skupinky teenagerů, celé rodiny. Pěší procházka se dá protáhnout přes mosty Císařského ostrova až k Trojskému zámku nebo zoologické zahradě, v průplavu je možné nasednout na parník, cyklisti mají Stromovkou dobrou návaznost na severní okraj města, Tichou Šárku, Suchdol, Roztoky.
Do poměrně nedávné doby však nebylo možné zakončit příjemný den ve Stromovce stejně příjemným posezením. V provozu byl jediný stánek na občerstvení za stavební ohradou Šlechtovy restaurace. Kdyby pan Šlechta nezemřel na infarkt v roce 1950 (poté, co odmítl začlenit svou skvělou restauraci s tanečním sálem do socialistického podniku Hotely a restaurace hl. m. Prahy), určitě by tak dopadl dnes při pohledu na smutně chátrající budovu.
Prvním povzbuzujícím počinem v centru Stromovky byla rekonstrukce nedaleko stojící hrázděné budovy původní „koňky“, která se jako jediná zachovala z unikátní tramvajové vozovny. Přestavbou budovy a dostavbou nového objektu ateliérem Jiřího Žentela tu vznikla moderní zahradní restaurace Vozovna s návazností na dětské hřiště. Jak byla zapotřebí, dokládá fakt, že je v ní stále plno.

Přátelský klub
Severozápadní část Stromovky je od konce druhé světové války sportovním areálem s tenisovými kurty. Tady, v patře stávající budovy tenisového klubu TK Sparta Praha, s výhledem na kurty a Stromovku, v těsné blízkosti plavebního průplavu s parníky a Císařského ostrova, vznikla druhá příjemná restaurace, Club restaurant Stromovka. Pokud nechcete procházet celým parkem, dostanete se k restauraci klubu v ulici Za Císařským mlýnem také od nádraží Praha-Bubeneč (zastávka autobusu 131), odkud do Stromovky podejdete pod tratí.
Současná podoba areálu je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce po povodních v roce 2002 a Club Restaurant s venkovní terasou měl vhodně doplnit prostředí, kde se členové klubu i návštěvníci budou cítit „jako mezi přáteli“. Zadáním provozovatele klubu bylo vytvořit individuální a nezaměnitelný prostor s dobrou kuchyní i možností pořádání různých akcí s hudbou, tancem nebo sledováním hudebních klipů.
Studii zpracoval tým mladých architektů z Atelieru Kunc – Michal Kunc, Daniel Pospíšil a Lukáš Zimandl. Prvotní představa architekta Kunce byla „postavit ulitu klubu na louce, vybavit ji, a pak vzít a zasunout do budovy“. Konceptem návrhu je tedy nová hmota volně vložená do původní budovy, buňka z přírodního materiálu, živý organický tvar v protikladu k šedivé kostře. Michal Kunc tento prostor popisuje: „Dřevěný vetřelec vytváří svůj vlastní prostor. Živočich dýchá, má vlastní kostru z jednotlivých žeber (je to taková velryba), uvnitř je organismus vlastního klubu s hudbou, tancem, lidmi…“
Jeho snahou bylo uvolnit dispozici, obnažit budovu až na nosný skelet a nové hmotě ve tvaru oválu podřídit design nábytku a detailů interiéru.

Autorský originál
Základem bylo logické vyřešení dispozice, klub je totiž multifunkční
a kombinuje několik prostorů: barové sezení u pultu, seskupení malých stolků, které odsunutím mohou vytvořit volný taneční parket, intimní boxy, dva salonky, zasedací místnost, v části orientované ke kurtům terasa s venkovním sezením.
Z terasy do interiéru prochází velkými okenními plochami denní světlo, které celý prostor prosvětluje a sluncem protepluje. Uvnitř šedivého hranatého prostoru je navržen měkký ovál z dřevěné překližky medové barvy, který prostupuje původním sálem a žije si vlastním životem. Při jedné jeho straně stojí zářící barový pult z podsvíceného skla, na straně opačné boxy oddělené skleněnými deskami s potiskem fotografií se sportovními motivy, uprostřed lehké čtvercové stolky, kolem každého čtyři černá křesílka na ocelové podnoži. Sklo a umělé nasvícení dotvářejí efektní hru barev a světel, navozují osobitou atmosféru.
Na „vetřelce“ navazují oddělené prostory pro uzavřené společnosti, odkud se ale otevírají výhledy na celý klub a jejich prostory opticky zvětšují a otevírají pásy zrcadel v tmavém tónu. Dojem intimity navozují měkké „pohovky“ (čalouněné lavice) a taburetky.
Zasedacímu salonku dodávají na důstojnosti šedivé stěny původní budovy, ale skleněný oválný stůl a žluté židle „pantonky“ mají nad přísnou vážností sympatický nadhled.
Kompletní vybavení klubu – kromě židlí z VITRA – je vlastním návrhem ateliéru, světla v boxech ze skleněných trubic podsvícených zářivkou byla vytvořena ve spolupráci s designérkou Halinou Keilovou. Autor se chtěl vyvarovat komerční přehlídky designového nábytku (designu pro design), důležitý pro něj byl silný koncept.
Výsledkem je tedy autorský originál oceněný i odbornou veřejností: Club restaurant Stromovka získal cenu Interiér roku v soutěži Grand Prix 2004. Podstatné je ale příjemné a přátelské prostředí, které si Královská obora opravdu zasloužila.

Text Věra Konečná
Foto Tomáš Rasl