Pavel Plánička, Matěj Páral, Bruno Panenka / 3+1 architekti
Návrh se snaží zpracovat podněty a dojmy, a přitom v souvislosti se zadáním vytváří atmosféry dobrého prostředí pro každodenní život.

„Důvodem pro soutěž byla neschopnost definovat přesnou představu. Připravil jsem sice ve fázi zadání ukázky realizací v časopisech, nedokázal jsem ale konkretizovat alespoň přibližně finální vzhled. Soutěž tedy byla maximálně volná a záleželo jen na fantazii architekta. Oslovení týmů mi proto vyhovovalo více než předložení několika studií od jedné společnosti, chtěl jsem mít na výběr.“
Investor

+

Urbanistické a architektonické řešení

Obec leží na pravém břehu Labe, vzdálena zhruba 5 km od centra města. Většina zástavby je vklíněna do údolí vyhloubeného potokem přitékajícím do řeky z přilehlých kopců (v obci byly původně dva mlýny). Fyzická návaznost obce a řeky je ale přeťata silnicí, železnicí a industriálním pásem řeku lemujícím. Stavebníkova parcela a stávající dům leží na severozápadním svahu poměrně vysoko nad obcí. Lze se pouze dohadovat, co vedlo původní stavitele ke stavbě právě v těchto místech. S největší pravděpodobností to byl neobvykle široký a přitažlivý výhled na řeku, možná jistý nadhled nad údolní, chudší obcí, ale možná také pracovní vztah k přilehlým lesům.

V bezprostřední blízkosti stavebníkova současného domu se nalézají dva domy. Všechny tři stavby mají společnou, od příjezdové komunikace odskočenou uliční čáru a jsou založeny ve svahu ve výšce zhruba 4 m nad komunikací. Myslíme si, že důvodem byla snaha o efektivnější propojení domů a strmých pozemků – zahrad nad nimi a možná také již zmiňovaný výhled.
Ke svému pozemku přikoupil stavebník sousední parcelu a rozhodl se na sceleném velkém pozemku postavit namísto původních dvou domů novostavbu.

Návrhem se pokoušíme smysluplně navázat na linii příběhů, událostí a jevů, které tu lze přečíst. Polohu domu na pozemku, jeho tvar a členění nám pomáhá formovat topografie místa – jeho horizontální vrstevnatost a stopy původních stavebních objektů. Zásadní je pro nás spojitost, která umožní snazší proměnu nového, uměle vytvořeného v blízké, známé a v tomto smyslu přirozené. Nárok na artikulovanou kontinuitu je tu násoben stavebníkovou vazbou k místu a snahou o pokračování příběhu na místě, kde vyrůstal. Důležité jsou také širší souvislosti stavebníkova počinu (zde zcela neobvyklá forma soukromé architektonické soutěže o návrh).

Snažíme se shrnout dostupné informace a shromážděné podněty a dojmy. V souvislosti se stavebníkovým zadáním je třídíme, mísíme a zpracováváme, a přitom si představujeme atmosféry vytvářející dobré prostředí pro každodenní život:

Jeskyně (podzemní podlaží)

Syrový a tvrdý, do terénu zakopaný základ domu. Vnější stěna z čediče sleduje stopu stávajících opěrných zdí před oběma domy a propojuje je. Shodná je s nimi materiálem a téměř i výškou. Pro toho, kdo zanechá dopravní prostředek na otevřeném parkovacím stání v místě stávající garáže, bude do čedičové zdi prolomené závětří hlavním vstupem do útrob domu. Je to také místo výhledu a odpočinku na půli cesty do denního obytného patra domu.

Mýtina (přízemí)

Je široce otevřená směrem do údolí. Prostor je vytvářen rytmem ke svahu kolmých stěn a místem mezi nimi. Hrubost zdí z lícových cihel je maskována bílým vápenným nátěrem. Bíle je natřen také betonový strop a zástěna z latí u venkovního sezení před kuchyní. Barva zjemňuje povrchy, obrušuje hrany a sjednocuje prostor. Natřená struktura vybízí k dotyku. Kontrast s nemateriální hladkostí a otevřeností skleněných ploch tento dojem zesiluje. Nátěr – jako závoj, nebo maska – je analogií reprezentace domem.
Zdi svým průběhem propojují vnitřní s vnějším a berou na sebe jednotlivé potřebné funkce, případně jejich kombinace (fyzicky, nebo opticky dělicí, nosná, úložná).Komunikační páteř v interiéru rytmizuje světlo (respektive přítmí obslužných prostor). V symbolické rovině je k ní připjata obživa (spíž, vinotéka), oheň (krb) a zakončena je na obou koncích vodou (hygienické zázemí, a bazén).
Terasa s širokým výhledem do krajiny je plnohodnotnou součástí mýtiny. Jednotlivé prostory jsou stejně jako uvnitř artikulovány povrchy a rytmem plných a prázdných stěn – pilířů. Výškově mýtina navazuje zhruba na úroveň 1. NP stávajícího stavebníkova domu.

Zahrada (patro)

Ložnicové křídlo domu je introvertní a do zahrady obrácené. Dům je tu intimní, klidný, povrchy jsou hladké a abstraktní. Plášť zahrady je barevný a vztahuje se k přilehlému sadu. Průsvitnost mu dodává hloubku. Výšková úroveň tohoto podlaží a do něj zaklesnutého sadu leží na úrovni původního stavebníkova bazénu.

Autorská zpráva