Vodní elektrárna Bělov

11.02.2014 Ekologie

Pavel Hnilička, Adam Vojtek / Pavel Hnilička Architekti
Elektrárna je ukrytá pod terénním valem, aby nenarušila okolní
krajinu, z valu vystupují jen větrací šachty a přístupová schodiště.

*

Přestože elektrárna z pohledu typologie nesouvisí s bydlením, zařadili jsme ji na naše stránky vzhledem k těsné blízkosti zahradního města Bahňák, otrokovické čtvrti baťovských domků. Citlivé řešení se snaží elektrárnu nenápadně začlenit do zdejší krajiny, která je místem relaxace a procházek obyvatel Bahňáku i nedaleké obce Bělov na protějším břehu. Kolem řeky Moravy vede také dálková cyklistická stezka z Jeseníku do Mikulova.

*

Návrh vychází z původní dokumentace pro stavební povolení, kterou vypracovala firma Aquatis, s.r.o., v letech 1993–1996. Stavba byla započata úpravou koryta, poté zatopena a opuštěna. Chátrala pak po dobu více než 12 let, než ji koupil nový investor a začal s úpravou projektu a výstavbou.
Elektrárnu jsme přizpůsobili okolní krajině, je skrytá pod terénním valem,
z něhož vystupují jen větrací šachty a přístupová schodiště, vstupuje se do ní podobně, jako se vstupuje do ponorky.
Elektrárna je samostatnou železobetonovou monolitickou stavbou se dvěma vtokovými poli. V každém poli stojí generátor a převodovka vlastní turbíny. Na nátokovém čele je umístěn čisticí stroj česlí se šnekovým dopravníkem. Kontejner pro shrabky jsme zapustili pod úroveň terénu, aby co nejvíce splynul s okolím. Česla plynule navazují na přední stěnu nátokového čela. Vtokový objekt je zakončen drážkou pro provizorní hrazení a dále pokračuje strojovna. Vtokem začíná tlaková část vedení vody k turbínám o výkonu 2 x 0,8 MW. Výtok vody z turbín prochází savkou opět s drážkami pro provizorní hrazení.
V návrhu se uplatňuje pohledový beton jako základní konstrukční materiál doplněný kovovými prvky v surové průmyslové podobě. Aby se nohy nebořily do podmáčené trávy na střeše, je vybavena lomovými šlapáky. Pojížděné plochy zpevňuje mlat.

Autorská zpráva
Foto
Jiří Krejčík
*

Bahňák neboli Baťov
V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích. Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák a Menšov u řeky Moravy na hlavní železniční trati Přerov – Břeclav. Výstavba sídliště byla zahájena v září 1930 podle urbanistického plánu Františka Lydie Gahury. V tomto plánu je také poprvé uveden název Baťov, zprvu jen pro firemní čtvrť. Prvních osm továrních objektů bylo postaveno v roce 1931.
Pracemi na Bahňáku byl pověřen Jan Antonín Baťa. Problém, jak zvednout terén kvůli podmáčenému terénu, vyřešil zcela originální myšlenkou, která se stala později i spouštěčem udělení titulu doctor honoris causa. Šlo o metodu splavování zeminy z kopce Tresný na protějším břehu řeky Moravy proudem vody dřevěným korytem až na místo stavby. V následujícím období je realizována další výstavba. Na volné ploše je zřízeno také hlavní letiště pro Zlín. V červenci 1932 zde nedlouho po startu zahynul při leteckém neštěstí šéf koncernu Tomáš Baťa. To vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov pro celé město, což bylo uskutečněno v roce 1939.
Do roku 1944 bylo postaveno 409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců. V roce 1938 byl uveden do provozu Baťův plavební kanál, jehož severní vyústění bylo v přístavu v areálu továrny. Další baťovské projekty však zastavila válka. Po druhé světové válce byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo. V roce 1946 byl městu navrácen název Otrokovice. Označení Baťov se však nadále neoficiálně používá pro čtvrť Bahňák, sídliště s továrnou koncernu Baťa (Baťovy pomocné závody).

Zdroj: Wikipedia