Terasový dům v Praze 5

27.05.2009 Bytové domy

Pavel Hnilička, Petra Bláhová, Veronika Hamšíková, Jan Dluhoš, Petr Tej
Terasový dům z ateliéru Hnilička Císler architekti získal Grand Prix architektů 2008 v Kategorii novostavba.

*

Kousek za odbočkou z rušné pražské ulice se rozevírá údolí lemované činžovními vilami z přelomu století a novějšími bytovými domy. Dramatické modelováním terénu a návaznost na přírodní park poskytují oblasti výborné podmínky pro kvalitní bydlení městského typu v činžovních vilách.

Na pozemku dnešního terasového domu stávala ve svahu zhruba 10 m vysoko nad ulicí vilka, respektive polovina dvojdomku, která u sousedů nebyla dostavěna. Parcela je extrémně strmá, na délce zhruba 55 m má více než 20 m převýšení. Majitelé vilky si pro překonání této výšky pořídili malou osobní lanovku, která ovšem neodpovídala jejich představám, stejně jako samotný domek. Rozhodli se proto využít prudkého svahu, vystavět terasový dům a na jeho vršku se usídlit v novém pohodlném bytě.

Princip terasového uspořádání umožnil ke každému bytu přiřadit střešní zahradu – velmi žádaný venkovní prostor. Bylo tak možné vystavět kvalitu bydlení podobnou rodinnému domu, avšak „městsky zahuštěnou“ bez obrovských plošných nároků, které si současná výstavba kolonií rodinných domů v sídelní kaši vynucuje. Dům je členěn na 4 byty, z toho jeden mezonetový. V patře na úrovni ulice je garáž pro 8 automobilů, vstupní hala a sklípky pro každý z bytů. Domem prochází výtah, ze kterého se vstupuje přímo do jednotlivých bytů. Společné komunikační prostory tvoří pouze vstupní hala. Schodiště je vytaženo ven z domu. Majitelé bytů tak mohou po holandském způsobu vstupovat do svých jednotek přímo z venkovního prostoru. Spodní tři byty mají terasy na východ a jih, zatímco horní byt má terasu jen na východ a na západě navazuje na soukromou zahradu.

Dům je tvarován na dva základní objemy: na spodní „sokl“ a horní „korunu“. Spodní část soklu se výrazně zakusuje do svahu a v podstatě kopíruje terén. Cílem je, aby co nejméně vystupovala ven a aby působila co nejvíce spjatá se zemí. To ještě časem podpoří zelené terasy porostlé trávou, drobnými keři, popínavou zelení a menšími stromy uloženými do květníků. Členění domu na dva díly se odráží i v materiálovém řešení – spodní díl je proveden v černě probarveném betonu a horní díl je zabalen do pláště měděných kazet podle principu Semperova oblékání domu. Černě probarvený beton byl vybrán podle černé břidlicové skály pod domem. Měděné opláštění „koruny“ navozuje dojem střechy, báně, která sedí jako nástavba na soklu. Skládací okenice jsou ve stejném modulu jako pevné kazety, a tak při jejich zavření splynou s fasádou v jeden objem ponechaný ve své fyzické syrovosti. Spodní i horní díl domu je tvarován ve stejném modulu, přičemž měděné kazety prolínají i dolů ve formě okenic.

Konstrukční princip tvoří stěnový nosný systém ze železobetonu doplněný v suterénu  sloupy. Stavba je izolována proti zemní vlhkosti bentonitovými rohožemi. Obvodové zdivo je sendičové s 15 cm tepelné izolace, horní měděná vrstva je odvětraná na dřevěném roštu. Ploché střechy jsou izolované asfaltovými pásy. Tloušťka vegetační vrstvy je min. 20 cm. Vnitřní dělící příčky jsou keramické. Okna jsou dřevěná s izolačním dvojsklem, doplněná z interiéru deštěním na tloušťku stěny. Podlahy jsou masivní dřevěné v kombinaci s litým terrazzem a litými barevnými stěrkami. Dveře jsou dřevěné v úpravě podle přání jednotlivých majitelů. Byty jsou vytápěny samostatně plynovými kotly. Ve vnějších prostorách se uplatňuje černý probarvený beton „soklu“, šedý beton opěrných zídek a schodišť doplněný kameny skládanými do drátěných košů, ocel. zábradlí a teplé odstíny modřínových prken a měděných kazet.

Pavel Hnilička

*

Byl to pěkný domek z 30. let, rozložený do tří podlaží, ale polovinu domu zabíraly schody. Celková užitná plocha se tak rovnala většímu, divně uspořádanému bytu. Dům měl sice prázdnou půdu nabízející se k využití, ale to by vlastně znamenalo další patro, další schody navíc. A vzhledem ke stavu půdy by byla její rekonstrukci velmi náročná. Další, v podstatě neřešitelnou záležitostí byly garáže, které se nacházely v úrovni chodníku, zatímco dům ve svahu, asi 100 metrů od garáží.

Na výběr byly v podstatě tři možnosti. Buď dům nákladně zrekonstruovat (podotýkám, že byl již po částečné rekonstrukci, ke které jsme se odhodlali ihned po jeho koupi) a smířit se s tím, že i přes velkou finanční injekci nebude nikdy vypadat podle našich představ, nebo dům prodat a zabydlet se jinde (i tuto variantu jsme zvažovali, ale žádné místo nás neoslovilo tak jako zdejší), anebo dům zbourat a postavit nový. Nejdříve jsem nechtěla ani slyšet, že bychom stavěli bytový dům, protože jsem chtěla nadále bydlet v rodinném domě, nicméně bylo nutné řešit také finanční stránku, výstavba musela dávat finančně smysl. Proto jsme se rozhodli pro zadání – bytový dům, který nám nabídne bydlení s prvky rodinného domu.

Investorka

Foto Filip Šlapal, Jaroslav Hejzlar a Pavel Hnilička
Návrh zahrady Mikoláš Vavřín