Dřevo může být i venku

11.09.2013 Materiály a technologie, Střechy, fasády

Na nábytku i podlahách v interiéru je dřevo běžným materiálem, obavy z jeho krátké životnosti mají lidé v exteriéru. Dřevu však déšť tolik nevadí, pokud mu umožníme zase vyschnout.

*

S letním počasím se téměř každý, kdo má zahrádku či terasu, stěhuje z prohřátého bytu ven, aby alespoň chvíli strávil na čerstvém vzduchu, kde příjemně pofukuje a horko není tak úmorné. Jeden z mých známých mi zrovna dnes volal, co bych mu doporučila na podlahu malé terásky před domem, zda dlažbu, nebo dřevo.

Na venkovních terasách se dřevo objevuje teprve v posledních letech, dříve se častěji využívala mrazuvzdorná dlažba, ať už keramická, kamenná nebo betonová. Přitom je dřevo zvláště v horkých letních dnech mnohem příjemnější. Dlažba se totiž příliš rozpálí a teplo z ní sálá i do interiéru domu či bytu, místnosti se zbytečně ještě více přehřívají. Volba dlažby většinou vychází z přesvědčení, že dřevo na dešti začne brzy hnít. Ze stejných důvodů se lidé bojí i dřevěného obkladu venkovních stěn, navíc předpokládají jeho velmi pracnou údržbu, nutnost častého natírání nebo impregnování.

Kdybychom položili dřevěná prkna přímo na zemitý podklad, opravdu je hniloba brzy napadne. Dřevo nesnáší trvale vlhké prostředí, potřebuje po dešti zase brzy vyschnout. Stačí tedy prkna položit jako roštovou podlahu, aby k nim vzduch mohl procházet ze všech stran. Totéž vyžaduje dřevěný obklad domu, větrání se musí zajistit nejenom z vnější strany, ale také z vnitřní. Obklad se připevňuje na rošt, mezi ním a stěnou zůstává větrací mezera.

Málokdo si možná uvědomuje, že daleko větší riziko hniloby může dřevu hrozit uvnitř domu. Každý z nás už určitě viděl prohnilá prkna krovu nebo stropních konstrukcí, napadená dřevokaznými houbami. Zvláště nejznámější dřevomorce se dobře daří, když jí zajistíte stálou dostatečnou vlhkost a vyšší teplotu. V interiéru má vhodnější podmínky.

Dřevo nesmíme uzavřít

Moje první setkání s dřevomorkou bylo v době bydlení na koleji: na jednom ze sousedních pokojů začala na podlaze vyrůstat podivná boule, která se přímo závratnou rychlostí zvětšovala. Když řemeslníci odkryli podlahovou krytinu, objevili staré parkety napadené dřevomorkou. Dřevo pod PVC nemohlo „dýchat“. Náprava byla pracná a drahá, dřevomorka proleze i silnou zdí, takže se musely vytrhat a spálit parkety také v sousedních pokojích.

Podobné účinky mívají neodborné stavební zásahy na starých půdách, kde se podlaha zalije betonem, a ten dřevěnou stropní konstrukci neprodyšně uzavře. Voda se do ní dostane zatečením půdy, někdy stačí i vlhkost z venkovních zdí. Když uhnije část trámu uložená ve zdi, strop se bez varování v jediném okamžiku zřítí.

Při nových stavbách s obytným podkrovím může podobný problém nastat u krokví. Trámy překryté z vnější strany hydroizolací a z vnitřní strany parozábranou jsou jako v konzervě, také nemají možnost dostatečného vyschnutí, pokud do izolace mezi krokvemi zateče. Odborníci doporučují podstatně bezpečnější způsob zateplování střechy „nad krokvemi“. Ty pak zůstanou volně odhalené uvnitř interiéru, kde jim – stejně jako dřevěnému nábytku – žádné nebezpečí nehrozí.

Venku může být i smrk

Na základě této jednoduché zásady, že dřevo potřebuje dýchat, byl postaven venkovský rodinný domek s obytným podkrovím. Fasády má obloženy dřevem, venkovní terasy mají dřevěné rošty a konstrukce krovu zůstala viditelná v interiéru, střecha má tepelnou izolaci a celou skladbu střechy provedenou až nad krokvemi.

Údržba dřevěného venkovního obkladu nemusí být tak náročná, jak se traduje. Předem se musíte smířit s tím, že dřevo časem dostane jinou barvu, zešedne. To ale nemusí být na závadu, tato barva je přirozená a příjemná, mnozí stavebníci se na stárnutí dřeva dokonce těší, šedivé obklady se jim líbí víc než nové. Někteří záměrně nechávají obklad bez jakéhokoliv nátěru, nemusí se starat o jeho obnovu. I obyčejné smrkové dřevo v této podobě vydrží 30 až 40 let, což u běžné omítky  tak jisté není.

Impregnace samozřejmě dřevo chrání a jeho životnost prodlužuje. Pokud zůstane obklad bez povrchové úpravy, měl by se jednou za pět šest let ošetřit (podobně jako stromy) alespoň modrou skalicí, která zničí mikroorganismy.  Vlivům vlhkosti jsou odolnější dřeviny tvrdší, z domácích například dub nebo modřín. Extrémně odolné jsou tropické dřeviny, jejich cena je ale podstatně vyšší. Využívají se spíše na malých a více namáhaných plochách, například na zmíněných venkovních terasách.

Že se majitelé domu neobávají v exteriéru ani běžných dřevin, nasvědčuje nejenom obklad domu, ale také volně stojící altánek na venkovní grilování, který byl postaven úplně celý ze smrkového dřeva.

Dřevěný interiér

Dřevo se jako materiál v hojné míře uplatňuje také v interiéru domu. O jeho příznivém vlivu na psychiku člověka nemusíme pochybovat, tady dobře funguje jakási kolektivní paměť – dřevo je jedním z tradičních materiálů, používali ho už naši nejstarší předkové.

Zařízení obytného prostoru a kuchyně v přízemí domu je současné, použití dřeva se tu v kombinaci s kovem a sklem nijak neliší od jiných, třeba i městských bytů. Zato podkrovní místnosti mají spíše venkovský charakter, dávají jasně najevo, že se jedná o rodinný domek s dřevěným krovem. Jeho konstrukce zůstala z praktických důvodů viditelná: krokvím nehrozí nebezpečí ani při případných poruchách střešní skladby a zatečení. Dřevomorka se tu nezabydlí a střecha zůstane stabilní, staticky nenarušená.

Atmosféru venkovského bydlení násobí obložení šikmých stěn palubkami, k tomuto stylu dřevěného interiéru ladí i policové knihovny. Nemají ale rustikální podobu, jednoduché tvary jsou současné a nekopírují historické chaloupky.

Oživením interiéru ze dřeva v přírodní podobě jsou barvy, tady byla zvolena jasně modrá a oranžová. Není jich příliš mnoho, oranžová se objevuje jen na některých stěnách (ve větší míře by byla dráždivá) , modré jsou koberce. Barevná kombinace je příjemná, jenom je vhodné upozornit na modrou barvu na podlaze – na psychiku člověka působí dojmem nestability (jako voda) a podvědomě se tu nebude chtít dlouhodobě zdržovat. V ložnici a pracovně by to ale moc vadit nemuselo, větší část dne rodina určitě tráví v obytném prostoru, kde se chodí po pěkně stabilní – jak jinak než dřevěné – podlaze.

-věk
Foto Jaroslav Hejzlar