Zvolit na terasu dlažbu, anebo dřevo?

16.06.2017 Materiály a technologie, Podlahy, Stavební konstrukce, Zahrady a bazény

Terasa, balkon či lodžie je pro městský byt náhradou zahrady. Za letních večerů se tady vzduch ochladí rychleji než v bytě nebo v ulicích, kde dlouho do noci horko sálá z rozpálené dlažby.

*

Byty postavené v posledních letech bývají většinou doplněny venkovním prostorem – balkony či lodžiemi v běžných podlažích, nejvyšší patra doplňuje terasa.  Ani při půdní vestavbě není vytvoření venkovního prostoru velký problém, proti vložení terasy do krovu nad dvorní fasádou nemívají velké námitky ani památkáři. Terasa může být samozřejmě také doplňkem nového rodinného domu, ať už v patře, nebo jako přechod mezi bytem a zahradou v přízemí.

U půdních bytů si nemůžeme orientaci terasy ke světovým stranám vybírat, je daná vzájemnou polohou domu a vnitrobloku (můžeme si ale vybrat půdní prostor s příznivou orientací). Při stavbě rodinných domů se většinou terasa automaticky napojí na obývací pokoj, který využívá nejdéle osluněnou jižní stranu. Ze současných horkých dnů ale víme, jak blahodárný je stín – málo obvyklá severní terasa by byla nejoblíbenějším místem v bytě. Na jižní a západní terase se v létě nedá posedět před západem slunce, pokud není dobře zastíněná. Východní terasa může být příjemná při snídani (ranní sluníčko ještě není tak žhavé) a odpoledne po příchodu z práce už poskytuje osvěžující stín.

Hlavní zásady pro podlahy teras

  • Na hydroizolaci nešetřete, požadujte kvalitní izolace ze syntetického kaučuku.
  • Na terasu není příliš vhodná dlažba uložená do betonového lože, které mrazem může popraskat a roztrhnout hydroizolaci. Při porušení izolace vás čekají složité bourací práce. Nejvýhodnější způsob uložení dlažby na terasu je položení na podložky. Je velmi rychlé, nezávislé na počasí a umožňuje snadnou výměnu dlaždic nebo opravy izolace. Stejně bezproblémový je dřevěný rošt sestavený z několika dílů.
  • Vhodnou střešní vpusť na odvodnění by měl navrhnout odborník, její výběr neponechávejte na řemeslnících.

Jak pokládat dlažby

Střídáníextrémních teplot, vliv slunce i mrazu, déšť nebo sníh připravují všem materiálům náročné podmínky, není tedy divu, že jejich opotřebení je na terasách mnohem rychlejší než v interiéru. Poruchy se objevují především na podlahách, kde se naruší hydroizolace a terasou nebo lodžií zatéká do spodního bytu. Na balkonech zase hrozí koroze vnitřních železných výztuží, pokud se k nim voda dostane prasklinami v narušeném betonu. Opravy podlahy se většinou musí realizovat velmi rychle, ale provizorní řešení nebývají příliš úspěšná, navíc se pod dlažbou obtížně hledá místo závady. Proto se vyplatí při stavbě nebo rekonstrukci zvolit takovou skladbu podlahy, která bude venkovním podmínkám lépe odolávat a případná závada se snadněji odstraní.

Jiná řešení se volí u zahradních teras a jiná v horních podlažích domů.
U venkovních teras na zahradě je možné dlažbu pokládat do zhutněného násypu, písku nebo drtě. Taková terasa se snadno provádí i opravuje, ale pro střešní terasy by byla příliš hmotná. Navíc jisté nevýhody přináší vyplavování písku, řeší se složitější konstrukční detaily pro odvodnění, které musí zajistit ochranu proti vyplavování.

Na terasy v patrech se dříve užívala nejčastěji dlažba uložená do betonového lože. Betonová vrstva se lehce vyspáduje do jednoho místa, kde se napojí na odpad. Výhodou je jednoduché provedení (levnější materiály a práce) a malá tloušťka, ale tento způsob je vystaven nebezpečí poškození hydroizolace už
v průběhu provádění. Veškeré pozdější opravy, třeba i výměna jediné dlaždice, jsou složité, dlažba i betonová vrstva mají menší životnost vlivem odmrzání nebo poruchy spár. Dlažba musí být vždy mrazuvzdorná, mezi betonovou mazaninou a hydroizolací je nutná separační vrstva, ale právě betonové lože je v extrémním chladu nejchoulostivějším materiálem, jeho popraskáním se často naruší také hydroizolace.

Nejvhodnější způsob uložení dlažby na terasu je položení na podložky, ať už pevné nebo seřiditelné (většinou od výšky 40 mm do výšky 225 mm). Pokládání dlažby není omezeno ani klimatickými podmínkami, je velmi rychlé a umožňuje snadnou výměnu dlaždic nebo opravy hydroizolace, která však není zdaleka tak namáhána jako u dlažby v betonové vrstvě. Podlahy se snadno upravují také při dodatečném zakotvení slunečníku nebo pergoly, k dispozici je i řada konstrukčních doplňků, například odvodňovací mřížky.

Na terasy a balkony se využívají nejen mrazuvzdorné keramické dlaždice, ale také dlažby kamenné. Současné technologie totiž dovolují řezat kámen na mnohem slabší desky, takže ani kamenná dlažba nemusí být nadměrně těžká. Kámen je velmi trvanlivý materiál, schopný odolávat velkým tepelným rozdílům. Při jeho výběru však nesmíte zapomenout na protiskluznou povrchovou úpravu. Hladký leštěný kámen se do exteriéru nehodí, při dešti na něm hrozí nebezpečí uklouznutí.

Právě kamenné a betonové dlažby jsou vhodné pro uložení na podložky. Keramická dlažba je příliš subtilní a vyžaduje plošné pokládání, na podporách pouze v rozích by se mohla rozlomit.

Dřevěné rošty

Při letních vedrech se dlažby na terasách a balkonech příliš rozpálí a ještě dlouho po západu slunce z nich sálá teplo, které může nepříjemně zatěžovat
i obytné místnosti. Dlažba se schopností akumulace může být v interiéru během zimy značným energetickým přínosem, pokud okna vedou na jih, venku na přímém slunci se však v létě stává nevýhodou. Architekti proto mnohem raději navrhují pro venkovní posezení dřevěné podlahy. Dřevu voda ani sníh příliš nevadí, pokud má možnost zase ze všech stran vyschnout. Nesmí tedy ležet na vlhkém podkladu, podlaha se pokládá jako rošt. Odolnější jsou tvrdší a méně nasákavé dřeviny, například dub nebo dražší, ale velmi kvalitní dřeviny tropické. Rošty stejně jako dlažba uložená na podložkách umožní případnou opravu hydroizolace, zvláště pokud jsou vyrobeny z několika kusů a mohou se nadzvednout.

Podklad se předem vyspáduje, takže dřevěný rošt po dešti neleží ve vodě
a brzy osychá. Dřevěné podlahy se snadno udržují v čistotě (drobné nečistoty propadnou roštem a déšť je odplaví), ale především jsou velmi příjemné na dotek bosého chodidla, nestudí, ani příliš nepálí. Praxe navíc ověřila, že
v jarních dnech se terasy s dřevěným roštem využívají k posezení venku mnohem dříve než se studenější dlažbou.

Na větších terasách se dřevěné rošty mohou kombinovat také s trávníkem, který (zvláště zavlažovaný) prostředí ochlazuje a osvěžuje. Podlaha se zeminou však vyžaduje speciální opatření, o kterých pojednává samostatný článek o zelených střechách. Důležitá je především kvalitní hydroizolace, kterou neprorůstají kořínky rostlin. Osvědčily se především izolace ze syntetického kaučuku, které bez problémů odolávají velkým teplotním rozdílům. I když se při vysokých teplotách roztáhnou, v chladnu se vrátí do původního tvaru (na rozdíl od asfaltových izolací, které zůstanou zvlněné). Ve velkých mrazech neztrácejí pružnost a nelámou se, mají také dlouhou životnost. Celá plocha podlahy se může předem na míru připravit, a na terasu se pokládá jako bezespará vana, které nehrozí zatékání.

Odvodnění terasy

Nejběžnějším způsobem odvodnění balkonu či terasy bývá vyspádování od fasády domu směrem ven, voda volně protéká pod zábradlím na ulici nebo do zahrady. Problémy nastávají v okamžiku, kdy je zábradlí vyzděno – trubka vyčnívající ze zdi není příliš krásným architektonickým prvkem, navíc voda splachuje i nečistoty z balkonu a stříká je na omítku fasády pod balkonem.

Některé starší domy mohou odpady z lodžií a teras napojit na svody dešťové vody ze střechy, jinde opravdu jiná možnost než trubka ve zdi není. Při opravě balkonu a novém oplechování zděného zábradlí alespoň dohlédněte na to, aby oplechování bylo nakloněno směrem do terasy: voda pak stříká na omítku vnitřní strany zábradlí, která je z terasy přístupná a čistí se snadněji než venkovní fasáda. U nových staveb se rozhodně vyplatí odvodnění řešit už v rámci projektu, neponechat je na řemeslnících, aby výsledek nenarušil celkové pojetí objektu.

Nejvhodnějším řešením vůči fasádě domu bývá odvodnění terasy do vnitřní kanalizace domu, voda stéká po spádovaném povrchu (nebo podkladu) do vpusti. Odvodnění povrchu je možné urychlit ještě mezivrstvou spádovaného kanálku krytého mřížkou, terasa pak po dešti dříve osychá. Když se mřížka umístí před vstupní dveře na terasu, chrání před ostříkáváním vody při prudkém dešti i prosklenou stěnu.

Důležitý je výběr vhodné střešní vpusti se speciální pachovou uzávěrkou, aby na terasu nezaváněla kanalizace. Nemůže se použít běžná interiérová vpusť se sifonem, kde se drží voda. Ta by v zimě zamrzla a roztrhla odpadní trubku, takže by terasa zatékala. Výměna vpusti v betonovém pokladu pak není jednoduchá ani levná.

Ochrana proti slunci

U nového domu se zastínění terasy může jednoduše řešit už v rámci vlastního objektu – přesahem střechy, speciální konstrukcí apod. U starších domů se musí vymyslet řešení dodatečné. Už terasy předválečných funkcionalistických domů mívaly na jižní straně plátěnou markýzu, která se klikou natáčela jako roleta na tyč upevněnou v železné konstrukci. Současné markýzy se ovládají snadněji, některé pouhým stisknutím vypínače uvnitř bytu. Volba vhodné markýzy záleží nejen na finančních možnostech, ale také na rozměrech terasy či balkonu. Větší rozměry předpokládají složitější konstrukci.

Markýza je spolehlivější ochranou před sluncem než volně stojící slunečník, ale také nákladnější. Její rozměr se dá lépe přizpůsobit tvaru terasy, nehrozí jí kymácení nebo vyvrácení při větru, na terase nepřekáží, protože je upevněna nad prostorem, kde pobýváte. V posledních letech se ke stínění využívají také plachty čtvercových , obdélníkových či trojúhelníkových tvarů, které se v rozích upevňují lanem.

Při výběru textilie se zeptejte na odolnost proti dešti, mrazu a plísním, na předpokládanou životnost. Vyšší cena na markýze je většinou výhodnější než nové potahování nebo výměna celé konstrukce za rok za dva. Velkou roli pro dobrou funkci markýzy či slunečníku bude hrát také barva plátna. Tmavé barvy pohlcují více slunečních paprsků a sálají pak teplo i do stíněného prostoru, světlé barvy slunce naopak odrážejí. Teplé barvy (červená, oranžová) navozují pocity většího horka, namodralé či nazelenalé tóny vzbuzují dojem svěžesti.

Skutečnou svěžest však terase dodají teprve rostliny, které zadržují dostatek vláhy. Pergola hustě porostlá popínavou zelení by tedy byla nejpříjemnější ochranou před sluncem a horkem. Její konstrukce by se však měla řešit současně s celou rekonstrukcí terasy, měla by se jí předem přizpůsobit podlaha.

-věk
Foto Jan Malý, Robert Žákovič, Iveta Kopicová, Jaroslav Hejzlar, Ester Havlová, Andrea Lhotáková, Jana Labuťová a Jiří Vaněk