Co o schodech říkají předpisy

03.01.2013 Stavební konstrukce

Pod názvem schody si někdo představí celé schodiště, jiný jednotlivé stupně. Chcete se seznámít s přesnými názvy? A také se zásadami pro bezpečnou chůzi po schodech?

*

Norma ČSN 74 3001 stanovuje pro jednotlivé prvky schodišťové konstrukce přesné názvy a projektanti je při své práci respektují. Když se s nimi seznámíte, budete se snadněji dorozumívat se všemi odborníky, na něž se při stavbě svého nového domu obrátíte.
Možná se rozhodnete pro úpravu schodiště ve starším domě a nebudete zasahovat do jeho nosné konstrukce. Ale i při obkládání starých schodů nebo výměně zábradlí se můžete dopustit spousty omylů, které chůzi po schodišti znepříjemní, nebo dokonce ohrozí její bezpečnost. Nejdůležitější zásady by tedy měl znát každý, kdo se chce pustit do stavebních úprav.

Základní názvosloví

Zjednodušené půdorysné zakreslení nejběžnějšího dvouramenného schodiště a schematickou geometrii ramene najdete na prvním obrázku. Spodnímu rameni se říká nástupní, hornímu výstupní schodišťové rameno. Rovná plocha mezi nimi se jmenuje mezipodlažní podesta, podestě v úrovni každého patra se říká podlažní podesta.

První stupeň v každém rameni je jalový (slepý), výškově zůstává na úrovni spodní podesty. U schodiště bez jalového stupně se první zvýšený stupeň jmenuje nástupní. Výstupní stupeň je poslední ve vlastním rameni, ukončující stupeň má stejnou výškovou úroveň jako horní podesta, rozšiřuje ji. Jalový
a ukončující stupeň mohou mít odlišnou šířku než ostatní schody, protože nemají vliv na chůzi, jinak všechny stupně v rameni a v celém domě musí mít stejnou výšku a šířku (mimo schodů do sklepa a na půdu). Každá, třeba i centimetrová odchylka naruší rytmus kroků a hrozí vám nebezpečí klopýtnutí.

Na dalším obrázku vidíte názvy u jednotlivých stupňů: horní plocha se nazývá stupnice, přední plocha podstupnice, obě boční plochy jsou čela stupně.

Plocha stupnice mívá směrem k přední hraně mírný spád (nejvýše 1,5 %), aby se na ni snadněji stoupalo a při mytí voda stékala dolů. Také když se přední hrana zaoblí nebo mírně zkosí, bývá našlápnutí na stupeň příjemnější. Povrch stupnice by měl být drsný, na hladkém můžete uklouznout.

Podstupnice bývá svislá, podkosená nebo profilovaná. Podkosení nebo profilování vytváří stín, který při slabším osvětlení pomáhá rozlišovat jednotlivé stupně. V současné době jsou u architektů oblíbenější tvarově jednoduché schody se svislou podstupnicí, pak by ale jejich podmínkou mělo být velmi dobré osvětlení na schodišti.

U mnoha typů schodiště podstupnice chybí – schody žebříkové, deskové
a jiné. Vlastní tloušťka stupnice pak zastane stejný úkol jako profilovaná podstupnice plných stupňů. U prudkých schodů je vynechání podstupnice určitou výhodou při výstupu nahoru, stupnice se mohou částečně překrývat
a poskytují větší šířku pro oporu chodidla. Při sestupu to ale neplatí, a přitom scházení dolů je obtížnější než výstup.

Bezpečné schody

Především na sklonu schodišťového ramene je závislá pohodlná chůze po schodech. Mírné schodiště má sklon do 25 °, běžné pohodlné schodiště od 25 do 35 °, strmé 35 až 45 °, sklon nad 45 ° mají schodiště žebříková. Chůze po strmých schodech je nepříjemná, nebezpečná zvláště pro malé děti a starší lidi. V rodinném domě by příliš prudké schody neměly vést ani do sklepa, pokud jsou v něm umístěny prostory často využívané – prádelna, fitnes, dílna, sklady potravin.

Sklonitost ramene určuje poměr výšky a šířky jednotlivých stupňů. Přesné rozměry se stanovují podle dispozičního řešení budovy a konstrukční výšky podlaží, ale především vycházejí z anatomie člověka. Délka běžného kroku je 61-63 cm, délka chodidla bývá 21 až 30 cm. Vhodný poměr výšky a šířky stupně stanovuje vzorec:

2 výšky + šířka = 61 až 63 cm

Pohodlné schody mají výšku stupně od 15 do 18 cm (šířka stupně pak podle vzorce vychází kolem 33-27 cm).

Šířka schodišťového ramene se odvozuje od pohodlného průchodu pro dospělého člověka, to je 60 cm. Optimální by u rodinných domů bylo rameno pro dva průchozí pruhy (120 cm), to by ale zabralo příliš obytné plochy. Minimální šířka ramene je 90 cm (jeden člověk procházející a druhý stojící bokem).

Propojení mezi jednotlivými rameny schodiště zajišťuje podesta. Měla by být stejně široká jako schodišťová ramena. Také pokud se v bezprostřední návaznosti na rameno otevírají dveře, vkládá se mezi rameno a dveře podesta; její šířka se řídí šířkou dveřního křídla, která se zvětšuje o 50 cm
(v případě otevírání dveří ke schodišti). Jestliže rameno navazuje na dveře otevíravé od schodiště, je minimální hloubka podesty 30 cm.

Podchodná výška mezi jednotlivými rameny nad sebou vychází z úhlu sklonu schodišťového ramene a projektant by si ji měl výpočtem ověřit podle závazných vzorců. Minimální podchodná výška je 200 cm a u domů pro bydlení nesmí průchodný rozměr v žádném místě schodiště klesnout pod 190 cm.

Typy běžných schodišť

Podle počtu ramen se schodiště dělí na jednoramenná, dvouramenná, tříramenná a čtyřramenná, podle tvaru ramen na přímočará a křivočará, případně kombinovaná. Chůze po přímočarém schodišti je nejpohodlnější, další dva typy zase zkracují půdorysnou délku schodiště.

U víceramenných schodišť, kde se mezi ramena vkládá rohová podesta, se nemají setkat v jednom bodě tři výšky stupňů. Podesta by se pak měla rozšířit o šířku stupně, nebo se dva stupně nejblíže podesty zaoblí.

Křivočará schodiště, z nichž nejčastějším typem je kruhové, by velmi pečlivě měla dodržet pravidla bezpečné chůze. Šířka každého stupně v nejužším místě nesmí být menší než 13 cm, schodiště by mělo být pravotočivé, aby se při dodržení chůze vpravo (při vyhýbání dvou osob) scházelo dolů po širší straně stupňů. Chůze po schodech dolů je totiž nebezpečnější než nahoru. V místě nejčastějšího pohybu po schodišti by měla být šířka stupně alespoň 26 cm, na užších stupních už chůze vyžaduje zvýšenou pozornost. Obrázky ukazují, jaké šířky jsou pro výstup a sestup ještě vhodné.

Točité schodiště se od kruhového liší menší šířkou (60 až 90 cm) a malým poloměrem zakřivení (stupně jsou většinou osazeny na sloupu uprostřed). Při jejich návrhu se musí věnovat velká pozornost podchodné výšce. Aby byla dostatečná, volí se vyšší stupně než obvykle, 18 až 21 cm. Točitá ramena se navrhují jen do míst s omezenou půdorysnou plochou a z hlediska provozu mají podřadný charakter, rozhodně by se nemělo předpokládat, že po nich budou chodit malé děti nebo starší lidé a že se po nich dá stěhovat nábytek.

-věk
Ilustrační foto Martina Chlumecká

Použitá literatura:
Sedláčková, Marie, ing., Kratochvílová, Marie, ing. Pozemní stavitelství, návody do cvičení. VUT Brno, 1990.