Zeleně na naší planetě ubývá, ustupuje potřebám civilizace. Bez rostlin ale nebudeme mít dostatek kyslíku k dýchání ani my.

Proč volit zelenou střechu:

• Chrání střešní konstrukci a její izolační vrstvy před účinky UV záření i před výky­vy teplot. Snižuje náklady na údržbu hydroizolace.
• Zadržuje část přirozených vodních srážek, které by ji­nak odtekly do kanalizace, prodlužuje čas jejich odtékání. Tím, že se postupně odpařují, příznivě zvlhčují okolí.
• Zadržuje oxid uhličitý a část prašnosti. Produkuje kyslík, tím při­spívá ke zlepšení klimatu.
• Napomáhá podstatným způsobem tlumit hlučnost.
• Chrání prostory, které jsou umístěny bezprostředně pod střechou, před nadměrným přehříváním.
• Zpříjemňuje okolní prostře­dí a přináší přírodní prvky do blízkosti našeho obydlí.
• Je útočištěm pro hmyz a ptactvo, které právě v městské aglomeraci často marně hle­dá své přirozené prostředí pro přežití.

V některých zemích se na střešní zeleň pamatu­je přímo v zákonech. Plo­ché střechy domů, na kterých jsou vysázeny trávníky, záhony květin nebo zeleniny, dokonce i keře a stromy, tam nejsou žádnou výjim­kou, ale samozřejmým doplňkem měst. U nás se této pro­blematice věnuje jen několik nad­šených odborníků, jejich nadše­ní už ale tolik nesdílejí stavebníci, kteří si pořizují nový, nebo opravují starší dům s plochou střechou. Při­tom pořizovací cena a údržba zele­ných střech není – s ohledem na výsledný efekt – oproti jiným stře­chám zase o tolik nákladnější. Idy­lické časy s panenskou přírodou už nikdy nevrátíme, ale kouskem zele­ně by mohla přispět každá nová stavba.

Z historie se dochovaly doklady o zelených střechách třeba i v samotném názvu rostlin: netřesk, zcela nenáročný na půdu i vláhu, porůstal střechy obydlí našich před­ků, kteří věřili, že ochrání dům od blesků. Dnes máme sice na střechách účinné hromosvody, tato skromná rostlinka však získala nový význam. Aniž bychom o ni jakkoli pečovali, dokáže třeba i střechu garáže přirozeně začlenit do rámce okolní krajiny. V západním světě, kde zelené střechy mají „zelenou“, se dělí na ozeleněné- extenzivní s mělkou vrstvou substrátu (od 8 do 30 cm) a střešní zahrady inten­zivní na velmi silných vrstvách (30 až 100 cm). Střešní zahrada už má podobnou funkci jako kterákoli jiná zahrada; je to místo, kde se člověk může rekreovat, starat se o záhony, pěstovat zele­ninu, keře, dokonce i stro­my. Její zřízení však vyžaduje vysokou únosnost střešní konstrukce (někdy až 2000 kg/m²) a to v na­šich podmínkách připadá v úvahu jen u nadstandardních novosta­veb, které s tím předem počítají. Stavebníci rodinných domků nebo bytů s terasami mohou uvažovat spíše o ozeleněných střechách, vhodných pro střechy s menší únos­ností (od 100 do zhruba 300 kg/m²). Na nízké vrstvě substrátu (6 až 8 cm) se dají pěstovat mechy, rozchodní­ky nebo netřesky, na středně silné vrstvě (8 až 15 cm) trávy a plazivé druhy dřevin. Každému rozhodnutí na ozelenění střechy však musí vždy předcházet přesný návrh složení střešní konstrukce a statický výpočet. Obzvláště citlivé na zatížení jsou terasy a střechy starších domů, kde bez posouzení statika je každé řešení velice riskantní. Pro názornost: jediný centi­metr zeminy (průměrné kvality a slo­žení zatěžuje čtvereční metr stře­chy 10 až 12 kilogramy.

Střecha nesmí zatékat

Druhou, neméně důležitou podmín­kou zelené střechy je hydroizolace, která dobře zabezpečí kon­strukci před pronikáním vody kterou nenaruší ani kořínky roz­růstajících se rostlin. Po celém po­vrchu střechy musí být rozložená vodotěsná „vana“ z izolační fólie, bezchybně instalovaná, jejíž okraje musí být vyvedené až pod oplechování atiky. Návrh doplňujících vrstev – například tepelně izolační, drenážní, separační, ochranné proti protržení – závisí na celkové skladbě střechy i typu zeleně a vyžaduje odborné znalosti. Náš trh není samozřejmě vybavený takovým množstvím vhodných typů hydroizolace jako v zemích, kde se problematikou zelených střech zabývají už dlouhá léta. Střechy u nás se proti vodě izolovaly takřka vždy asfaltovými lepenkami, ty ale vysoce náročným požadavkům nevyhoví. V současné době se sice jejich vlastnosti vylepšují komponenty na bázi kaučuku a mnozí projektanti je na zelené střechy navrhují, ale ani nejdražší z nich, cenově srovna­telné s fólií z čistého syntetického kaučuku, nedosahují jeho úrovně. V zahraničí se běžně používá kau­čuk a k nám už ho specializované firmy rovněž dovážejí.

Pro jednodu­ché srovnání: kaučuk o síle 1,5 mm se všemi uvedenými vlastnostmi (paropropustnost, pružnost a doko­nalá ohebnost i za velkých mrazů) má životnost 70 let (uschovaný v konstrukci střechy i mnohem delší). Celá plocha se může vulkani­zací spojit do požadovaného tvaru předem a na střechu se pokládá jako jediný kus (je měkká, poddaj­ná, dobře se s ní pracuje). Po do­sloužení ji lze recyklovat, jde tedy navíc o ekologický materiál.

Asfalto­vá lepenka (vylepšená kaučukem) má také jistou ohebnost, tu však ztrácí svařováním. Její životnost je 30 let, recyklovat se nedá.

Dalším materiálem, který by mohl být na zelené střechy relativně vhodný, je PVC. Je však křehký při extrémně nízkých teplotách a začíná se celosvětově omezovat, jeho výroba není příliš ekologická.

Založení zelené střechy spočívá v dokonalé odbor­nosti – od návrhu statika přes kvalitní provedení hydroizolací až po výsadbu rostlin. Ještě ve fázi projek­tu celého domu je třeba obrátit se na firmu specializovanou na zelené střechy – nejlépe na takovou, která zaručí návrh, odborné provedení, výběr rostlin i jejich osázení. Pak už si s její pomocí může investor rozmyslet, zda na střechu nebude vůbec chodit (nemusí ji ani zalévat), nebo zda součástí ozeleněné tera­sy bude i dlažba či dřevěný rošt, na kterém si rozloží sezení pod slu­nečníkem nebo markýzou.

-věk

Foto Jaroslav Hejzlar a Stavcom