Poruchy nosných konstrukcí

06.08.2015 Přestavby, Stavební konstrukce

Chystáte se koupit starý dům a zajímá vás, v jakém technickém stavu je? Nejzávažnější poruchy domu ale často zůstávají ukryty uvnitř konstrukcí.


 

Přestavba nevyhovujícího objektu může být dražší než novostavba, v každém případě je pracnější a komplikovanější, a navíc přináší mnohá nepříjemná překvapení až při samotné realizaci. Pro záchranu budovy i ve velmi zchátralém stavu se však investor může rozhodnout z mnoha důvodů – pro její architektonickou nebo historickou hodnotu, pro výjimečnou atmosféru místa nebo citové vazby k vlastnímu objektu.

Rady pro úspěšnou přestavbu

 

  • Bez prováděcího projektu je každá přestavba nesmírně riskantní
  • Před zpracováním projektu si zajistěte podrobný stavební průzkum
  • Na základě průzkumu společně s odborníky zhodnoťte, zda je přestavba ekonomicky výhodná
  • Nepouštějte se do přestavby objektu s poruchami základů nebo narušenou statikou nosných zdí, pokud se nejedná o zvláště hodnotnou stavbu
  • Návrh architekta vám ukáže, zda možnosti nového dispozičního řešení odpovídají představám a potřebám rodiny
  • Nechejte si zjistit a odstranit pravou příčinu vlhkých zdí
  • Velkou pozornost věnujte stropům, zvláště dřevěným, stejně tak krovu a střešní krytině
  • Všechny dřevěné části napadené dřevomorkou a konstrukce v ochranném pásmu jednoho metru musíte odstranit a spálit
  • Při opravách dřevěných stropů je nutné vyloučit mokré procesy
  • Zásahy do nosných konstrukcí, ale i bourání příček musíte řešit se statikem

Nosnými konstrukcemi domu rozumíme základy, svislé konstrukce (stěny, pilíře, sloupy) a vodorovné konstrukce (stropy). K jejich poruchám dochází z mnoha důvodů, a právě zjištění a odstranění příčiny je první podmínkou úspěšné opravy. Závady se jinak po čase opět objeví, dokonce i na zcela nových částech konstrukcí. Například trhliny v původní omítce mohou signalizovat narušení základů, a tím i nosného zdiva: samotnou výměnou omítky závada nezmizí, nová omítka znovu popraská, trhliny zdiva se navíc mohou dále zvětšovat a ohrozit stabilitu celého domu.

Ještě před zahájením rekonstrukce nebo přestavby je vhodná ekonomická rozvaha, zda se vynaložené náklady vůbec vyplatí. To samozřejmě není možné bez znalosti skutečného stavu všech nosných konstrukcí a rozsahu nezbytných oprav. Téměř nikdy nedokáže odborník – v tomto případě statik – vynést posudek jen na základě prohlídky objektu. Ke své práci totiž potřebuje výsledky podrobného stavebního průzkumu.

Jak důležitá je diagnóza starého domu, může napovědět příklad ze života. Nákladem několika milionů se velká nájemná vila přestavěla na penzion; stavební firma položila drahé podlahy, do koupelen dala luxusní obklady a designové sanitární vybavení, aniž by majitel předem zajistil průzkum únosnosti starých stropů. Ještě před dokončením stavby se začaly podlahy prohýbat, dřevěná konstrukce stropů totiž byla silně narušená dřevomorkou. Všechny stropy se musely v téměř dokončeném objektu vyměňovat, vložené investice se znehodnotily. Ani splácení hypotéky nemohlo proběhnout ve stanovených termínech, protože rozestavěný penzion nezačal vydělávat.

Majitel sice na začátku ušetřil 30 tisíc korun za stavební průzkum (daleko větší částku mohl ušetřit na levnějších obkladech), ale přišel tím o několik milionů. Další prostředky na dokončení přestavby už nezískal, a protože bance ručil svým rodinným domem, nakonec přišel nejen o penzion, ale také o vlastní bydlení. Ještě větší katastrofou mohlo být zřícení stropů a ztráty na lidských životech.

Základy domu

Poruchy základové půdy a základů většinou poznají odborníci podle charakteristických trhlin nosných zdí nebo deformací objektu, teprve stavební průzkum však upřesní jejich rozsah a stupeň ohrožení celého domu. Poruchy mohou být způsobeny rozdílnou únosností jednotlivých částí podkladu a nesprávným založením stavby (také promrzáním základů, které nejsou uloženy v dostatečné hloubce), ale ještě častěji změnami v průběhu užívání: například větším zatížením jedné části budovy, nad kterou se postavila nástavba, přístavbou sousedního objektu, který jednostranně zatížil málo pevný podklad, někdy také zvýšením hladiny podzemní vody nebo vlivem stálé vlhkosti či mimořádnými účinky (povodně, zemětřesení, ale i nadměrný dopravní provoz v bezprostřední blízkosti).

Pro posouzení stavby je důležité nejenom stanovit momentální rozsah škod, ale také pozorování v průběhu delšího času: zda se narušená stavba už „usadila“, nebo deformování stále ještě pokračuje. Velkou roli hraje i ověření geologických poměrů (podle geologických map) a jejich doplnění sondami. Jen na základě podrobného průzkumu je možné stanovit, zda je budova staticky ohrožena.

Při rekonstrukci domu na nespolehlivých základech by se návrh přestavby měl vyhýbat velkým okenním a dveřním otvorům, někdy je nutné celou budovu nebo její části vyztužit. Podchycení a zpevnění samotných základů už patří k velmi náročným stavebním zásahům a zpravidla není hospodárné.

Nejčastějším problémem starých domů je vlhkost, která se ze základů přenáší do zdiva. Také v tomto případě je nutné zjistit pravou příčinu, a podle ní navrhnout potřebné opatření. Jediným důvodem vlhkosti zdí totiž nemusí být narušená nebo chybějící izolace proti zemní vlhkosti, někdy její výskyt způsobí sokl domu s neprodyšným povrchem nebo špatně provedený chodník při zdi, případně se ucpe provětrávání základů nebo prosakuje kanalizace. Pracné „podřezávání“ domu a vkládání nové izolace pak mohou být neúčinné.

Pravděpodobnost narušení izolací je daná stářím objektu. Na izolace se dříve používaly asfaltové lepenky, které mají životnost nejvýše 30 až 50 let, časem se rozloží buničitý papír (jádro izolace) a asfaltová hmota s trhlinkami začne vodu propouštět.

Nové izolace se vkládají do spáry v maltové vrstvě zdiva, přitom se spára musí vyřezávat po úsecích, přerušovaně. Teprve po vložení nové izolace a vyplnění zbylého prostoru maltou se mohou vyříznout další mezilehlé úseky. Vložená izolace se na vnitřní straně zdi spojí s izolací pod podlahou, na vnější straně se vytáhne do potřebné výšky (min. 20 cm nad terén) a překryje obkladem nebo omítkou.

Také před rozhodnutím podřezávat dům je vhodná ekonomická rozvaha, záleží totiž na tom, nakolik přístupné jsou základy. Podřezávat podsklepený dům, kde jsou základy hluboko pod zemí, může být neúměrně nákladné. Odstranění vlhkosti nosných zdí se pak musí řešit individuálně podle konkrétních podmínek stavby.

Nosné zdivo

Trhliny v nosném zdivu nemusí být způsobeny jen narušením základů. Změnami při užívání domu (přístavby, nástavby apod.) mohlo dojít k překročení meze pevnosti zdí, působením vnějších vlivů dochází zase k odpadávání částeček zdiva nebo malty, a tím ke snížení únosnosti, pevnost mohou narušit i vlhkost, nárazy, vysekávání otvorů či jiné nepříznivé okolnosti.

Mnohé trhliny se nezvětšují, pokud příčina jejich vzniku už pominula, a statiku domu nijak neohrožují (posouzení však vždy přenechejte odborníkům!). Přesto se při veškerých pokusech o zatmelení objevují stále znovu. Patří ke starým domům stejně jako patina ke starému dřevu nebo mědi, a majitelům nezbývá, než se s nimi smířit.

Pokud jsou trhliny ve zdivu dokladem vážného narušení stability domu, zesílení nosných konstrukcí je možné několika způsoby: zvětšením průřezu jejích jednotlivých prvků (sloupů, pilířů), vyztužením celé konstrukce, podepřením, vzepřením nebo stažením konstrukce, případně dalšími technologiemi, které navrhne statik. Rozhodnutí o zesílení nosné konstrukce by však měla předcházet rozvaha, jaké má budova rezervy vzhledem k dalšímu využívání, jestli není možné snížit současné zatížení, případně zda je záchrana objektu opodstatněná. Příliš nákladná rekonstrukce nebo adaptace by se měla realizovat jen v případech výjimečných – historicky nebo architektonicky cenných – staveb.

U běžných rodinných domů předpokládáme, že stavba doslouží se zánikem nebo rozpadem použitých stavebních materiálů. V okamžiku, kdy se z domu stává rozpadající se ruina, bude ekonomičtější ho zbourat a na jeho místě postavit dům nový. Snahy ochránit vše staré bez ohledu na skutečnou hodnotu nejsou na místě, ani svědomitá a pečlivá rekonstrukce totiž nemusí přinést výsledek vyhovující současným požadavkům na bydlení.

Pokud stavební průzkum potvrdí dostatečnou únosnost, stabilitu a bezpečnost nosných zdí, měla by se rekonstrukce či přestavba zaměřit především na opatření, která znemožní další chátrání, odstraní příčiny narušování i samotné závady zdiva.

Rozpadu zdiva nadměrným zatížením předejde rozumné využívání s ohledem na jeho únosnost. Bourání otvorů do nosných zdí není možné bez statického návrhu a zajištění.

Mechanickému narušování nosných zdí zabrání především vhodná a kvalitní povrchová úprava. Nezbytná je samozřejmě také ochrana před vlhkostí, která by do zdí pronikala vlivem jiných závad objektu.

Vlhkost zdí

Nejčastějšími příčinami vlhkého zdiva jsou narušené izolace proti zemní vlhkosti (viz předchozí kapitola základy domu), zatékání střechou nebo tepelné mosty špatně zateplené fasády (okenní a dveřní překlady nechráněné tepelnou izolací, nesprávně uložené okenní rámy apod.). Voda do objektu může vniknout také při nenadálých událostech, jak jsme se přesvědčili při opakovaných záplavách.

Snižování vlhkosti zdiva se zpravidla provádí odvětráváním pomocí vzduchových kanálků, chemickou cestou nebo na základě elektrokinetických jevů.

U vzduchových kanálků je nejvhodnější sestava, kde jeden otvor je nízko nad terénem a výstupní co nejvýše. Dlouhé větrací kanálky je lépe rozdělit na více úseků (každý z nich se dvěma otvory). Účinnost není příliš vysoká a hodí se jen pro mírně vlhké zdi. Navíc za určitých okolností může dojít ke zcela opačnému efektu: zda kanálková soustava zeď vysouší, nebo naopak sama vnáší do zdi další vlhkost, záleží na poměru teplot zdi a nasávaného vzduchu.

Při chemickém ošetření se vytvoří pásmo nepropustné pro vodu vyplněním pórů zdiva látkami, které nepřijímají vodu. Impregnace výrazně omezí vzlínání vody a kondenzaci vody v pórech, ale nezabrání difúzi vodních par. Nad ošetřeným (nepropustným) pásmem se tedy později téměř vždy sráží vodní pára.

Metoda na základě elektrokinetických jevů využívá k vysušování vlhkého zdiva elektrické pole – nutí vodu stahovat se k zápornému pólu, proti směru vzlínání, které se tak zabrzdí.

Snižování vlhkosti zdiva těmito metodami nemůže nahradit odstranění skutečné příčiny navlhání zdiva, je spíše pomocným řešením a kombinuje se s dalším opatřením, které zabrání nebo sníží přístup vlhka do konstrukcí.

Stropní konstrukce

Odborník provádějící stavební průzkum už podle stáří budovy dokáže odhadnout pravděpodobné závady, na které se má zaměřit, i když nejsou k dispozici původní stavební plány. Téměř u všech domů postavených ke konci devatenáctého a začátkem dvacátého století bývají nejzávažnějším problémem dřevěné stropy. Při zatečení dešťové vody (střechou nebo fasádou) nebo při poruchách (vodovodu, kanalizace, topení) se do dřeva dostane vlhkost, která nemůže vyschnout, protože dřevěné trámy jsou uzavřené uvnitř stropní konstrukce. Vlhké dřevo je pak optimálním prostředím pro dřevokazné houby, především dřevomorku. Trámy narušené hnilobou a dřevomorkou ztrácejí svou únosnost.

Nejvíce ohroženy jsou stropní konstrukce nejvyšších podlaží, kam voda zatéká střechou. Tento fakt hraje důležitou roli především při půdní vestavbě. Ale ani další patra nemusí být bezpečná, většinou totiž uhnije dřevo trámů jen v koncových částech, které jsou uloženy ve zdi (nasávají vlhkost zdiva), a celý strop přestává být únosný.

Jedině stavební průzkum dokáže pomocí dostatečného množství sond stanovit, v jakém stavu jsou stropní konstrukce. Průzkum má přitom význam těsně před započetím přestavby, neboť únosnost stropů se může během krátké doby výrazně zhoršit. Sondy se zaměřují především na zhlaví trámů, tedy nejvíce ohrožené části stropů.

Výskyt dřevomorky či jiných dřevokazných organismů potvrdí, nebo bezpečně vyloučí pouze laboratorní zkoušky odebraných vzorků. Trámy napadené dřevomorkou (včetně všech konstrukcí v ochranném pásmu přibližně jednoho metru) vždy musíte odstranit a spálit.

Výměna stropů je nejen nákladným, ale především staticky složitým zásahem do konstrukce domu. Při jejich výměně se musí vybourat také všechny vnitřní příčky. Na stabilitě a tuhosti objektu se stropy a příčky podílejí stejnou měrou jako nosné zdi. Nové stropy musí být dostatečně tuhé a vhodně propojené se svislými konstrukcemi. To však nové dřevěné trámy nemohou většinou zajistit, proto se nahrazují železobetonovými stropy nebo ocelovými nosníky a tuhou stropní deskou. Při přestavbě se navíc musí celý objekt provizorně zabezpečit ještě před bouráním stropů.

Pokud průzkum nepotvrdí výskyt živých dřevokazných hub v žádné sondě a stropy mají jen sníženou únosnost, může statik navrhnout pouze jejich vyztužení. Původní dřevěné stropy však může znovu ohrozit další vlhkost při stavbě. Je také možné, že živá dřevomorka zůstala na některém z míst mimo sondy. Celá přestavba by tedy měla vyloučit mokré procesy, především zdění nebo betonování. Stropy vyztuží nové dřevěné či ocelové nosníky, suchou skladbu budou mít i nové podlahy, příčky mohou být postaveny ze sádrokartonu nebo z překližek.

Nejen původní, ale také nové dřevěné konstrukce, které se do stavby přidávají, potřebují dostatečnou ochranu před vlhkostí (možnost provětrávání, vysychání), impregnaci proti hnilobě a dřevokaznému hmyzu, účinná protipožární opatření.

Věra Konečná

Ilustrační foto Jaroslav Hejzlar a archiv ateliérů Ladislav Lábus AA a Hnilička Císler architekti

*

Článek byl připraven na základě konzultací s Ing. Josefem Šandou, který vyučuje stavitelství na katedře architektury a designu VŠUP Praha.

Použitá literatura:

Landa, R., Kyš K. a Slavík O. Rekonstrukce a opravy budov. SNTL, 1983.