Plovoucí podlaha se nedá koupit

21.04.2015 Podlahy, Přestavby

Řešíte při rekonstrukci bytu nové podlahy? Někdy stačí výměna krytiny, často ale musíte celou konstrukci podlahy postavit znovu, abyste sousedům nedupali nad hlavou.

*

Možná někoho překvapí název článku – plovoucí podlahy se přece prodávají zcela běžně. Jenomže název „plovoucí podlaha“ si prodejci podlahových krytin vypůjčili ze stavební terminologie, kde znamená něco jiného: celou skladbu podlahy, nejenom její vrchní nášlapnou vrstvu, tedy krytinu. A taková podlaha se opravdu nedá koupit, ta se musí postavit.

Podstatou šíření hluku z kroků nebo nárazů na podlahu je přenášení otřesů
a chvění do stropů, a také do zdí, kterými se hluk šíří i do dalších pater. Tvrdé materiály přenášejí otřesy snadno, pružné je naopak tlumí. Nosné konstrukce být pružné nemohou, kročejovou neprůzvučnost tedy musí zajistit až samotná podlaha. Z tohoto podnětu vznikl už před mnoha lety princip plovoucí podlahy:

Pružná kročejová izolace odděluje horní vrstvu podlahy od nosné konstrukce stropu i od svislých konstrukcí (stěn), takže lidé pak chodí po pevné ploše, která doslova plave v pružném loži. Hluk se v něm utlumí a nešíří se do okolních místností, ani sousedních, ani spodních či horních. Vrstva pružné izolace však musí být dostatečně účinná, většinou je silná kolem 3-4 cm. Oddělenou horní vrstvu pak tvoří podlahová krytina (například dřevěné parkety a vlysy, keramické dlažby) a pevná deska (betonová mazanina nebo suché desky, sádrokartonové, dřevoštěpkové a jiné), na které je krytina přilepena. Příklad skladby plovoucí podlahy ukazuje kresba.

Podlahy, kterým se obchodně říká „plovoucí“, jsou vlastně vzájemně propojené tvrdé lamely, volně položené na tvrdých stropech jen přes slabou kročejovou izolaci, vysokou sotva pár milimetrů. Většinou bývá plstěná, a ta kroky neutlumí, nebo z plastových fólií s pružnými terčíky, které plní svou funkci jen zpočátku (po čase ztratí pružnost).

Zakoupené „plovoucí podlahy“, ať už dřevěné nebo laminátové, mají pro snadné pokládání opodstatnění v přízemních podlažích, kde nedupete nikomu nad hlavou. Pokud si ale tyto tvrdé krytiny pořídíte namísto původních měkkých povlaků z PVC například v patrech paneláků, podstatně zhoršíte bydlení svým spodním sousedům. Zvláště když je neodborně pokládáte sami
a některé lamely se dotýkají stěn, případně podlahové lišty přišroubujete jak ke stěně, tak i k podlaze (vyrušíte tím izolaci od stěn, poslední náznak efektu skutečně plovoucích podlah).

Jak na podlahy v paneláku

Železobetonové stropy mají špatnou neprůzvučnost a na kročejové izolaci se v panelových domech značně šetřilo. Další úspory na materiálech však paradoxně přinesly vylepšení – v pozdější výstavbě se namísto tvrdých parket na vyrovnávací betonovou mazaninu lepily jen povlaky z PVC. Často sice s ošklivým vzhledem, ale měkké, takže tlumily kroky a nárazy. Efekt byl působivější ještě překrytím podlahy celoplošným kobercem, kterým se nehezká krytina většinou zakrývala.

Celoplošné koberce vyšly z módy, současné trendy preferují odhalené podlahy se snadnou údržbou, lidem se líbí především dřevěné. To, co jako snadné řešení nabízí náš trh, se však v panelácích neosvědčilo. S lamelovými podlahami se kročejová neprůzvučnost velmi zhoršuje, přestože se prodávají s reklamním sloganem, že „plovoucí podlahy“ jsou nejvhodnější. Slogan má pravdu, ale podlahy musí být skutečně plovoucí, tedy konstrukčně správně postavené.

Stavebně by nebylo obtížné strhnout PVC, na mazaninu položit kročejovou izolaci, pevnou desku a nové parkety. Jenomže navýšená podlaha by přinesla další problémy: zmenšení výšky místnosti a dveřních otvorů, tedy i podřezávání dveří. Ani další možnost, výměna celé skladby podlahy, není jednoduchým zákrokem. Musí se vybourat betonová mazanina (vrstva betonu kolem 4-5 cm) a odhalit stropní konstrukce. Teprve potom je možné postavit novou, skutečně plovoucí podlahu. Přestože stavba nové podlahy je pracná
a nákladná, je jediným vhodným řešením, jak docílit dřevěnou, a přitom neprůzvučnou podlahu.

Pro ty, kteří nechtějí, či nemohou do podlah tolik investovat, doporučujeme měkké podlahové krytiny: korek, korkové lino (na našem trhu například Marmoleum), vinyl nebo PVC. Všechny se dnes prodávají v nejrůznějších barvách a vzorech. Možná je na místě podotknout, že v současných moderních interiérech už nemají místo materiály, které něco předstírají (PVC, které napodobuje parkety či dlažbu).

Znovu se ale začínají využívat také celoplošné koberce z přírodních materiálů, ať už vlněné, vhodné třeba do ložnic, nebo dnes oblíbené (a praktičtější na údržbu) sisalové či kokosové. Vznikají také nové materiály, například podlahová krytina 2TEC2 je vyvinutá jako spojení tradiční výrobní technologie (tkaní) a nových materiálů – skelného vlákna s PVC. Struktury dává krytině vzhled tkaného koberce.

Nerovnosti podkladů

Potíže s podlahami mohou při přestavbě bytu také nastat, když se vybourají některé příčky. Po jejich odstranění vzniknou v podlaze nerovnosti, které se nesnadno přerývají.

Při kompletní přestavbě celé podlahové skladby se podklad vyrovnává už před položením kročejové izolace. Může se vybetonovat, pokud to dovolí únosnost stropu. Zajímavou technologii pro méně únosné stropy nabízí například firma Ardex: vrstva vyrovnávací i kročejově izolační se provádí ze sypaného polystyrenu zpevněného rychleschnoucí betonovou kaší na bázi krystalického cementu. Jemný cement využívá pro vytvoření krystalické mřížky betonu veškerou vodu ze směsi a žádná přebytečná voda se nemusí odpařovat. Zatímco běžné betony potřebují k vysušení 28 dnů, beton na bázi krystalického cementu je dokonale suchý (i uprostřed silné vrstvy) a připravený pro pokládání podlah už za 24 hodin. Ve spojení s kuličkami polystyrenu tedy velmi rychle vytvoří lehkou vyrovnávací vrstvu, která je současně i pružnou kročejovou izolací. Na ni se už druhý den mohou pokládat suché podlahové desky (nebo betonovat mazanina, třeba opět z krystalického cementu).

Při pouhé výměně podlahové krytiny za novou se nerovnosti po vybourané příčce nebo stržených starých krytinách odstraňují velmi pracně, na závadu přilnavosti nové krytiny mohou být i zbytky olejových nátěrů a nenasákavých lepidel. Příjemnou pomůckou jsou v takových případech rohože, které mají pružnou spodní stranu, takže překryjí nerovnosti, a horní strana se speciálním povrchem vytvoří dobrý podklad pro slabou vrstvu betonového lože nebo lepidla. Na takovou rohož se pak mohou lepit i pevné dlažby bez nebezpečí, že by nová podlaha praskla. Některé rohože jsou schopny překrýt dokonce dilatační spáry.

Věra Konečná
Foto Jaroslav Hejzlar, BOCA, SORTIM Praha a ARDEX