Opravovat, nebo vyměnit stará dvojitá okna?

08.03.2016 Okna, dveře, vrata, zimní zahrady, Přestavby

Odpověď na otázku, kdy okna vyměnit, nebo kdy je naopak lepší stará zdvojená nebo špaletová okna opravit, a jak při tom postupovat, si zasluhuje podrobnější rozbor.

+

Při úvahách o oknech je dobré začít od toho, k čemu vlastně slouží. Posuzujeme-li jejich kvalitu podle celého souhrnu požadavků, je tepelně izolační schopnost pouze jedním z nich. Neméně důležitá je zvuková izolace, životnost neboli časová stálost užitných parametrů, jednoduchost údržby, přiměřenost pořizovacích nákladů a v neposlední řadě také estetika. Vlastnosti více rozprostřené v čase jsou zvláště zrádné: nyní nám může být zdánlivě jedno, že současnou úsporu při pořízení zaplatíme někdy později většími provozními náklady nebo sníženým komfortem, nebo že neuspokojivý vzhled bude po zbytek života poznenáhlu otravovat duši naši i našich dětí. Je to potom trochu jako u kuřáků, také jsou jim rizika lhostejná, dokud v šedesáti neumírají na náklady nekuřáků.
V každém případě je ale účelné si při rozvažování o dalším osudu našich oken nejdříve napsat pod sebe – v pořadí od nejdůležitějšího ke zbytečnému – vlastní seznam požadavků na budoucí okna. Nepočítáme případ, kdy zastupujeme družstvo vlastníků bytů v bytovém domě, to bude možná místo seznamu požadavků rozhodovat jen výše naší provize za nákup nekvalitních plastových oken.

Dokonalá řešení?
Základním smyslem oken je propojení vnitřního a vnějšího prostředí a s tím spojené denní osvětlení. Vývojem k tomu bylo přidáno posléze i větrání. Obvykle se za nejdůležitější s těmito požadavky spojenou vlastnost považují tepelně technické parametry výplně okenního otvoru, protože okno bývá z tohoto hlediska slabým místem fasády. U dobře vyprojektovaných novostaveb již okno tak jednoznačně slabým místem být nemusí, neboť pokrok v konstrukcích oken a v jejich navrhování je z pohledu tepelně technických vlastností velmi výrazný.
U starších budov zase může být oslabení tepelně izolační funkce fasády málo důležitá vzhledem k obvykle menší poměrné ploše okenních otvorů. Pohybuje-li se tato plocha kolem 5 % celkové plochy pláště (fasáda, střecha, podlaha suterénu), pohybují se tepelné ztráty slušně provedenými starými dvojitými okny i po zateplení budovy pořád jen kolem 25 % celkových ztrát. Ročně to představuje za energii několik tisíc korun, což sice není zcela zanedbatelné, ale výměna oken jen kvůli jejich tepelně technickým vlastnostem se uspořením pouhého podílu z této částky nikdy nezaplatí. Moudřejší je potom asi orientovat svoji snahu po úsporách například na změnu operátora mobilního telefonu nebo na výběr pojišťovny pro povinné ručení auta.
Je ovšem možné, že původní dvojitá okna jsou již v takovém stavu, který opravu fakticky neumožňuje. Jak při tom postupovat, to je námět na jinou úvahu. Ale oprava je často možná a tlak na výměnu každých starších oken za to, čemu se říká eurookna, je mimo vší pochybnost iracionální. Obsese velící výměnu jakéhokoliv okna za jiné lišící se v jediném parametru je jen typicky německý způsob „dokonalých řešení nepodstatných problémů“. Zbytek světa se zjevně naštěstí touto cestou ubírat nehodlá.

Investice a úspory
Tepelně izolační vlastnosti dvojitých (hovorově špaletových) oken ani po opravě nedosahují parametrů moderních výrobků vyšší třídy. V souvislosti s úvahami o energii je ale dobré nejprve zvážit, zda investice do zcela nových oken má v přijatelné době naději zaplatit se z úspor na vytápění. Nedožila-li ještě stará okna a chceme-li nová okna hlavně pro podstatně lepší tepelně izolační vlastnosti celé sestavy (rám, křídlo, sklo, těsnění), požadujeme patrně i dlouhodobou záruku stálosti těchto parametrů. Pak bychom měli hledat mezi kvalitními výrobky a tedy ve vyšších cenových polohách. Ceny plastových nebo dřevěných oken této vyšší kategorie se včetně montáže a technicky správného osazení od sebe prakticky neliší. Budou sice asi v násobku ceny plastových oken koupených v „akci“ a osazených tzv. na pěnu, ale podobně dramaticky se budou lišit i dlouhodobé celkové tepelně izolační parametry.
Nová okna s dvojskly se snadněji myjí, zvláště nemají-li zasklení členěno příčkami, což sice dále sníží náklady, ale nenávratně změní architektonický výraz budovy. Ovšem jejich kování by mělo být každý rok seřízeno odbornou firmou, a to jsou zase náklady navíc. Dřevěná okna by se měla zvenku každoročně natřít ochranným voskem, kovové rámy podobnou péči nepotřebují. Při případné výměně se vyplatí pečlivě volit i parametry zasklení
a použít třeba rozdílná skla nebo dokonce i rozdílné výrobky podle světových stran nebo podle dalších požadavků. Asi zvolíme jiné otvorové výplně a jiné zasklení pro na jih obrácený pokoj dětí, pro ložnici rodičů v přízemí nebo pro koupelnu.

Větrání
Samotné okno tvoří pouze část sestavy výplně okenního otvoru, a tak by bylo k oknům vyšší kategorie vhodné pořídit zároveň vnější a vnitřní stínění, venkovní rolety, síť proti hmyzu, příp. i zabezpečení nebo elektrické ovládání. Je vhodné si také uvědomit, že jednou z hlavních podmínek při úsporách energie na vytápění je kontrola nad výměnou vnitřního a venkovního vzduchu při větrání. Kvalitní okna jsou proto při uzavření prakticky vzduchotěsná. Těsná okna ale mají bez dalších opatření za následek zvyšování vlhkosti vzduchu v místnostech a následující výskyt plísní. Jako laciné řešení problému vlhkosti se proto nabízejí nová okna, která nejsou zcela těsná, což je jistě absurdní. Nutností je tedy po výměně oken za kvalitní nová zavedení umělého větrání, nejlépe s rekuperací. Pak ale zase můžeme zcela vypustit vytápěcí systém. Souhrn všech těchto opatření předpokládá dobře tepelně izolovanou fasádu a střechu – alespoň 150 mm (lépe 250 mm) dodatečně přidaného polystyrenu nebo podobného izolantu.
Takto se může rozvážným všestranným řešením spotřeba energie na vytápění u nového nebo komplexně rekonstruovaného domku snížit několikanásobně, aniž by se zvýšily investiční náklady akce, nebo zhoršil komfort užívání. Podle vývoje cen energie se potom s návratností vložené investice vejdeme do patnácti nebo dvacetiletých splátek hypotéky. (Ovšem, pokud je někdo vyznavačem katastrofických scénářů budoucnosti a má přitom dost peněz,
o návratnosti možná neuvažuje.) Na druhou stranu, obětování řady parametrů pohodlného bydlení nebo dokonce některých investic do osobního rozvoje, zdraví nebo do vzdělání potomků jakési idealistické vizi domu s nulovou spotřebou energie je našemu civilizačnímu modelu značně vzdáleno.

Akustika a těsnění
Další důležitou vlastností fasády je její neprůzvučnost, a také zde je okenní výplň slabým místem. Akustická izolace okny, tedy jejich schopnost nepropouštět hluk, je daná především vzdáleností skel od sebe, a potom také plošnou hmotností skel a těsností ve spárách. Zajímavé hodnoty přitom začínáme dostávat až od vzdálenosti skel 100 mm a více. Nová okna  se zvýšenými požadavky na neprůzvučnost jsou proto obvykle konstruována podobně jako okna dvojitá  a jsou velmi drahá. Různá zjednodušená, a tedy levnější řešení (například zhusta doporučované trojsklo) spíše vzbuzují podezření, že těží ze všeobecné neznalosti zákonitostí stavební akustiky. Ani v tomto případě není na škodu mít na vědomí, že cílem uživatele není splnit někdy dost záhadné technické normy, ale především dosáhnout konkrétního požadovaného výsledku.
Je jisté, že dobré akustické parametry dosáhneme nejsnáze opravou starých špaletových konstrukcí. Aby se zbránilo rezonanci, je vhodné volit dovnitř a ven rozdílné tloušťky skla a vyhnout se i násobkům (např. 3-4 mm, 4-6 mm nebo velmi kvalitní 3-8 mm). Sklo je nutno vlepit do rámu silikonovým tmelem určeným pro spojování dřeva a skla, čímž zabráníme vyvěšení křídla pod vahou tlustšího skla a zajistíme dlouhodobou těsnost spoje. Značně těžká skla použijeme při vysokých akustických nárocích a jen máme-li k dispozici kvalitní závěsy (často bývají tři nad sebou u každého křídla). Použijeme-li vně dvojskla, dostaneme vzhledem k celkem třem sklům tři rezonanční kmitočty,
a akustické vlastnosti se zhorší, aniž by se tepelně technické vlastnosti příliš zlepšily.
Pro akustiku je podstatné pečlivé utěsnění spár mezi rámem a křídlem, a to shodně u vnitřních i vnějších křídel. Stejně důležitá je těsnost spár i pro zlepšení tepelně izolačních vlastností okna. Tepelné ztráty infiltrací (a tedy vlastně větráním spárami zavřených oken) jsou vysoké a u jinak dobře zatepleného objektu mohou přesáhnout polovinu celoročních tepelných ztrát, a tedy znamenat až polovinu celoročních nákladů na topení. Nenainstalujeme-li umělé větrání objektu (samozřejmě s rekuperací, pak je to rozumná investice), je úplná vzduchotěsnost obvodového pláště spíše nežádoucí a dodatečné utěsnění stávajících oken plně postačí.
Těsnění repasovaných dvojitých oken nejlépe provedeme vložením silikonových trubičkových profilů do drážek vyfrézovaných po obvodě křídel. Trubičky jsou různé velikosti, takže se můžeme přizpůsobit větším tolerancím starších konstrukcí. Důležité je správně provést napojení těsnicích profilů v rozích, aby těsnící účinek nebyl nikde přerušen. Rozhodně doporučuji těsnit vnější i vnitřní křídla. Na základě jakýchsi  německých předpisů se u nás těsní jen vnitřky, ale podle mých vlastních měření i praktických zkušeností dvojí těsnění funguje velmi dobře a okna se neopocují. Ostatně, těsnění lze z drážek snadno vyjmout, což se hodí i při natírání. Takzvaný kovotěs nebo různé nalepovací gumičky nemají v tomto případě příliš smysl.

Opravy oken
Okna musí být při opravě přesklena. Kromě akustických vlastností ovlivní nová skla ve starých oknech i tepelně technické parametry. Často navrhované použití dvojskel ve vnějších křídlech není žádoucí z důvodů akustických,
a nemá ani velký význam z hlediska tepelného. Tepelné ztráty v souhrnu celé fasády se totiž – vzhledem k nutnosti použít dvojsklo s velmi malou mezerou
a tím s horšími parametry – nijak podstatně nezmenší. Rozhodně je zajímavější zasklít vnitřní křídlo sklem s tvrdou odrazivou vrstvou pro odraz tepelného sálání z interiéru. Efekt v zimním období může být výrazný. A další aspekt, který je možno vzít v úvahu, jsou zisky ze slunečního záření, žádoucí v zimě, nežádoucí v létě. Ale zase stojí za to zamyslet se nad každým oknem zvlášť podle toho, co od jeho vlastností očekáváme.
Skla v rámech by měla být zatmelena silikonovým tmelem. Kromě lepšího utěsnění spáry má silikonový tmel výrazně větší životnost. Jeho schopnost vlepit sklo do křídla zpevní celou dřevěnou konstrukci křídla. Zpevnění je vítané, zvláště jsou-li rohy rámu křídla spojeny čepy zajištěnými dřevěnými kolíky. Namísto rámu nesoucího těžké sklo dostaneme skleněnou desku lemovanou dřevěným profilem.
Pokud mají stará okna dřevěné deštění (není tedy každé křídlo vloženo do zdiva zvlášť), je slabým místem vzduchová mezera za deštěním. Je vhodné ji vyplnit kolem dokola tepelně izolačním materiálem, např. opatrně aplikovanou polyuretanovou pěnou. Zevnitř by měla být spára mezi rámem a zdivem těsněna speciální těsnicí fólií, těsnicím profilem nebo alespoň kvalitním tmelem určeným pro spáru dřevo – zdivo. Vhod přijde vnitřní prostor pro roletu
v nadpraží, do kterého se vejde textilní roleta i benátská žaluzie. Budeme-li zateplovat fasádu, rozhodně by se mělo počítat také s venkovními roletami nebo minimálně s montáží truhlíků pro ně a s elektrickým vedením pro jejich budoucí dálkové ovládání. Svědomitým stahováním rolet nebo žaluzií v zimních nocích nebo dokonce při automatickém ovládání elektrických pohonů lze opět výrazně omezit úniky tepla. Nakonec svůj vliv mohou mít i těžké vnitřní textilní závěsy.
Takto opravené okno by mělo také mít v pořádku kování. To je někdy problém, stará kování jsou nanýtovaná a kovové doteky často vyběhané, a tak nezbude než kupovat dosti drahé nové mosazné olivy. Staré nátěry by měly být odstraněny za horka, nové naneseny v celém systému: napuštění a impregnace, tmelení řezných hran, základ, vrchní nátěr, vnější ochrana. Raději základ nanést dvojnásobný než ho vynechat. Barva by měla být opravdu kvalitní. Použijí-li se dřevěné okapničky, je možno jejich životnost zvýšit natažením speciálního tmelu od dodavatele barvy. Jinak je lepší tmel příliš nepoužívat, především z vnější strany, a raději ponechat drobná poškození nebo vystupující léta.

Přemýšlejme o prioritách
Nejcitlivější bod opravy je nalezení dobré truhlářské firmy, která se opravě bude opravdu věnovat. Obvykle stačí jen vyspravení křídel, někdy je zapotřebí vyměnit spodní části křídel nebo i rámů. Drobná poškození zvláště směrem ven se nemusí opravovat, především ne tmelit. Dobrou firmu asi nejlépe najdeme, když si všímáme čerstvě rekonstruovaných budov, zvláště památek, a pak se již doptáme. Pečlivě provedená oprava oken, která ještě nebyla v havarijním stavu, může pak přijít na polovinu až dvě třetiny ceny nových oken o podobných tepelně technických parametrech, nebo stejně draho jako levná plastová okna s nezaručenou životností. Akustické nebo estetické parametry starých oken pak výměnou dosáhneme jen stěží. Bohužel, velké stavební firmy kvalitní malé subdodavatele svými pirátskými manýrami již z velké části vyhubily, takže hledání truhláře chce trochu času.
Vlastní měření nemám k dispozici, ale dobře opravené staré okno s textilní roletou staženou na noc podle mých odhadů a některých zahraničních podkladů nemá o mnoho horší tepelně technické parametry než kvalitní nové eurookno. Navíc, jak bylo již řečeno, tepelná izolace není jediná vlastnost. Ale
i pokud ji jako parametr domu řešíme, měla by být všechna opatření v rozumných vzájemných proporcích. Vždyť u starých domů jsou okna jen 10 až 20 % plochy fasády, takže jiná, méně nákladná opatření mohou mít účinek podstatně výraznější. A to tu je ještě střecha a často zapomínaná podlaha na terénu. A pokud dům dobře zaizolujeme, zjistíme, že tepelné ztráty větráním budou větší než ztráty celým obvodovým pláštěm, nebo že nastaly problémy s vlhkostí, a že je tedy nutné instalovat umělé větrání. A co teprve účty za teplou vodu nebo za telefon! A tak to s výměnou oken nepřehánějme, a raději přemýšlejme o svých životních prioritách.
V tomto kontextu často narážíme na opačný přístup. Pokud se jedná
o společný nebo družstevní dům, vždy se najde alespoň jeden agresivní „praktik“, který prosadí samoúčelný nákup nejlevnějších plastových oken, v nejhorším případě navíc od nějakého svého známého. A řada nájemníků pak slyší na nepodstatné rozdíly v cenách, a zatímco nové zpětné zrcátko k autu
v ceně deseti tisíc se jim zdá přiměřené, podobnou částku investovat do oken odmítnou. Nevyměňovat okna nikoho nenapadne – vždyť je vyměňují všichni!
Pokud je dům váš, doporučuji ještě vyfotografovat si fasádu a namísto bohatě členěných starých oken zkusit zakreslit okna nová. Ta obvyklá mají buď „slepá“ veliká skla, nebo směšné tenké (nejlépe zlaté) kovové příčky uvnitř dvojskel, anebo členění mohutnými europrofily ve snaze přiblížit se původnímu vzoru. Moderní okno s celoobvodovým kováním a dvojskly, které kopíruje přesně proporce a členění původní truhlářské práce, dokáže vyrobit jen několik firem v Evropě (kupodivu jedna z nejlepších je česká společnost Antikhaus). Není to sice zase až tak nákladné, ale je to již práce pro zkušeného architekta. Skoro vždy ale za důkladnou rekonstrukci budovy zaplatíme více než za novostavbu, a nikdy nedostaneme ani zdaleka to, co bychom rádi. Opravy proto mají určitě své dobré důvody.

Josef Šanda
Ilustrační foto Jaroslav Hejzlar, Jana Labuťová a Jiří Vaněk, Andrea Lhotáková, Marie Moravcová, Akeš Jungmann, Josef Šanda a archiv

Tento text je rozšířeným a upraveným zněním článku, který vyšel v časopise Stavebnictví a interiér.