Můžeme příčky bourat bez rizika?

24.03.2014 Přestavby, Stavební konstrukce

Obecně se přespokládá, že příčky nejsou nosné a při přestavbě bytu
není problém je  vybourat. Statici vás však upozorní, že takový názor
je chybný.

*

Otevřený obytný prostor je přáním mnoha rodin, které přestavují svůj byt. Starší bytové domy však mívají místnosti ohraničené pevnými zdmi, jejich dispozice příliš volné řešení neumožňují. Bourání příček není tak bezpečné, jak se zdá, často bývají staticky propojeny se stropy a příčkami v ostatních patrech.

Stává se, že vybouráním příčky silné třeba jen 10 cm se konstrukce nad ní zřítí. U starých domů s dřevěnými stropy jsou totiž příčky zapojeny do celého konstrukčního systému. Kromě toho, že budovu příčně vyztužují, bývají většinou postaveny ve všech podlažích nad sebou a jsou provázány se stropy. Dokonce ani vybourání nového otvoru pro dveře v příčce by nemělo proběhnout bez posouzení statika.

U panelových domů je rozhodující konstrukční systém. Některé domy mají vzdálenost příčných nosných stěn 6 m, jiné však jen 3,6 m nebo i méně. Zdánlivá „příčka“ může být ve skutečnosti nosnou stěnou. Pouze u 6m rozponu lze bez ohrožení statiky vybourávat tenké siporexové příčky (tl.
6 cm), které ohraničují například kuchyň, šatnu nebo komoru. Laik většinou nedokáže přesně rozpoznat konstrukční systém, posouzení statika proto nesmí chybět při žádné změně dispozice.

Bourání nenosných stěn

Při dispozičních změnách a návrhu nových příček se musí vycházet ze znalosti konstrukce domu, především jeho stropů. Nejcitlivější na změny jsou budovy s dřevěnými stropy. Silnější příčky (15 cm) budou mít s největší pravděpodobností průběžnou konstrukci přes všechna podlaží a už vybourání nového dveřního otvoru se může projevit trhlinami v příčce nad ní. Bourání celé příčky je velmi náročným stavebním zásahem, pod strop se musí vložit podpůrná konstrukce, která zachytí váhu horní příčky. Ani do bourání slabší příčky (do 10 cm) by se stavebníci neměli pouštět bez statika, který posoudí konstrukci jako celek, tedy ve všech souvislostech a návaznostech na ostatní podlaží.

Teprve pozdější domy z období funkcionalismu preferovaly nezávislé příčky v jednotlivých patrech, a mívaly stropy podstatně únosnější. Monolitické železobetonové nebo montované stropy (železobetonové nosníky
s keramickými vložkami nebo keramické nosníky i vložky) mají mnohem větší tuhost než stropy dřevěné.

Vybourání jednotlivé příčky u tuhých stropů většinou neohrozí stabilitu domu, ale jen málokdy máte k dispozici původní plány, které by konstrukci stropu potvrdily. A pokud je i seženete, nemáte žádnou záruku, že technologie byla při stavbě dodržena. Mnohdy se změnila až na poslední chvíli, aby se „ušetřilo“. I tady je třeba stavební průzkum a spolupráce se statikem.

Dostatečně tuhé a pevné stropy více než bourání ohrožuje stavba nové příčky na jiném místě. Poloha původních příček se totiž už v projektu volila vždy v závislosti na stropní konstrukci: byla přímo nad nosníkem (či žebrem monolitické desky), anebo v kolmém směru. Nové příčky tuto vazbu nemají, stavebník nezná ani směr, ani přesnou polohu nosníků, příčky by tedy měly být postaveny z velmi lehkých materiálů, aby konstrukci stropu příliš nezatížily.

Stavění nových příček

Pro stavbu lehkých příček se využívají především pórobetonové tvárnice, materiály na bázi dřeva (například stavební překližka) nebo sádrokarton.

Pórobetonu dávají stavebníci přednost, pokud mají z příliš lehkých materiálů pocit provizoria či nižší kvality. Tvárnice mají sice spoustu výhod, ale není vhodné je kombinovat s jinou stavební technologií, tedy ani v návaznosti na staré zdivo při rekonstrukcích. Tvárnice mění svůj objem, od stávající konstrukce se po čase mohou odtrhnout, často na nich také popraská nová omítka.

Sádrokartonové desky nebo překližky montované na nosníky z ocelových profilů mají výhodu nejen v nízké váze a tvarové stálosti, ale také
v možnostech použití: mohou se postavit na libovolném místě bez ohledu na podklad, třeba i na dřevěné podlaze. Dají se také kdykoliv snadno  demontovat, dispozice bytu se tak může změnit s novými potřebami rodiny. Jistou nevýhodou je problematické zavěšování těžších předmětů v průběhu užívání bytu: zatížení by se mělo naplánovat předem, aby se místo pro zavěšení například nástěnných skříněk nebo umyvadla mohlo vyztužit profilem.

Suchý proces při stavbě sádrokartonové příčky neohrozí ani stávající dřevěné stropy novou vlhkostí. Po montáži se navíc sádrokarton okamžitě povrchově upravuje nebo obkládá, nepotřebuje další prostoje k vyschnutí jako zděné příčky. Tloušťka desek a vhodný typ se volí podle způsobu použití: s protipožární nebo akustickou úpravou, desky do vlhkého prostředí (koupelny) apod. V souvislosti s obkládáním nových příček je zapotřebí zdůraznit, že obklady nenahradí izolaci proti vodě, spárami do stěny (a odtud až do stropů) proteče značné množství vody. Stěny, které jsou vodě přímo vystaveny (sprcha, stěna za vanou), musí mít pod obkladem – stejně jako podlaha – hydroizolaci.

Oproti těžkým mají lehké příčky samy o sobě špatnou zvukovou izolaci, neprůzvučnost totiž roste s hmotností materiálu. Pokud se příčky mezi jednotlivými místnostmi neskládají ze dvou konstrukčně nezávislých částí, vzájemně oddělených vzduchovou mezerou, musí se doplnit ještě dalšími materiály. Většinou se sádrokarton kombinuje s minerální plstí, která má dobré zvukově izolační vlastnosti, a konstrukci příliš nezatíží. Lehký polystyren je sice výborný tepelný izolant, pro tlumení hluku se však příliš nehodí.

Nové příčky mohou být také skleněné, především v případech, kdy oddělením vzniká místnost bez okna (šatna, předsíň, koupelna apod.), a denní světlo je tu žádoucí. Sklo může být neprůhledné, takže zachová určitou intimitu.
U posuvných skleněných stěn ale nemůžete počítat s dobrou zvukovou izolací.

Věra Konečná
Foto Jaroslav Hejzlar, Jana Labuťová a Jiří Vaněk