Podlahy teplé už na pohled

15.02.2010 Podlahy

Podlahové krytiny se dělí na teplé a chladné, každé z nich mají své výhody (nebo nevýhody) ve zcela konkrétních podmínkách. Teplé podlahy se těší oblibě zejména v obytných místnostech.


Některé materiály člověk cítí jako „teplé“, ačkoliv mají stejnou teplotu jako okolní vzduch. Záleží na tom, kolik tepla odebírají našemu tělu při doteku. Dojem tepla může opticky navodit i barevnost, pokud převažují žluté a červené odstíny.

Přestože optimální teplotu v místnosti si dnes nastavujeme čidly a díky podlahovému topení můžeme chodit bosí třeba po kamenné dlažbě, zůstávají v našem podvědomí teplé materiály příjemnými symboly domácí pohody. Dřevěná podlaha, koberce a kožešiny měly svůj význam především v dobách, kdy se teplota v domech udržovala kolem 16 °C. Zcela jinak se tehdy uplatnil kámen: přestože ho řadíme k chladným materiálům, má zase velmi dobrou schopnost akumulace. Poblíž ohniště umístěné kameny se dříve nahřívaly a vyzařovaly teplo do místnosti ještě dlouho poté, co oheň už vyhasnul.

Tepelně technické vlastnosti materiálů dnes dobře známe a dokážeme je při stavbě optimálně využívat. Víme, které z nich dobře tepelně nebo zvukově izolují, a které jsou naopak svou vodivostí vhodné při podlahovém vytápění. Podle nasákavosti nebo odolnosti proti mrazu se zase rozhodujeme, zda je umístíme jen do interiéru, nebo je můžeme využít také ve vnějším prostředí.

Dřevo má dobrou tradici

Masivní dřevo se používalo na podlahách už nejstarších domů, ve venkovských chalupách dodnes najdeme dříve běžné prkenné podlahy, na zámcích zase parkety vyskládané z několika druhů dřevin do bohatých vzorů. Pozdější parketové vlysy byly u nás nejčastější dřevěnou krytinou až do šedesátých let minulého století, než je u hromadné panelákové výstavby vytlačily tenčí mozaikové parkety a později levné povlaky z PVC.

Otevření se západnímu trhu přineslo dříve neznámé technologie, propagující především rychlé položení a bezproblémovou údržbu: žádné drátkování, žádné spáry, silné vrstvy speciálních laků chrání povrchy, ale na úkor přirozeného vzhledu. Novější typy podlah zatlačily masivní dřevo na nějakou dobu do pozadí zájmu, v současné době se však k přírodním dřevěným podlahám lidé znovu vracejí. Přes některé nepříjemné vlastnosti (tvarovou nestálost při změnách vlhkosti) jsou totiž velmi trvanlivé, a přitom levnější než lamelové podlahy s dřevěnou vrstvou pouze na povrchu. Při vhodném klimatu a ošetřování mohou v bytě přežít celodřevěné krytiny i několik generací. Dodnes se opravují i parkety starší než sto let. Masivní dřevo se dá totiž několikrát znovu vybrousit a podlaha vždy vypadá jako nová.

K dřívější pracné údržbě drátkováním už se určitě nebudeme vracet, současné kvalitní a zdravotně nezávadné povrchové úpravy dovolují dřevěnou podlahu jen lehce vytírat, aniž by se jí špína „zakousla“ do hloubky. Nejoblíbenější je olejování nebo voskování, při kterém si povrch zachová přirozenou strukturu a barvu. Vlastnosti každé podlahy – především tvarová stálost a minimální spáry – jsou však dány výběrem dřeviny, jinak se chová měkké dřevo, a jinak tvrdá a nenasákavá dřevina.

Podle způsobu zpracování dřeva a položení jednotlivých prvků rozeznáváme několik základních typů masivních podlah: prkenné, palubkové, parketové a vlýskové, nověji se využívají také průmyslové mozaiky.

Všechny dřevěné krytiny – včetně prodávaných tzv. plovoucích podlah – jsou tvrdé a vyžadují celkovou konstrukci podlahy s účinnou kročejovou izolací.

Prkna a palubky

Dříve nejběžnější prkenná podlaha se v současné době nahrazuje spíše palubkami. Na vnější pohled je podlaha stejná, ale „prkna“ jsou navzájem spojena perem a drážkou. Svým charakterem jsou tyto podlahy vhodné spíše do bytů ve venkovském stylu, ale nacházejí uplatnění také při půdních vestavbách, pokud si majitel přeje prostý vzhled interiéru. Jejich výhodou je jednoduchá a levná konstrukce celé podlahy tam, kde nejsou zapotřebí další vrstvy – tepelně a zvukově izolační. Prkna se pokládají přímo na rošt z nosných trámů, když se například nová podlaha staví nad původním stropem. Vzhledem k tomu, že mezi oběma konstrukcemi zůstává vzduchová mezera, nepřenášejí se kroky a nárazy do stávajícího stropu. Taková podlaha je velmi pružná, při chůzi nenamáhá klouby a šlachy. Při pokládce na pevný podklad ale pro prkna a palubky platí totéž, co pro jiné tvrdé podlahy, nejsou vhodnou krytinou bez účinné kročejové izolace.

Palubky se vyrábějí převážně ze smrkového dřeva, které je velmi měkké a choulostivé na vlhkost, takže při provozu mohou vzniknout různé závady. Při položení nedostatečně vyschlého dřeva se později palubky vysycháním nejen kroutí, ale také rozestupují, takže spáry mezi nimi se zvětšují. Rovněž v místnostech se zvýšeným vlhkem se tvar původně suchých palubek rychle mění. Optimální pro dřevo je 55% relativní vlhkost vzduchu a teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 18 a 22 °C.

Smrkové nebo borovicové dřevo je problematické i na povrchovou úpravu. Ve starých venkovských domech se kdysi pokládaly smrkové podlahy už speciálně připravené – až po letech zrání, takže se jejich vlastnosti přiblížily tvrdšímu dřevu. Nelakovaly se, pouze se čistily drhnutím. V současné době se měkké dřevo nejčastěji lakuje, ale i pod tvrdým lakem se promáčkne při prudkém nárazu nebo větším tlaku, a lak se prolomí, jeho struktura se naruší. Ani olejování není zdaleka tak účinné jako na tvrdém dřevu. Pro současné bydlení se měkké dřevo uplatní spíše v ložnicích a místnostech s nenáročným provozem. Dražší, ale už mnohem odolnější palubky se vyrábějí z modřínu, dubu, buku, jasanu, javoru, ořechu, třešně nebo červeného dubu.

Parkety pravé a mozaikové

Původní (pravé) parkety byly desky čtvercového (ale někdy i velmi složitého) tvaru truhlářsky sestavené z jednoho, nebo několika druhů tvrdého dřeva. Umělecké kompozice geometrických obrazců z vzácných dřevin zdobily už před staletími sály šlechtických sídel, parketové podlahy patřily tehdy k nejluxusnějším.

Výrobní název „zámecké parkety“ se dnes používá pro pravé parkety se složitými geometrickými vzory, které se především při rekonstrukcích starých domů vyrábějí na zakázku přímo podle nákresu nebo dochovaných částí autentického obrazce. V současných domech však takové parkety působí poněkud přezdoběně nebo archaicky.

Levnější a jednodušší variantou, vhodnější do moderních interiérů, jsou mozaikové parkety. Na čtvercový podklad ze síťované tkaniny nebo dřevovlákna se lepí jednotlivé pásky dřeva menších rozměrů, většinou se pravidelně střídá směr jejich kladení. Tyto čtverce jsou jakousi obdobou pravých parket; na podlahu se lepí, pokud mají podklad z tkaniny, nebo pokládají, jestliže má deska podklad z pevnějšího dřevovlákna. Mozaikové parkety se vyrábějí z tvrdého dřeva, z dubu, buku a jasanu. V interiéru se mohou voskovat, olejovat, nebo lakovat, někdy bývají už při výrobě opatřeny vysoce kvalitním lakem. Nášlapná vrstva (využitelná pro broušení) bývá zpravidla 8 mm.

Parketové vlysy

Většinou si lidé pod slovem parkety nesprávně představují vlysy – pásky dřeva opatřené perem a drážkou. Sestavovaly se nejprve do typického vzoru na „rybí kost“, později také do rovnoběžných pásků. Prkýnka z tvrdého dřeva mívají tloušťku zpravidla 21-22 mm, nášlapná vrstva, která se může znovu brousit, je 10 mm (musí zůstat funkční drážka). Díky tomu mají vlysové podlahy velmi dlouhou životnost, na rozdíl od lamelových podlah, jejichž dřevěná vrstva použitelná k broušení bývá jen 4 mm vysoká.

Vlýskové podlahy se dříve přibíjely na dřevěný rošt, dnes se častěji lepí na připravený pevný podklad. Přibíjení mívalo jeden velmi nepříjemný důsledek – hřebíky se ve dřevu po čase začaly uvolňovat a třením o dřevo vydávat zvuky – parkety vrzaly. Současné povrchové úpravy vyloučily ještě další dřívější nevýhodu, obtížnou údržbu drátkováním a pastováním. Lesklé laky potlačují přirozenou strukturu dřeva, ale novější vodou ředitelné laky jsou matné a přírodní vzhled podlahy tolik nenaruší. Ještě přirozeněji působí vlysy upravené voskováním nebo olejováním. V případě vlysů, které se vyrábějí z tvrdých dřevin, je taková úprava velmi účinná proti běžnému znečištění, podlahu pak stačí vysávat a lehce vytírat vlhkým hadrem.

Při pokládání vlýskových podlah je důležitá odbornost a pečlivost, podklad nesmí být vlhký (před pokládáním na betonovou mazaninu se měří její vlhkost), musí se také zaručit jeho stabilita a vyloučit jakékoliv tvarové změny.

Vlýsky se vyrábějí nejčastěji z dubu, buku, jasanu nebo habru ve čtyřech třídách podle vzhledu, barevnosti a sukovitosti. Kvalitnější třídy mají vlysy barevně jednolitější, ale nejlevnější IV. třída může být pro někoho příjemná právě pro výraznější barevnost. Dub je tvarově stálejší, a tedy vhodnější pro podlahu než například buk, v současné době se k výrobě vlysů nebo mozaikových parket používají také dražší exotické dřeviny, velmi tvrdé a odolné i vůči vlhkosti.

Průmyslové mozaiky

Špalíčky dřeva (většinou dubového, ale také bukového či jasanového) větších rozměrů, které se lepí na podlahy pod názvem průmyslové mozaikové parkety, našly nové uplatnění také v moderních bytových interiérech. Vyrábějí se v tloušťce 22 mm a nověji dokonce i v redukované tloušťce 9 mm, která pro byty představuje nejen úsporu stavební výšky (samozřejmě i materiálu), ale především umožní pokládat parkety s minimální spárou. Využitelná tloušťka pro broušení je přitom stejná jako u běžných mozaikových parket.

Dřevěné lamelové podlahy

Zatímco předchozí typy podlah jsou vyrobeny z masivního dřeva, sendvičové dílce lamel se skládají z vrstev, většinou ze tří, kde pouze horní nášlapná vrstva je z tvrdého masivního dřeva. Obvykle mívá tloušťku 4 mm (oproti dvojnásobné u parket a 10 mm u vlýsků), která limituje životnost, podlaha se dá brousit jen dvakrát.

Celková tloušťka dřevěné lamelové podlahy bývá 15 mm, vrstvy jsou spojeny na křižnou vazbu kvůli tvarové stabilitě. Střední vrstva asi 9 mm bývá vyrobena z měkkého dřeva, spodní vrstvu tvoří protitahová dýha. Pro nášlapnou vrstvu se využívá dřeva dubu, buku, třešně, javoru, olše, jasanu, habru, akátu, ale také nejdražších exotických dřevin (najdete je pod obchodními názvy Teak, Iron Wood, Garapa, Hnaw, Andiroba a jiné). Jsou už ve výrobně opatřeny vícevrstvými laky.

Výhodou podlahy je snadná a rychlá montáž jednotlivých dílců, tvarová stálost i při mírných změnách vlhkosti prostředí a velký výběr dřevin. Nevýhodou oproti podlahám z masivního dřeva je ale kratší životnost při vyšší ceně.

Laminátové podlahy

Podlahy zvané laminátové se vyrábějí z přírodních materiálů, ze dřeva, papíru a přírodní pryskyřice lisováním za vysokých tlaků a teplot. Vrchní vrstvu tvoří laminát imitující různé typy dřevin, ale také tvořící barevné, geometricky členěné plochy. Laminátové podlahy patří k nejlevnějším podlahovým krytinám, mají však velmi krátkou životnost, navíc nejsou odolné vůči mechanickému poškození, dokonce ani vodě (rozhodně nejsou vhodné do koupelen, problematické bývá i použití v kuchyni).

Výhodou je snadné pokládání, pro nízkou cenu by tedy mohly být určitým provizoriem ve stavu „nouze“, kdy je zapotřebí okamžité a rychlé řešení. Při velkých plochách však ani jejich cena není právě zanedbatelná, zvláště ve srovnání dražších typů laminátových podlah s levnějšími typy vlýskových, které jsou nesrovnatelně kvalitnější (ceny jsou uvedeny v tabulkách).

Stejně jako dřevěné patří i laminátové podlahy k tvrdým krytinám a vyžadují účinnou kročejovou izolaci.

Korek a korkové linoleum

Ekologicky a zdravotně nezávadný korek patří k vynikajícím tepelným a zvukovým izolantům, je měkký a pružný, nezatěžuje klouby, kroky a nárazy na podlahu tlumí. Velmi dobře se tedy uplatní v bytech se špatnou kročejovou izolací. Nezanedbatelný není ani fakt, že je antistatický, nezadržuje prach a snadno se udržuje v čistotě. Má dlouhou životnost, odírá se vlastně jen horní vrstva nebo povrchový lak, který se může obnovit.

Korkové podlahové povlaky se vyrábějí ve čtvercích nebo obdélnících (nejčastěji 30 x 30 nebo 30 x 60 cm) tloušťky kolem 4 mm. Spodní vrstvu tvoří aglomerovaný korek zajišťující tvarovou stálost, horní vrstva korkové dýhy je dekorativní, dává podlaze typický vzhled. Může se už ve výrobně lakovat kvalitním pružným (polyuretanovým nebo akrylátovým) lakem, případně se až na podlaze voskuje nebo olejuje, aby si korek zachoval svůj sametový povrch. Některé povlaky se dodávají s průhlednou vinylovou fólií, která je velmi odolná proti opotřebení, ale potlačuje přírodní vzhled korku. Také korkové podlahy se mohou dodávat jako velkoplošné dílce, například desky MDF na pero a drážku, na kterých je korek už předem nalepený.

Pod pojmem linoleum nebo lino si ještě stále mnoho lidí představuje podlahové krytiny z PVC, které se v minulých desetiletích vyráběly jako levné imitace předválečného korkového linolea. Dnes už se na našem trhu přírodní korkové linoleum opět objevilo, známe ho například pod obchodními názvy Marmoleum, Artoleum nebo Walton. Má stejně dobré vlastnosti jako korek, ale ještě mnohem větší využití díky nejrůznějšímu barevnému provedení. Vyrábí se v širokých pásech, takže může vytvořit i jednolitou plochu podlahy (nebo ve čtvercích 50 x 50 cm).

Povlaky z PVC

PVC je zkratka syntetického materiálu polyvinylchlorid, ze kterého se vyrábějí 2 – 3 cm tlusté podlahové pásy v různých šířkách, nejčastěji ve dvou, tří a čtyřmetrových, někdy se PVC vyrábí také ve čtvercích. Může mít homogenní (jednovrstevnou) strukturu, nebo sendvičovou; povrchová úprava je různá podle potřeby – hladká, plastická či protiskluzná.

Původně PVC imitovalo jen korkové linoleum, později také dlažbu, korek nebo parkety. Je třeba si uvědomit, že pouhým napodobením vzorů nemohla tato krytina nikdy nahradit jejich skutečné vlastnosti, a tak zůstávala vždy v pozici „chudé příbuzné“. Přitom její výhody spočívají ve zcela jiných parametrech: je pružná, měkká, odolná proti tlakům i opotřebení, dobře tepelně i zvukově izoluje, snadno se udržuje v čistotě. Pokud tedy nic nepředstírá a ve vzorech zůstává sama sebou, může být i velmi estetickou podlahou. Novější výrobky – například Novilon nebo Novilux jsou dokladem, že i PVC dokáže vyhovět novým trendům v bytové kultuře. Kriticky se můžeme stavět k výrobě PVC z hlediska ekologie, nepatří totiž k přírodním obnovitelným materiálům, ale je alespoň recyklovatelné.

Novým typem podlahové krytiny na bázi PVC je 2TEC2, vyvinutá jako spojení tradiční výrobní technologie (tkaní) a moderních materiálů – skelného vlákna a PVC. Použití najde v kuchyních a obytných místnostech, ale i v koupelnách nebo na schodištích. Je vhodná také ve spojení s podlahovým topením, snáší dobře zatížení kolečkových židlí, je antistatická, rozměrově stálá, odolná proti vodě, plísním, hnilobě i přípravkům obsahující chlór. Snadno se udržuje v čistotě, zůstává stálobarevná, odolná vůči skvrnám (víno, káva, tuky, kečup apod.). Nezanedbatelnými vlastnostmi je i vysoká odolnost proti ohni, protiskluzný povrch a recyklovatelnost.

Celoplošné a kusové koberce

Také koberce patří k teplým podlahovým krytinám, velmi příjemným na dotek (nebo i na posedávání na podlaze). Kromě toho, že koberec tlumí kroky a tepelně izoluje, mívá v bytě také funkci dekorativní. Spolu s nábytkem dotváří charakter prostoru a míváme na něj vysoké estetické požadavky. Celoplošné koberce ustoupily do pozadí s oblibou odkrytých dřevěných podlah, svou roli sehrály i názory lékařů na jejich nevhodnost při stále častějším výskytu alergií (zcela opačný názor však vyslovují jiní lékaři: koberec sice „lapač“ prachu je, ale zadržuje ho při zemi, zatímco při jiných krytinách se prach vznáší ve vzduchu, kde jej snadněji vdechujeme). Více se dnes uplatňují menší kusové koberce jako doplněk k sedacímu nábytku, ale znovu se objevují interiéry i s kobercem celoplošným, často pojatým jako designérské nebo výtvarné dílo.

Kvalita koberců se posuzuje podle jejich odolnosti proti obrusu a komfortnosti. Životnost koberce určuje druh vlákna, ze kterého se vyrábí: nejvíce se osvědčuje polyamid, pak polypropylen. Vlněné vlákno se považuje za nejluxusnější, ale nesmí je napadnout moli, navíc je mnohem náročnější na údržbu. Běžně se tyto tři materiály vzájemně kombinují a přidávají se k nim ještě další přírodní nebo syntetická vlákna. Současné technologie už nabízejí dokonce koberce světlých barev, po kterých se chodí bez přezouvání, aniž by hrozilo znehodnocení nebo náročná údržba.

Podle způsobu zpracování vláken se koberce dělí na tkané, vpichované nebo všívané, podle provedení povrchu rozeznáváme hladké plstěné, uzlíčkové kovraly nebo stříhané plyše. Podklady mívají nejčastěji textilní, ale někdy se opatřují i gumovou vrstvou (ta není vhodná na dřevěné podklady).

Oblíbené jsou také koberce s velmi hrubou strukturou a přírodním vzhledem, například sisalové (z vláken agave), kokosové, jutové nebo z mořské trávy. Bývají velmi odolné, často antistatické, dobře tepelně izolují v zimě a v létě „chladí“, takže se po nich příjemně chodí i bosou nohou. Ve srovnání s jinými, například vlněnými koberci, jsou poměrně levné.

Věra Konečná

Foto Jaroslav Hejzlar, Martina Chlumecká a firmy Velvet, Forbo, Boca

***

Srovnání podlahových krytin

Masivní dřevěná podlaha má při poměrně nízké ceně velmi dlouhou životnost (i několik generací) díky možnosti několikrát povrch zbrousit a opatřit novou úpravou. Tvarová stálost a úzké spáry však záleží na kvalitě dřeva.

Podlaha z dřevěných sendvičových lamel (tzv. dřevěná plovoucí) má předpokládanou trvanlivost kolem 30 let, dá se dvakrát přebrousit. Výhodou je rychlá montáž, takže je vhodná tam, kde se spěchá s dokončením stavby. Její cena je však vysoká.

Laminátová podlaha je levnou imitací dřevěných podlah, brzy se však zničí. Záruka 10 let se nevztahuje na žádné mechanické poškození, tedy ani na stopy po kolečkových židlích. Pokud už se rozhodnete pro levnou napodobeninu dřeva, je vhodnější imitace z PVC – je mnohem odolnější, plastický povrch dřevo připomíná více než fólie, navíc má velmi dobré izolační vlastnosti.

Korkové linoleum a korek jsou vhodné do všech místností a na všechny typy podlahových konstrukcí. Linoleum tvoří v interiéru téměř celistvé plochy, poskytuje větší výběr vzorů a barev, je ale dražší než korek.

Povlaky z PVC jsou nejlevnější variantou celistvých podlah s velkou pružností, mají podobné vynikající vlastnosti a využití jako linoleum, ale nejsou vyrobeny z přírodních materiálů. Není vhodné pokládat je přes starší a poničené dřevěné podlahy – jsou neprodyšné a mohou způsobit hnilobu dřeva.

Celoplošné koberce zlepšují kročejovou a tepelnou izolaci stávajících podlah, zvláště v případech, kdy se chcete vyhnout stavebním zásahům a jen rychle překrýt původní krytinu. Náročnost údržby velmi záleží na typu materiálu (cena bývá úměrná kvalitě).

Orientační cenové srovnání podlahových krytin uvádí tabulka v galerii fotek.