Barvy v bytě

03.01.2010 Interiéry

Jsou barvy v interiéru záležitostí módních trendů, nebo by se jejich volba měla řídit jinými zásadami? Jak působí barvy na naši psychiku?


V poradně našeho časopisu se nejčastěji objevují dotazy, jak řešit barevné ladění místností. Zdá se, že s barvami mají naši čtenáři potíže, obávají se nevhodné kombinace, nebo naopak fádnosti při jednoduchém řešení.

Někomu se líbí červená, jiný dává přednost modré. Nejenom barevnost svého oblečení, ale také barvy do interiéru lidé volí podle svého osobního vkusu nebo aktuálních trendů. Zajímavý postoj k diktátu módy mají přední designérské firmy: když se jako hit sezóny objeví třeba tyrkysová barva a velké květy na potazích, na prestižním veletrhu nábytku v Miláně najdete v jejich expozicích jen pár atraktivních kousků těchto výkřiků módy, ale převážná většina sedacího nábytku zůstává v elegantních barvách. Špičkoví návrháři dobře vědí, že střídmá klasika je nadčasová a bude v interiéru působit mnohem lépe. Navzdory tomu, co zrovna obdivujeme, barvy naši psychiku totiž ovlivňují „po svém“.

Příroda nám vložila do podvědomí obraz, který je pro náš svět nejpřirozenější. Nejvíce je v něm zeleně, také dostatek modré oblohy, v zimě převažuje zase bílá nebo šedivá. Zato pestré barvy – červená, oranžová, fialová, růžová – jsou zastoupeny jen skromně, jako rozkvetlé květiny v trávě. Hnědá barva vyjadřuje stabilitu země, modrá lehkost vzduchu nebo pohyb vody, žlutá vzbuzuje pocit teplého slunce. Dokud žijeme v těsném propojení s přírodou, tyto barvy nám nescházejí, máme jich kolem sebe dostatek. Mohou nám však citelně chybět v domácím prostředí, když v interiéru zvolíme nepřirozenou barevnou kombinaci.

V jednom z nápravných zařízení kdysi psycholog umožnil vězňům, aby si celu vymalovali barvou podle vlastního výběru. Více než 80 % zvolilo zelenou. Barvu trávy a listí stromů nejvíce postrádali, když museli žít v uzavřených zdech.

Barvy běžné v přírodě nebo barvy neutrální jsou uklidňující, neprovokují nás a dlouhodobě je velmi dobře snášíme. Prostor zařízený v těchto barvách tedy nebudeme chtít brzy měnit, neomrzí se. Pokud v interiéru převládají příliš pestré barvy, v přírodě méně časté nebo neobvyklé, začnou po delším čase na naši psychiku působit nepříjemně a dráždivě. Výrazná barva sice může vytvořit příjemný oživující prvek, ale nesmí jí být příliš mnoho, neměla by se objevovat ve velkých plochách. Když se nám přestane líbit, ve formě drobných doplňků ji můžeme vyměnit za jinou mnohem snadněji než na stěnách, podlaze nebo nábytku.

Zklidnit, nebo provokovat?

Každý prostor v bytě slouží k jinému účelu; podle činností, které v něm budeme vykonávat, bychom měli uvažovat také o barevných kombinacích. Všichni dobře víme, že zelená a modrá patří k chladnějším barvám. Lidé se jim spíše vyhýbají, chtějí mít domov „teplý“. Tyto barvy ale uklidňují a povzbuzují k činnosti. Můžeme je tedy úspěšně využít v pracovně nebo v pokoji příliš temperamentního dítěte, které se na školní úkoly dokáže soustředit jen s velkými obtížemi.

Žluté tóny barev vzbuzují dojem prosluněného interiéru. Budou příjemné v místnostech určených k relaxaci, v obývacím pokoji, jídelně, ložnici. Žlutá barva stěn může nahradit chybějící slunce v pokojích s okny na sever, ale naopak v místnostech prohřátých slunečními paprsky znásobí pocit horka a znepříjemní letní vedra.

Také červená barva je teplá a oblíbená, v interiéru bývá velmi výrazná a efektní. Ve větším množství je však silně dráždivá (ne nadarmo se červená lucerna stala symbolem nevěstinců). Pro mladé páry tedy červený prvek bude příjemným doplňkem ložnice, naopak starším manželům nebo nemocným lidem může velmi vadit. Převažující červená barva není vhodná ani do pokojů neklidných dětí. Podobně popuzuje také fialová, sytě růžová, oranžová.

Oranžová a fialová barva vzbuzují chuť k jídlu, může se jimi opatrně oživit zařízení kuchyně a jídelny (pokud nemáte obavy z tloustnutí). Jídelní stůl je místem obzvláště citlivým na barvu velkých ploch ve svém okolí, od kterých se nevhodné zabarvení může odrážet i na pokrmy. Zkuste si pokusně stůl plný lahůdek nasvítit zelenou zářivkou: šunka a maso dostanou podivný nazelenalý nádech a rozhodně na ně ztratíte chuť – budou vám totiž připadat jako zkažené.

Tmavé a světlé barvy

Velký vliv na vytvoření příjemného prostředí a světelné pohody v bytě má nejenom samotná barva, ale také její sytost. Tmavší barvy pohlcují světlo, prostor je nejenom temnější, ale také opticky menší. Světlá barva prostor zvětšuje, tmavší ho zmenšuje. Tmavé barvy na stěnách uzavřou prostor „do krabice“ a vzbuzují pocity stísněnosti (nejsou vhodné především pro lidi s klaustrofobií), bílé nebo velmi světlé stěny naopak prostor otevírají, navozují dojem průzračného vzduchu.

Vhodnou barevnou kombinací podlahy, stěn a stropu můžete opticky „upravit“ nevhodné či nepříjemné proporce prostoru: rozšířit ho či zúžit, zvýšit nebo snížit. Využívá se tu efektu tmavé barvy, která nám jakoby „přichází naproti“. Příliš vysoké stropy snížíte jeho tmavší barvou v kontrastu se světlými stěnami. Opačná kombinace – tmavé stěny se světlým stropem – prostor zvyšuje, ale také zmenšuje, tmavé stěny jako by se přitahovaly k sobě. Dlouhý úzký pokoj tedy můžete zkrátit tmavší barvou kratších stěn. Více kombinací barevnosti stěn, podlahy a stropu najdete na obrázcích.

Sytost barvy působí na naši psychiku zcela jinak na stěnách než na podlaze. Opět je tu základem přirozené prostředí v přírodě. Zatímco obloha je světlá a otevírá svět do dálek, země pod nohama je pevná, tmavá. Proto i v bytě působí nejpřirozeněji světlé stěny a strop, tmavá podlaha nám dává pocit stability.

V souvislosti s podlahou se ještě vraťme k některým konkrétním barvám. Hnědá a tmavší odstíny okrové vzbuzují dojem přírodních pevných materiálů (zemina, dřevo). Zelená podlaha působí přívětivě jako tráva na louce. Naopak příliš světlé podlahy vyvolávají dojem, že na ně nemůžete bezpečně vstoupit. Bílá barva je jako závěje sněhu, do kterých se můžete zabořit, na modré podlaze si připadáte jako na vodě. I když na první pohled vypadají velkoryse, podvědomě nevzbuzují chuť dlouho v prostoru setrvávat. Zvířata se svými ještě nezakrnělými instinkty nám to potvrzují jednoznačně – pes pana fotografa Hejzlara na modrý koberec zcela odmítl vstoupit. (Podobně žádný pes bez speciálního výcviku nevstoupí na podlahu ze skla nebo z průhledného roštu.)

Naslouchejte prostoru

Prostor si o své barevné řešení často „řekne“ sám. Maličké místnosti nebo tvarově složité stěny s mnoha zákoutími vyžadují světlé barvy (nejlépe bílé), stejně tak i pokojíky s malými okny a nedostatkem denního světla. Místnosti na západ, kde bývá v létě příliš horko, osvěží chladnější barva malby, pokoje na sever zase prosluníte teplou žlutou.

Než podlehnete módním diktátům a tvrzením, že například letošním trendem je kombinace fialové s tyrkysovou, zamyslete se nejprve nad tím, jaké činnosti chcete ve svém domově vykonávat a jak se v jednotlivých místnostech chcete cítit. Záleží velmi i na vaší povaze – každému vyhovuje jiné prostředí. Někdo chce doma jenom odpočívat, jiný tam musí i pracovat, další relaxuje aktivním způsobem, pohybem. Někdo se touží „zašít“ do bezpečně uzavřeného koutku, jiný kolem sebe potřebuje volně otevřený prostor a tmavé stěny by ho vyháněly z domova. Někdo si dokonce záměrně může vybrat modrý koberec do pokoje pro hosty, aby tím zkrátil pobyt časté a nepříliš vítané návštěvy.

Příkladem ze života může být i moje osobní zkušenost. Když jsme před lety zařizovali pokoj svým malým dětem, při barevném řešení jsme vyšli ze dvou základních faktorů: děti si venku nejraději hrály na trávě a jejich pokoj byl obrácený k severu, nesvítilo do něj slunce. Koberec jsme tedy vybrali v zelené barvě a stěny jsme vymalovali světlou okrovou barvou. Ještě dlouho po dokončení pokoje jsme tam „chodili zhasínat“ v domnění, že někdo nechal svítit žárovku, natolik se pokoj prozářil. A děti několik měsíců téměř odmítaly chodit ven. Trávu a sluníčko už měly ve svém pokoji, doma jim to najednou připadalo daleko zábavnější.

Věra Konečná

Foto Jaroslav Hejzlar a ATW architekti