Hledáním rezerv v rámci hranic stávajícího sídla se zabýval ateliér profesorky Aleny Šrámkové na FA ČVUT už v roce 2002, vloni na tuto práci navázali i další studenti.

Kousek od Prahy, sedmnáct kilometrů od Černého Mostu, zůstala nenarušená atmosféra českého venkova, jak ji známe snad už jen z Ladových obrázků. Téměř se jí nedotkla socialistická přestavba, na návsi nestojí obrovský kulturní dům, ale kaplička pod vzrostlými stromy. Jedinou stavbou, která rušila vzácný kolorit, byl chátrající objekt samoobsluhy připomínající spíš panelákové sídliště než vesnickou idylku, a ten už dosloužil.

V době, kdy se připravovalo schválení nového územního plánu, předložila svým studentům na Fakultě architektury ČVUT profesorka Alena Šrámková zajímavý úkol – vytvořit koncepci budoucího rozvoje Jenštějna, která by nenarušila jeho osobitý charakter. Návrh měl respektovat nejenom architektonický ráz vesnice, ale také ojedinělou urbanistickou podobu ve tvaru okrouhlice. Deset studentů z ateliéru profesorky Šrámkové na tomto projektu pracovalo půl roku. Dokázalo, že Jenštejn i v současných hranicích obce poskytuje rezervy nejenom pro výstavbu 45 rodinných nebo bytových domů, ale i pro mnohé kulturní, obchodní nebo sportovní aktivity.

Trochu historie

Městečko Jenštejn bylo založeno v první polovině 14. století při staré silnici z Prahy do Mladé Boleslavi současně s malým hradem chráněným vodním příkopem. Ke konci tohoto století byl hrad pozdně goticky přestavěn na velkorysé reprezentativní sídlo, ale za jeho dalších, rychle se střídajících majitelů chátral. Dnes je jeho zřícenina otevřena veřejnosti a slouží jako vyhlídka.

Vlastní obec tvoří zemědělské usedlosti (zprávy o nich se objevují už v 16. století), které jsou uspořádány do ojedinělého okrouhlého tvaru kolem návsi, od níž se obytné budovy paprskovitě rozbíhají. Po vnějším obvodě – kolem řady stodol a ohradních zdí – vesnici míjela silnice od Vinoře. V 18. století vznikly další čtyři stavení v blízkých Katovičkách a drobná zástavba kolem hradu se sklepy vydlabanými do pískovcové skály. Ve vsi byla kovárna, hospoda, mlýn, vinice, sady ořechů a švestek, pole s řepou a obilím.

Dnes dochované stodoly nebo pozdně klasicistní kaplička na návsi pocházejí z 19. století. Ještě počátkem 20. století byl Jenštejn uváděn jako městečko, kterému byla přiznána práva trhová. Po vzniku republiky v roce 1918 tu vzniklo mnoho menších hospodářství a desítky řemeslnických domků. Teprve až násilná kolektivizace čilý život zastavila (13 statkářů bylo zabavením majetku dokonce dohnáno k sebevraždě). Jenštejn byl odsouzen na „dožití“. Místo nové výstavby se místní obyvatelé dočkali skládky v blízkém chráněném údolí Vinořského potoka, kam bylo vyvezeno 1 200 vlaků odpadů z pražských podniků. Vesnice začala chátrat podobně jako její hrad.

Všechno zlé je však k něčemu dobré. Současní obyvatelé Jenštejna si možná ani neuvědomují hodnotu, která jim díky nepřízni „socialistického budování“ zůstala zachována. Přestože léty omšelá, zůstala jejich vesnice ojedinělá, výjimečná.

Klidné bydlení v centru

Hlavní myšlenkou týmu mladičkých architektů bylo zachovat urbanistickou podobu okrouhlice, a přitom uvnitř obce vytipovat pozemky pro nové bydlení, oživit Jenštejn po stránce společenské i ekonomické.

Urbanistický plán zpracovala Jana Ilková, ale na jeho řešení se podíleli všichni studenti. Na vhodně zvolená místa navrhli a podrobně rozkreslili jednotlivé domky, které svou jednoduchou a nenásilnou formou zapadají do rázu původní zástavby. Klára Makovcová zpracovala rekonstrukci staré sýpky na bytový dům s většími byty, Jan Malík navrhl naopak levné startovní byty pro mladé rodiny. Martina Kárová umístila k rybníku červený objekt příští plovárny, Ondřej Dušek zase citlivě osadil do přírody žlutozelený rodinný domek u vody. Na dalších zajímavých návrzích se podepsali také Jakub Tyčler, Petr Tejn, Richard Halama, Jiří Junek a Pavel Nalezený.

Rušnou komunikaci, která dnes prochází středem vesnice, odklánějí studenti po vzoru historického konceptu podél vnějšího oblouku stodol. Centrum se zklidní a získá příjemný obytný ráz, vesnice bude přirozeně navazovat na společensky nejvýznamnější část s návsí a hospodou. Po zadláždění návsi a dalších ploch uvnitř zástavby, po doplnění chybějících ohradních zdí se vesnice stane ještě „čitelnější“, poskytne také větší soukromí jednotlivým domům. Od hospody směrem do návsi je navrženo venkovní posezení, pomník padlým se přemístí, aby nebyl v konfliktu s kapličkou stojící opodál.

Stavení obrácená směrem do návsi budou určena výhradně k bydlení, zástavba kolem se zahustí v radiálním směru – stejně, jako stojí původní domy. Na vnějším obvodu vesnice jsou pozemky větší a s více objekty. Tady už mohou stát rodinné domky spojené s podnikatelskou aktivitou nebo nové malometrážní řadové bydlení se zahrádkami.

Společenský život

Jakousi pomyslnou páteř obce tvoří trojice rybníků, které po vyčistění mohou dostat novou funkční náplň. Přímo na hraně prvního rybníka „Hořeňáku“ plánují studenti kavárnu s lávkou visutou nad hladinu a zahrádkou směrem k zastávce autobusu.

U severního okraje druhého rybníka pod hradem vznikla – prozatím jen na papíře – menší plocha veřejné zeleně a malý objekt klubovny pro dětské zájmové činnosti. Na jižním břehu je místo pro čtyři nové rodinné domky. V prostoru mezi druhým a třetím rybníkem zůstává fotbalové hřiště, které se doplní ještě hřištěm pro nohejbal a dětským koutkem s prolézačkami. Na břehu dlouhého rybníka „Doleňáku“ stojí plovárna s občerstvením, molem a saunou.

Zástavbu směrem od hradu do Katoviček, které jsou dnes už součástí Jenštejna, studenti doplňují několika dalšími rodinnými domky, ale samotné Katovičky rozšiřují pouze o dva domky na protilehlých stranách dlouhého rybníka, aby mezi nimi zachovali vzrostlý sad.

Volnou krajinu kolem obce se snaží návrh co nejméně narušit, spíše upravit pro rekreaci, sport, výlety a pěší turistiku. Plánuje se osázení cest alejemi stromů, zkultivování mokřiny s postavením dřevěné lávky nad ní, nová pěší cesta až do Radonic. Přesto se pamatuje i na ekonomický rozvoj a pracovní příležitosti. Na východním okraji Jenštejna je například vhodná plocha pro zahradnictví nebo farmu na pěstování a výrobu biopotravin. Mezi obloukem okrouhlice a obloukem lesa podél Radonického potoka je zase navrženo golfové hřiště s klubem a parkovištěm ukrytým mezi pravidelně vysázenými stromy. Okolí vesnice by zůstalo v přírodní podobě, a přesto by mohlo obci přinášet nemalé zisky.

Na tuto práci vloni navázali další studenti profesorky Šrámkové a řešili už konkrétní úkoly v rámci nastaveného urbanistického konceptu. Stejně jako v roce 2002 se všechny návrhy představily obyvatelům Jenštejna v místním hostinci na návsi. O jejich kvalitě svědčí i fakt, že návrh Umělecké školy na břehu rybníka Aleny Slabé byl vybrán mezi deset nominací na Olověného Dušana 2009 v Kategorii nejlepších studentských projektů pražské Fakulty architektury.

Pečlivá rozvaha studentů nad příštím vývojem obce by mohla být inspirací pro mnohé autory územních plánů, a především pro zastupitelstva obcí, která rozprodávají developerským firmám pozemky v okolí svých vesnic a měst na „nádory“ – satelity bez občanské vybavenosti i bez přirozené návaznosti na původní strukturu sídla.