Památník obětem šoa v Liberci

29.01.2019 Architektura

Štěpán Gudev, Jan Stolín a Vojtěch Šrut
/ Světelná struktura památníku symbolicky spojuje místa, kde lidé zemřít nechtěli, s místem, kde by si nejspíš umřít přáli.

*

Mezinárodní den památky obětí holocaustu připadá na 27. ledna. Byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005.

*

V roce 1900 vystavěla liberecká židovská obec při židovském hřbitově obřadní síň, která sloužila svému účelu do začátku 2. světové války. Pak přišlo vyhlazení valné části předválečné židovské komunity čítající téměř 1700 členů. Po válce obřadní síň chátrala a nakonec byla až do roku 1989 užívána jedním podnikem jako sklad kávy. Dnešní vedení židovské obce se rozhodlo zřídit
v obřadní síni památník obětem šoa podle konceptu, který vytvořil student Fakulty umění a architektury TUL Štěpán Gudev pod pedagogickým vedením doc. M.A. Jana Stolína, který je autorem výtvarného řešení památníku.
K rekonstrukci byl přizván Ing. arch. Vojtěch Šrut.

Základní myšlenkou památníku jsou přímky na stropě, které směřují
k jednotlivým tragickým místům, v nichž zahynuli liberečtí Židé. Tyto linie potom pokračují svisle dolů k zemi, kde končí. U každé svislé čáry jsou jména lidí, kteří v onom místě našli smrt. Na jejím konci je název místa, a také schránka,
v níž je uložen svitek s ručně napsanými jmény. Přijaté řešení památníku umožňuje využít obnovenou obřadní síň k pořádání komorních kulturních
a vzdělávacích akcí.

Židovská obec Liberec

*

Základní koncept

Lidé, pro které je památník určen, zemřeli mimo Liberec. To je pro projekt výchozím bodem. Vezmeme-li místo kaple a místa, kde k úmrtím došlo, dostaneme symbolický vztah.

Je to vztah míst v prostoru, jednoho méně šťastného a druhého nabízejícího symbolické útočiště. Propojíme-li prostorově místa úmrtí a kapli, vznikne struktura, která po aplikování na hmotu kaple tvoří princip památníku. Z hmoty kaple by měl památník hmotu odebírat, což má symbolický význam. Propojíme-li prostorově kapli ještě s Jeruzalémem, vzniká tak třístranný vztah, který by měl být dostatečným uctěním památky zemřelých. Symbolicky tak spojuji místa, kde lidé zemřít nechtěli, s místem, kde by si nejspíš umřít přáli.

Štěpán Gudev

*

Výtvarné řešení

Interiér památníku (10 x 10 x 10 m) je rozřezán světelnými liniemi ve stropě
a stěnách. Horizontální a vertikální spojení jednotlivých linií směřuje pohled návštěvníků k místům tragické smrti, a také ke jménům obětí napsaných na červených hranolech ve spodní části světelných linií. U paty jednotlivých linií je také umístěna schránka se jmény napsanými na pergamenu a podsvícený nápis označující místo smrti obětí. Samotný svitek je uložen v prostoru pod podlahou.

Strop a stěny památníku tvoří dvojitý plášť, jehož vnitřní plochy jsou proříznuty. V prostoru mezi novým pláštěm a původní stěnou je umístěno několik desítek zářivkových světel. Světla zvýrazňuji linie, které ve stropě kreslí složitou kompozici.

Kompozice je vytvořena náhodně se protínajícími linkami, které spojují místo kaple a místa smrti (koncentrační tábory, ghetta a transporty) a byly mechanicky překresleny do půdorysu památníku. Jediná barevná modrá linka je nasměrována na Jeruzalém.

Světla umístěná v jednotlivých obvodových stěnách se dají stmívat a mohou prostor světelně měnit. Vzniká tak proměnlivá prostorová kompozice. Samotné využití zářivkových světel považuji za tradiční výtvarným prvek a minimalistické využití odkazuje k umělcům minulého století (např. F. Morellet, D. Flavin).

Podobně je tomu i v případě samotné koncepce památníku, která má jako hlavní téma „propojení míst“. Liberecký Památník obětem šoa je možné zařadit k podobnému typu památníků, jako je Židovské muzeum
v Berlíně, Staten Islend September 11, Postcards Memorial a Univerzální voják
v New Yorku.

V centru kaple je vyříznutý čtvercový otvor v nové podlaze, zvednuté nad původní. Zasklený otvor otvírá průhled na centrální ornamentální dekor podlahy původní, ve skle se zrcadlí stropní světelná kresba. Je to rovněž jakási časová archeologie, která může umocňovat symbolický charakter prostoru památníku.

Jan Stolín