Alena Šrámková, Lukáš Ehl, Tomáš Koumar
Všechny absolventy pozvala ve čtvrtek 24. března Fakulta architektury ČVUT na slavnostní den otevřených dveří své nové budovy.

Od roku 1945 absolvovalo fakultu kolem 5 700 architektů, připočtěme ještě současné studenty (v každém z šesti ročníků je jich přibližně 200). Ne všichni absolventi se současnosti dožili, na spoustu z nich škola nesehnala kontakty, nicméně podle odhadů se velkého „mejdanu“ v nové budově zúčastnilo asi tři tisíce pozvaných a zřejmě to bylo nejpočetnější setkání architektů v Čechách.

Na novou fakultu jsme byli hodně zvědaví; tím spíše, že sami jsme výuku prožili v budově nehostinné, nevstřícné. Jediným místem, kde jsme se mohli scházet, býval „bufáč“, tam jsme posedávali na okenním parapetu, tedy pokud jsme měli štěstí a urvali na něm kousek místa. A tak jsme často – namísto přednášek nebo cvičení – skončili v některé z útulných hospůdek v blízkém okolí.

Na večírek v nové fakultě jsem si bohužel nevzala foťák, protože náš internetový časopis se zabývá bydlením, a do této problematiky školy nespadají. Nakonec jsem ale podlehla atmosféře a vytáhla alespoň mobil (tímto se omlouvám za špatnou kvalitu reportážních fotografií). Připadlo mi totiž škoda neukázat, jak se v nové budově studenti architektury zabydleli. Mám pocit, že se tu opravdu „bydlí“. Ostatně právě práce studentů často prezentujeme a prostředí, v kterém žijí a pracují, určitě bude ovlivňovat jejich pohled na architekturu.

Autoři nové budovy studentům věnovali vysvětlení, jaký byl jejich záměr:
„Když jsme začínali vůbec přemýšlet o konceptu nové školy, tak jsme vlastně mimoděk reagovali na prostředí školy staré. Čím to bylo, že každý do školy chodil, jen když musel na cvičení, konzultace a dost. Učitelé snad někdy navíc za svou prací. Nikdo se tam ale nechodil kamarádit, povídat si, hrát si, číst či rozmýšlet.
Všichni, kdo ve škole seděli, se mezi sebou navzájem neznali. Kontakty se budovaly mimo školu – na koleji, ve spolku Kruhu nebo třeba na obědě v knihovně.
Ani architektura školy nám nepřišla příliš povzbudivá pro studující zrovna této disciplíny.
Tak jsme reagovali na stávající prostředí a trochu jsme měli strach, aby moderně vybavená, docela automatizovaná, hodně prosklená budova nenapověděla žákům, že disciplína architektury je něco neobvyklého a tudíž, že architekti jsou něčím výjimečným. My jsme ale samozřejmě chtěli, aby architektura nové školy byla nejlepší na světě.
A tak jsme pro školu navrhli obyčejný dům. Dost pevný v kramflecích. Dům, který není příliš choulostivý na nepořádek, má svou vnitřní důstojnost a jak věříme, je bez exkluzivního soudobého designu.“

Kdybych mohla cestovat časem, ráda bych si svoje školní roky v této nové budově zopakovala. Cítila jsem se v ní opravdu skvěle.

*

Nová budova Českého vysokého učení technického zastavěla již poslední volnou parcelu vysokoškolského kampusu navrženého regulačním plánem Prof. Engela z roku 1924.
Chtěli jsme na tomto místě postavit dům rozumný, trochu chudší, aby vedl studenty ke skromnosti, jednoduchý až obyčejný.
Nová budova je orientována k přístupové ose areálu kampusu ČVUT. Ke směru příchodu je otočena otevřeným nádvořím vymezeným pouze dvěma průčelími a sloupem. Vlastní náplň je soustředěna okolo této nástupní plochy ve tvaru V.
Na vstupním nádvoří měly být osazeny dvě kopie plastik Johna Hejduka – Dům sebevraha a Dům matky sebevraha. Původní dřevěné plastiky měly být realizovány v kovu, aby obstály osazení v exteriéru. Plastiky dosud nejsou realizovány.
Novostavba je koncipována jako osmipodlažní dům pevného tvaru s relativně těžkým pláštěm. Celý objekt je uzavřen do cihel a pouze v části nástupu je odhalena betonová konstrukce objektu. Dům je proříznut třemi krytými atrii. Z vlastního objemu vystupují severovýchodním směrem hromadné posluchárny jako oplechované přisazené hmoty.
K výtvarné výzdobě objektu patří barevné zdůraznění částí dispozice. Blok výtahů a blok sanitárních zařízení jsou intenzivně barevně pojednány v celé nadzemní části domu. Bloky poslucháren včetně jejich průniku z exteriéru do interiéru jsou rovněž zdůrazněny intenzivním barevným nátěrem.
Konstrukce objektu je železobetonová monolitická se základním modulem 8000 mm. Stropní desky jsou navrženy bezprůvlakové s konstantní tloušťkou. Vnitřní stěny jsou betonové nosné a cihelné s akustickou úpravou.
Celá dispozice je přes atria přirozeně provětrávána a v letním období v noci řízeně nachlazována. Intenzita umělého osvětlení je automaticky regulována a celý objekt je z hlediska provozních nákladů navržen jako energeticky vysoce úsporný.

Základní ukazatele budovy
Užitná plocha 33 340 m², zastavěná plocha 4 995 m², obestavěný prostor 14 7041 m³
Soutěž 2004, projekt 2005-09, realizace 2009-10
Počet studentů 1800 (počet doktorandů 129)
Počet zaměstnanců 214
Počet míst v podzemních garážích 316

Vybavení školy
Půdorys domu 64 x 64 m, ¼ tvoří volná plocha nádvoří. Výška domu 30 m od úrovně nádvoří. 8 nadzemních podlaží a 3 podzemní podlaží s garážemi.
V typickém podlaží je 10 ateliérů, 4 učebny s audiovizuálním vybavením, 2 zasedačky, respirium studentů a kanceláře pedagogů. V posledních dvou podlažích je 17 patrových ateliérů.
V přízemí je studijní oddělení, šatna, plně vybavené posluchárny pro 80, 100, 180 a 300 lidí a universální prostory sloužící výuce i oddechu.
V prvním suterénu jsou modelářské dílny a počítačové učebny.

Projekt interiéru Markéta Cajthamlová a Lenka Brožová.

Autorská zpráva