Kostel a farní centrum v Plzni

10.05.2011 Architektura

Tereza Nová / FUA TU Liberec, vedoucí práce Jiří Suchomel
Diplomová práce hledá vhodné místo pro umístění kostela a nalézá ho na sídlišti mezi panelovými domy.


Druhý ročník soutěže pro studenty architektury čeká na slavnostní vyhlášení a v této souvislosti si můžeme připomenout loňské vítěze. Petra Krobotová a Jiří Žid už dokončili školu a jejich práce určitě budeme mít možnost na našich stránkách představit. Tereza Nová vloni získala 2. cenu – ještě pod svým dívčím příjmením Naarová. Letos odevzdala diplomovou práci, která si určitě zaslouží pozornost, i když z celkového rozsahu je možné představit jen malou část. Ze stejného důvodu namísto podrobné autorské zprávy předkládáme oponentský posudek Davida Vávry.
Kostel má být zklidňujícím místem uprostřed sídliště, místem k zastavení, rozjímání a odpočinku od okolního rušného světa. Větší část jeho zahrady je určena veřejnosti, tedy i rodinám s dětmi. Téma kostela se sice netýká rodinného bydlení, ale pro mladé, právě se zařizující páry může být zajímavým podnětem k zamyšlení i skromné bydlení františkánských bratrů, které je jednou ze tří součástí komplexu.

w

Diplomová práce Terezy Nové se zabývá urbanistickým hledáním a nakonec i osazením římskokatolického kostele a farního centra na ohybu Karlovarské ulice na sídlišti Lochotín v Plzni. Součástí práce je filosofický rozbor – co je kostel, jak vypadal v minulosti a jak dnes. V něm diplomantka dokazuje, že zvolené téma není pouhým školním zadáním, ale životní volbou a posláním. Niternou a pokornou cestou nakonec dospěla ke smysluplnému a silnému řešení.

Z možných lokalit myslím vybrala pro danou koncepci tu nejsprávnější. Do panelového moře plzeňského Severního předměstí, na pohledovou osu příjezdu od centra přilétlo světlé zjevení rezolutního Božího slova. Sochařská architektura jednoho velkého gesta je novým majákem, útočištěm a nakonec i zklidněním v roztěkané současnosti.

Do betonového korábu můžeme proniknout třemi vchody. Jednak dominantní až starozákonně přísnou soutěskou, štěrbinou v čele stavby. Dále podanou rukou, něžně přívětivým zálivem, jemným organickým vstupem od ulice Karlovarské. Třetí vstup od sídliště přijímá banalitu pravoúhlé zástavby. Vnitřní prostor je logicky členěn – v nejvyšší hmotě je obsažena půdorysná slza vlastního kostela se symbolickým schodištěm, v jehož prodloužení je světelná stéla směřující vzhůru k nebi. Stoupající schodiště ukrývá pod sebou kapli, do které dopadá světlo ze zářící stély.

Nepravidelný rajský dvůr, kde se střetávají křivky chodníku a markýzy nad vstupem, je tišícím atriem mezi kostelem a farním centrem, umístěným v dvoupodlažním hranolovém objektu. Za centrem jsou další prostory logicky řazené za sebou, soukromá zahrada františkánů a dále jejich klášter.

Fasáda je silná, jednoduchá, stoupající v organické křivce od nulové výšky na odvrácené straně až k špici posílené subtilním křížem. Střechy jsou zelené, částečně pochozí.

Celkové řešení je velmi přesvědčivé, jednotlivé místnosti jsou úměrně zvolené, a především křesťanský stánek dostává současný výraz.

Jedinou připomínkou je, alespoň z mého pohledu, nesoulad mezi prožitým teologickým záměrem a tím, jak je vyjádřen nepřehlédnutelnou strhující sochařskou křivkou, která svou estetikou, zvláště v části spojení se zemí, pokulhává za celkovou jedinečnou koncepcí.

Práce mi však přijde mimořádná a pochvala míří i do celé liberecké školy, kde čas od času oponuji diplomy, a myslím, že její úroveň je velice vysoká.

David Vávra – oponentský posudek