Srozumitelný urbanismus

20.08.2010 Na okraj

Nadchlo mě několik studentských prací zabývajících se urbanistickým řešením obytného souboru, doplněním města, vesnice… Zorientovat se v běžných urbanistických plánech a představit si řešený prostor není snadné ani pro odborníky, laická veřejnost z nich bývá většinou zcela rozpačitá. Záplavy čar a barev lidem nic neříkají, i kdyby měli trpělivost a chuť je pečlivě studovat podle vysvětlivek v legendě (a většinou nemají). Práce studentů ale byly zcela jiné: srozumitelná procházka po řešeném území doprovázená jednoduchými koncepčními skicami a vizualizacemi. Překvapivě vyspělé řešení, pečlivá analýza území, citlivý přístup k danému místu, svěží myšlenky. Člověk má chuť se v takovém (zrealizovaném) světě okamžitě zabydlet.

Všech pět oceněných prací naší soutěže Bydlení IQ se zabývá novými urbánními prostory takovým způsobem, že daleko za sebou zanechaly „atraktivnější“ téma rodinných domů. Diplomka Venkov a krajina studentky VŠUP Idy Čapounové nekompromisně ukazuje, jak jiná může být vesnická zástavba, když zdravý selský rozum odmítne tu dnes běžnou, satelitní. Provází nás cestou podél polí, sadů, březového háje, zarostlého lomu, luk a potoka, vytváří dříve samozřejmou hranici mezi sídlem a krajinou. Podobnou procházkou podél bruselského kanálu nás seznamují studentky liberecké fakulty Aneta Čermáková a Tereza Naarová, jak by bylo možné zapojit vodní prvek do života velkoměsta.

Logický a srozumitelný urbanismus ale nedokáže vystoupit ze školních ateliérů, přestože řeší konkrétní lokality. V realitě českého urbanismu, který je mnohem důležitější než architektura jednotlivých domů, architekt často hraje jen „štěk“, podřadnou roli.

Jemná struktura drobných domků podle Jiřího Žida v historickém území Liberce se téměř jistě nahradí tvrdým monoblokem silného investora. Levné bydlení Petry Krobotové pro mladé rodiny možná vyroste v Göteborgu, kde pánům radním nechybí zdravý rozum a neúplatnost, u nás se dál budou stavět byty pro „silnou klientelu“ (ta už ale dávno bydlí ve vilách, takže byty 100 tisíc za metr čtvereční jsou neprodejné, běžná rodina na ně nedosáhne). Centrum Bruselu po urbanistické soutěži zřejmě oživí nové stavby, parky, přístavy a sportoviště podél kanálu, ale na smutných pražských nábřežích nám postaví maximálně protipovodňové zábrany. Aby se nenarušil skanzen s velkoprodejem kýčovitých suvenýrů. Aby se náhodou kromě turistů neobjevili v centru i domácí Pražáci.

Hodnotnou architekturu a smysluplný urbanismus musí podporovat nejvyšší hlavy státu, jinak bude úřední mašinérie stálou brzdou. O architektuře u nás rozhodují peníze, zastaralé (často nesmyslné) předpisy a úředníci bez architektonického vzdělání, zato s právem veta.

Michal Kuzemenský komentoval diplomku Idy Čapounové slovy: „Jihneme nad krásou české Vesnice, avšak navrhnout podobnou je protizákonné“…

Srozumitelné urbanistické „procházky“ studentů se značně liší od oficiálních plánů pro schvalování. Víc než myšlenka a logika se někdy posuzuje formální  podoba dokumentace: dodržení všech bodů podle vyhlášky, i kdyby se daného řešení netýkaly. Aby se odstavce mohly snadno „odškrtávat“ – bez porozumění návrhu, snad i bez čtení.

Občas se ale zablýskne na lepší časy, i mezi úředníky se najdou osvícení. Ve Vodňanech studenti v září uspořádali workshop, kde se věnovali problémům malých měst. Výsledky své práce prezentovali občanům a radním Vodňan. Společně s Michalem Kuzemenským, který práce vedl, a Idou Čapounovou představí studenti workshop také 20. října v 18.00 přednáškou Re: Vodňany v rámci výstavy naší studentské soutěže (Showroom VBO Praga – Viabizzuno, Svornosti 12, Praha 1).

Věra Konečná