Vila ve Vřesině u Hlučína

08.06.2010 Individuální bydlení, Rodinné domy

Pavel Nasadil / FAM architekti
Dům navazuje na původní zástavbu, kde velká část domů pochází z 50. let minulého století a téměř polovina má plochou střechu.


Dům se nachází ve vesnici Vřesina několik kilometrů od polských hranic, v oblasti Hlučínské pahorkatiny. Vřesina je typickou „novou“ slezskou vesnicí ostravské a opavské spádové oblasti. Největší stavební aktivity zaznamenala obec od 50. let 20. století. Většina objektů jsou velké typizované dvougenerační domy a čtyřicet procent z nich má plochou střechu. V současnosti probíhá ve vesnici stavební boom rodinných domů typu „podnikatelské“ a jeho intenzita se v žádném případě nesnižuje. S plánovaným ostravsko-opavským převaděčem se dá předpokládat nárůst výstavby. Není třeba popisovat „kolonizační“ způsob, jakým je zdejší poetická krajina zneužívaná k výstavbě. Paradoxně střed vesnice tvoří obrovská prázdná zarostlá plocha čekající na spasitele. V místě okrajových částí sídla vzniká jakési sociální napětí mezi architekturou starších plochostřechých domů původních obyvatel a nových rozevlátých akrylátových vetřelců.
Dům, který jsem navrhl pro členy rodiny, stojí na jedné z těchto tenkých červených linií, ve stávající ulici na kraji obce. Určitým měřítkovým pojítkem je starší zástavba na jižní straně ulice. Parcela je součástí asi sedmi nových stavebních míst.
Dům je prakticky bez kontextu a není jisté, jak bude jeho okolní zástavba vypadat. Je tu první. Bylo zvoleno nejvyšší místo pozemku z obavy přívalů dešťových vod ze sousedícího pole. Hmota domu byla odsunuta co nejdále od ulice kvůli orientaci ke slunci a provozu silnice, která vede kolmo na jižní stranu pozemku. Dům bude spolu s masivní zdí vymezovat slunnou zahradu se skvělými výhledy na funkcionalistický kostel v centru vesnice. Na pozemku budou ještě další dva objekty vymezující jeho teritorium – garáž s krytým stáním u vstupu a sklad nářadí v severním rohu parcely; vše z jednoho materiálu, pohledové betonové tvárnice.
Koncept domu tkví jednoduše ve splnění požadavků klienta, mladé rodiny, na jasné zónování prostor obsluhovaných a obslužných. Vzájemná propojenost a otevřenost byla prioritou. Komunikaci v rodině bylo třeba prostorovým plánem co nejvíce podpořit. Schéma úzkého pruhu technických prostor při severní straně domu (kuchyň, koupelny, schodiště, šatny), odděleného od širšího pásu kontinuálního obytného prostoru bylo od začátku klienty podporováno. Obě entity jsou navzájem propojeny v horizontálním i vertikálním směru velkými otvory a prolínají se. V přízemí je jejich vztah navíc posílen výškovým rozdílem, převedenou zkamenělou vrstevnicí terénu. Prostory obslužné jsou ze severní strany osvětleny pouze malými otvory, jejichž kompozice se inspiruje pevnostní architekturou z 2. světové války, která se v bezprostředním okolí nachází. Dům je tak uzavřen a obrněn proti krajině a větru. Jižně orientovaný rodinný prostor je naopak osvětlen adekvátně velkými otvory s přímým propojením na terasu a zahradu. Hmota domu je přísná a jednoduchá; je symbolem velkého životního kroku, počátku jedné rodiny, silným a vážným gestem. Její masa je odlehčena třemi „údy“ propojujícími dům se zemí a vzduchem – vstupním betonovým závětřím, dřevěným arkýřem v dětském pokoji v patře a prkennou terasou s betonovým pultem do zahrady.

Autorská zpráva
Foto Tomáš Balej