Vila Hubert, Nový Malín

29.08.2011 Individuální bydlení, Rodinné domy

Jan Mach, Pavel Nalezený, Jan Vondrák / mjölk architekti
Návrh domu pro mladou rodinu vychází z blízkého vztahu architekta
a klienta, tedy z velmi úzké spolupráce, poznání potřeb a přání.

+

Navrhnout dům pro někoho z rodiny je vždycky těžký, a je potřeba počítat
s tím nejhorším. S Miškou a Markem, mojí ségrou a jejím šamstrem, jsme se před nedávnem dostali k ukončení studie jejich budoucího domu.

Pro nás je pokaždý nejdůležitější cítit z klientů důvěru v to, co děláme, což
z tohohle povedeného párečku s boxerem jednoznačně cítit bylo. Díky.

Dům jsme pojmenovali po Hubertovi, jejich psovi, o kterým se říká, že je blbohodnej.

O vile Hubert zase Míša říká, že je to domek od někoho, kdo tě zná a má tě rád.

Mára mi neřek nic, jen že vzkazuje Vojtovi, že trapistické pivo Orval mu urve hlavu. Tak snad dopadne jejich dům líp než boxer Hubert a budou tam moc všichni spolu v klidu degustovat nejlepší světová piva.

Jan Vondrák

+

Soukromí navzdory situaci

Novostavba bude stát při jižním okraji obce protáhlé v západovýchodní ose, ve velmi výhodné návaznosti na její infrastrukturu, ale v místech, která jsou vyčleněna pro novou výstavbu a nemají přímou souvislost s místní zástavbou. Není tedy důvod přizpůsobovat se šikmým střechám a dalším znakům tradiční venkovské architektury. Nový dům by měl dobře sloužit moderní mladé rodině a jeho vnější podoba to zcela jednoznačně vyjadřuje. Horní podlaží není prostorově omezeno šikminami a plně využívá celou svou půdorysnou plochu, velkými okny bez členění (v pevných částech i bez rámů) vchází do místností dostatek denního světla. Geometrický tvar základní hmoty je prolomen velkým rohovým oknem, zimní zahradou a lodžií, dřevěný obklad zjemňuje strohé linky a dává domu přívětivou tvář, která ladí s přírodním prostředím.

Současná legislativa bohužel znemožňuje stavět domy na hranici pozemku
a vytvářet soukromí zahrady vlastní stavbou (jak bylo zcela samozřejmé
u venkovské zástavby našich předků), protáhlá parcela tedy nedává přiliš mnoho možností, jak optimálně propojit život domu a zahrady, jak vhodně využít této nejcennější devizy individuálního bydlení.

Autoři přesto dospěli k řešení, které poskytne rodině příjemný komfort a intimitu. Stavba je umístěna co nejblíže k severní hranici parcely, jejímu tvaru se přizpůsobuje úzkým obdélníkovým půdorysem (s vnější šířkou pouhých sedm metrů) a protahuje se ještě samostatnou stavbičkou garáže, která je domu předsunuta a chrání ho od příjezdové komunikace. Jižní strana zahrady bude v přední části u komunikace osázena ovocnými stromy, až zadní část ukrytá za domem se plně rozvíjí jako pobytová zahrada v návaznosti na terasu před obytným prostorem. Pohledově bude odcloněna kromě zeleně ještě zahradními prvky z plných stěn.

Na sad navazuje přízemí domu zimní zahradou, nad ní je v patře umístěna lodžie přístupná z dětských pokojů a koupelny. Jižní strana domu je tak propojena se zelení, zatahuje zeleň až do dispozice, aniž by odkrývala soukromí obyvatel. Teprve do pobytové zahrady se obytný prostor otevírá velkým rohovým oknem, dvoupodlažní část pokoje se schodištěm je navíc otevřená a bohatě prosvětlená také v úrovni patra. Z podesty schodiště a z chodby ložnicového podlaží se interiér napojuje na exteriérové schodiště, které stoupá při severní fasádě a ústí na střešní terase s intenzivní zelení. Tady vzniká další intimní zahrada – s výhledy do okolí, a přesto zcela chráněná před pohledy zvenčí.

Věra Konečná