Rodinný dům v Ústí nad Labem

20.06.2017 Individuální bydlení, Rodinné domy

Luděk Rýzner, Jiří Vincenc / OK PLAN architects
Dům v prudkém svahu s výhledem do údolí Labe: jeho podobu si investor vybral z pěti návrhů své architektonické soutěže.

*

„Jednoduchá hmota usazená na kamenném podstavci, který předěluje celý pozemek a jasně tak vymezuje soukromý a veřejný prostor. Dům je maximálně prosklený, aby bylo dosaženo dokonalého výhledu z každé místnosti. Intimitu prostorů zajišťují velké přesahy teras, které při pohledu zespodu cloní nežádoucím pohledům do interiéru.
Z autorské zprávy soutěžního návrhu

*

Prezentovaný návrh je finální podobou, podle které se dům bude realizovat. Od soutěže prošel dalším vývojem, reagoval na konkrétní požadavky investora. Soutěžní návrh v původní podobě – stejně jako návrhy dalších čtyř ateliérů – představíme v následujících dnech. Můžete porovnat rozdílné pohledy jednotlivých ateliérů na stejný úkol. Proč investor oslovil několik ateliérů a jak je hodnotil, prozradí v našem rozhovoru.

*

Měl jste konkrétní představu, jak chcete bydlet a co vaše rodina potřebuje?
Představa o tom, jak by měl dům vypadat a fungovat, byla velmi vágní – celá příprava obsahovala seznam místností a přibližnou definici požadavků na uspořádání. Pozemek se nachází ve značně svažitém terénu pod lesem, čímž je jednoznačně určená orientace stavby západním směrem, do údolí Labe. Díky tomu, že zde žijeme dlouhou dobu a známe negativa, jsme byli schopni popsat některé minusy minulého bydlení, které bychom jen velmi neradi opakovali. Tím hlavním bodem byla přístupnost, možnost dostat se komplikovaným terénem od hlavní silnice až k domu. Dalším požadavkem se stala schopnost komunikovat mezi vnitřním a vnějším prostředím, jednoduchost procházení z obytné zóny do zóny venkovní, odpočinkové, určené k relaxaci. Vzhledem k sevřené struktuře starého domu (původní místnosti byly velké 3 x 3, max. 3 x 4 m) směřoval další požadavek na komfortní prostorové řešení interiéru, propojení kuchyně s obývacím pokojem.

Jaký máte vztah k místu stavby?
Rodiče tu v padesátých letech zakoupili pozemek i s domem. Zde jsem vyrůstal a postupně si k lokalitě formoval vztah. Od odmítavého postoje v dětství (je to na kopci, musím chodit pěšky) až po nekritické zbožňování v současnosti. Nicméně parcela byla poměrně úzká a záměr bych nemohl realizovat, nebýt náhody – naskytla se mi příležitost odkoupit vedlejší parcelu, oba pozemky spojit a začít připravovat celou soutěž.

Inspiroval jste se předem jinými stavbami rodinných domů? Měl jste nějakou vizi, jak by měl dům vypadat, nebo jste chtěl výslednou podobu nechat na autorech?
Jedním z prvních kroků před zadáním bylo vyhledání jakýchsi „master“ staveb, vzorů, na kterých jsem demonstroval své hrubé představy. Zpravidla se jednalo o minimalistické stavby rozeseté po celém světě. Namátkou mohu uvést CURY HOUSE v Sao Paulu (autor Marcio Kogan), OPENHOUSE poblíž Los Angeles (XTEN Architecture) popř. VILLA A vídeňského studia Najjar&Najjar. Většinou jsou tyto stavby založeny na čistých geometrických liniích vhodně kombinující přírodní materiály a doplněné bohatým prosklením, což mi vyhovuje.

Zajímáte se o moderní architekturu? Jaké máte rád materiály?
Sám sebe bych zařadil do kategorie „mírně poučený laik“. Architektura mne zajímá spíše příležitostně, během roku a na dovolené si ale vždy najdu čas na prohlídku nějaké mimořádné stavby v okolí, pokud to lze. Intenzivně se však této činnosti nevěnuji.

Jaké bylo zadání pro architekty?
Zadání bylo stručné – navrhnout koncept moderního rodinného domu plnící nároky na bydlení vícečlenné rodiny. Jediným vodítkem pro architekty přitom byly vzory staveb uvedené v předcházejícím bodě a přehled místností
s jednoduchým popisem (např. spojení kuchyně, respektive kuchyňské sestavy s obývacím pokojem, příjezdová cesta ke garáži a garáž na úrovni přízemí domu, snadná obslužnost vnitřních prostor mezi sebou atd.). Výchozím bodem byla stavba původního prvorepublikového domu, ve kterém jsme do té doby žili – přesně jsme věděli, co nám vadí (malý půdorys a z něj vycházející stísněné pokoje, úzké schodiště do prvního patra, dopravní obslužnost – vše se nosilo z hlavní asfaltové silnice pod domem po schodech), a zároveň jsme od návrhů žádali větší otevřenost směrem do labského údolí, lepší využití krásného výhledu, který parcela nabízí.

Proč jste se rozhodl pro soutěž mezi několika týmy?
Tím důvodem byla vlastní neschopnost definovat přesnou představu. Připravil jsem sice ve fázi zadání ukázky realizací v časopisech, nedokázal jsem ale konkretizovat alespoň přibližně finální vzhled. Soutěž tedy byla maximálně volná a záleželo jen na fantazii architekta. Oslovení týmů mi proto vyhovovalo více než předložení několika studií od jedné společnosti, chtěl jsem mít „na výběr“.

Podle čeho jste si vybíral architekty, které jste oslovil?
Nejdříve jsem vůbec nevěděl, jak k tomuto výběru přistoupit – osobně jsem žádného neznal, což zřejmě též sehrálo určitou roli, neměl jsem koho oslovit
a komu studii ihned zadat. Inspiroval jsem se tedy na stránkách Komory architektů, odkud jsem získal kontakty na místní kanceláře. Poté jsem si prohlédl jejich realizace a určil pětici, kterou oslovím. Vše se změnilo
v okamžiku, kdy jsem kontaktoval první z nich – byla mi nabídnuta rešerše, která obsahovala cca dvacet architektonických kanceláří z celé republiky
s adresou a odkazem na jejich realizace. Poctivě jsem celý seznam prošel, vybral ty, jejichž práce korespondovaly s mými představami a doplnil o ně původní pětici. Následně proběhl užší výběr metodou prostého rozhovoru, kdy jsem mimo jiné zjišťoval, zda by kandidát neměl nic proti formě soutěže – značné procento (40 %) o získání práce formou soutěže nemělo zájem. Z celé skupiny tak nakonec zůstalo pět zájemců: 3+1 architekti, kancelář architekta Havlíka, Znamení čtyř, D3A a OK PLAN architects.

Podle jakých kritérií jste soutěžní návrhy hodnotil?
Nechci, aby to vypadalo, že výsledkem soutěže byla excelová tabulka, nicméně jsme byli nuceni vymyslet hodnotící systém, abychom se mezi sebou dokázali domluvit – členy komise byli členové rodiny. Stanovili jsme šest hledisek, z nichž každému návrhu bylo možno přiřadit od jednoho do šesti bodů, kde šest bylo maximum. Prostým součtem poté vznikl „žebříček“, který zhruba odpovídal našemu finálnímu verdiktu. Pokud si vzpomínám, tak těmito kritérii byly například vnější design stavby, jednoduchost a účelnost vnitřního uspořádání, první dojem, usazení na terénu a „včlenění“ do krajiny, prostupnost vnitřního a vnějšího prostředí, hrubý odhad ceny.
Celý proces nám zabral dva týdny a musím říci, že těchto 14 dní patřilo
k nejkrásnějším v mém životě. Nedočkavost před otevřením obálek, prohlížení a srovnávání jednotlivých studií, „dohadování“ mezi členy rodiny
a přesvědčování každého každým o „své“ pravdě – to vše jsme si velmi užili
a mohu případným stavebníkům jen doporučit.

Mohl byste krátce zhodnotit, čím vás který návrh oslovil, nebo co naopak bylo v rozporu s vašimi představami?
Musím konstatovat, že pokud bych neotvíral soutěž a realizoval dům podle jednotlivých návrhů, tak by prošly všechny. Každá studie měla něco do sebe, ani jednu nezamítám a priori. K celkovému výsledku a pořadí tak přispěly spíše drobnější výtky v rozdílu pohledu na vzhled a užívání domu:
3 + 1 architekti – zde se úplně nesetkalo s pochopením vnitřní členění stavby, rovněž celkový design stavby zaujal méně, řešení prvního patra mi připomínalo usazení buněk nebo kontejnerů na hmotě přízemní části. Systém propojení odpočinkové zóny vně budovy v prvním patře s uzavřeným bazénem též není vhodný, umístění bazénu na úrovni přízemí nerespektuje lepší výhledové parametry prvního patra.
Znamení 4 – zajímavé řešení. Minusem se zdálo osazení vinice kolem domu, svah je orientován na západ. Rovněž přístup z garáže do domu není vyřešen šťastně, nelze projít „suchou nohou“. Nedokážu posoudit teplotní prostupy
z venkovního prostředí do části domu v prvním patře, která tvoří převis, nicméně zde by zřejmě docházelo k největším teplotním ztrátám. Plusem je ale vnitřní uspořádání.
Architekt Havlík – nevýhodou se nám zdál celkový tvar stavby, jakési pootočené písmeno U – v namáhaných rozích by zřejmě docházelo vlivem torzního namáhání ke kroucení, rovněž obslužnost jednotlivých místností je horší – průchod „krčkem“ znamená delší vzdálenost do koncových částí stavby. Obývací pokoj nám svým prosklením trochu připomínal akvárium, zadní stěna by měla být zakrytá, ne skleněná. Jako jediný má prostory rozložené do třech podlaží – v případě nemoci nebo ve stáří nejméně vhodné. Plusem je řešení odpočinkové zóny s bazénem, rovněž umístění dětského pokoje „ve věži“.
D3A – velmi zajímavé řešení, zejména vnější design a dvoubarevný plášť celé stavby. Nevýhody spatřujeme v menších rozměrech jednotlivých místností, také způsob řešení „vše nahoře“ není tím pravým. I zde platí výhrada o části prvního patra, efektně přesahující levou část přízemí, toto řešení by zřejmě přineslo větší tepelné ztráty. Jako celek nicméně hodnotíme velmi pozitivně.

Pro jaké hodnoty jste si vybral vítězný návrh?
Vítězný návrh studia OK PLAN architects vyhověl zejména díky své vnitřní struktuře, prostupnost a členění je dle našeho názoru nejlepší. Rovněž terasa kolem celého domu je výborný nápad, s přesahem střechy cloním pohledům zvenčí a chránícím před nepřízní počasí tvoří harmonický designový prvek. Jako jediní zvládli implementovat návrh na celou šíři pozemku, nezvolili řešení „vše uprostřed“. Drobnou nevýhodu jsme spatřovali v určité pravidelnosti spočívající ve stejné délce přesahu střechy a terasy – je to vyřešeno zkrácením horního převisu. Finální vzhled se tak nejvíce přiblížil požadovanému zadání a já tímto děkuji architektům Rýznerovi a Vincencovi za výborný výsledek.

Co byste našim čtenářům ještě rád sdělil?
Mimořádně důležitá mi připadá zpětná vazba – seznámení všech soutěžících
s výsledky po vyhodnocení soutěže. Každého jsem navštívil, přivezl ukázat konkurenční návrhy a vysvětlil, v čem spočívaly naše výhrady, a co se naopak líbilo. Bohužel vyhrát mohl jen jeden, a tak doufám, že pro ostatní (vedle finanční odměny za umístění na 2.–5. místě) mělo cenu i porovnání vlastního návrhu s řešením konkurence. Maximální transparentnost považuji za podmínku konání takovéto soutěže.

Připravila Věra Konečná