Rodinný dům v Litomyšli

26.11.2019 Individuální bydlení, Rodinné domy

Petr Keil / KMS architects
/ Pro kvalitu bydlení je rozhodující dobré provozní řešení a soulad domu s okolím, využití výhod vlastního pozemku a výhledů do krajiny.  

*

V posledním desetiletí 20. století vyrostlo v Litomyšli několik kvalitních staveb, na projekty byly vypisovány architektonické soutěže, kterých se zúčastnili nejlepší architekti. Litomyšl se tím zapsala do nejnovější historie jako město architektury. Oslovit renomovaného architekta tu zřejmě není tak neobvyklé ani pro stavebníky rodinných domů. Majitel nové stavby na samém konci zástavby rodinných domů se obrátil na projekční kancelář profesora Petra Keila, který za svého působení na pražské VŠUP vychoval od roku 1993 do roku 2009 celou řadu mladých architektů. Spoluautory projektu jsou Lucie Freyová, Pavel Hrubý a Michal Kasík.

Dům a jeho okolí
Osazení domu na pozemek a terénní úpravy jsou tím, co na domě zaujme na první pohled. Na ulici v poněkud nevýhodné jihovýchodní poloze navazuje dům garáží a boční fasádou téměř bez oken, se vstupem do zádveří. Střecha garáže však přechází v zatravněný svah, který chrání pobytovou terasu na severovýchodní straně. Odsud – ze zářezu do vytvořeného svahu –
v naprostém soukromí (za letních podvečerů i v chladivém stínu) se otevírá krásný výhled do krajiny se zalesněnými kopci na obzoru. Výhled, který přes plně prosklenou stěnu majitelé ocení i při stolování v jídelně.
Volně plynoucí obytný prostor s kuchyní a jídelnou je velkými okny otevřen také na opačnou jihozápadní stranu s výhledem na město, kde je propojen s další terasou, krytou od pohledů z ulice hmotou domu a před sluncem pergolou. Hlavní společenská místnost v domě tak plně využívá všech výhod daného místa, má vizuální i přímý kontakt s celým pozemkem, aniž by obyvatelé ztráceli své soukromí.
Složitější terénní úpravy kompenzuje poměrně jednoduchá hmota dvoupodlažního domu s jasným řádem okenních otvorů a balkonů. Pultová střecha je odskočená až za střešní terasou a zvedá se jen nad polovinou půdorysu, takže v nejvýraznější jihozápadní fasádě se pohledově uplatňuje jen částečně, na pozadí oblohy téměř zaniká šedivou krytinou ze zvětralého titanzinku a solárními panely. Ze strany severovýchodní se dům jeví jako bílý hranol s nízkým pásem oken nad zeleným svahem se zapuštěnou terasou. Naopak dynamickou figuru dává stavbě střecha směrem do ulice, kde se prudce zvedá do výšky nad vedlejší přízemní garáží.
Fasáda je obložena bílými deskami Cembrit, na šedivou střechu barevně navazují rámy oken, balkony a další kovové konstrukce. Materiálově je celý dům sjednocený do kultivovaně strohého výrazu, jakákoliv „ozdoba“ by mu uškodila.
Navrhnout velkou rodinnou vilu pro náročného klienta není snadné, zodpovědný architekt cítí povinnost investora usměrňovat, aby se stavba neúměrně nerozrostla, pak by se i celý provoz v domě mohl zbytečně komplikovat a byl by rodině vlastně na obtíž. Také v tomto případě architekt Petr Keil prvotní návrh podle všech požadavků klienta redukoval, dokázal ho přesvědčit, že některé prostory jsou zbytečné. Výsledný dům je sice rozlehlý, poskytuje nadstandardní pohodlí, ale zůstal v měřítku rodinných domů.

Dispoziční řešení
Přízemí domu je věnováno společenskému životu rodiny a technickému zázemí. Garáž pro tři auta je samostatnou částí odsunující bydlení dál od ulice. Prostor před ní tvoří vydlážděné nádvoří, teprve za ním pokračuje trávník zahrady.
Na vstupní zádveří se šatnou navazuje chodba, která vymezuje prostor pro návštěvy, z ní se vchází do ložnice hostů s vlastní koupelnou. Protější strana chodby s řadou vestavěných skříní, točitým schodištěm na střešní terasu
a samostatným WC překrývá technický blok přístupný z další chodby, která na severovýchodní straně spojuje obytný prostor s garáží a sklepními prostory.
U technického zázemí nechybí ani sauna, prádelna, spižírna nebo vinný sklípek.
Hlavní obytný prostor je volně otevřený s průhledy do obou částí zahrady, uprostřed opticky rozdělený na jídelnu a obývací pokoj jen subtilním nerezovým schodištěm se skleněnými stupni. Kuchyň s vysokými skříněmi při čelní stěně a pracovním ostrůvkem doplňuje dlouhý jídelní stůl pro deset osob; s letním stolováním se počítá na „snídaňové“ zapuštěné terase.
Obývací pokoj má prosklenou stěnu s výhledem na jihozápad přerušenu pevnou částí pro umístění rozměrné televizní obrazovky, severozápadní prosklená stěna se otevírá na druhou terasu a je doplněna krbem. S jídelnou je posuvnými dveřmi a obrovským akváriem propojena pracovna, otevřená stejně jako obývací pokoj na terasu.
Do horního ložnicového podlaží se z obytného prostoru vychází po skleněných schodech, prostorná hala tu slouží jako herna pro děti a fitness pro rodiče. Kromě ložnice rodičů se šatnou a koupelnou jsou v patře umístěny dva dětské pokoje oddělené společnou šatnou a koupelnou, při jihovýchodní straně je umístěn ještě další menší pokoj.
Nejvyšší úroveň ve špičce střechy obsahuje výstup na zelenou střešní terasu, je propojen skleněnou lávkou s točitým schodištěm.
Veškerý nábytek v interiéru kromě křesel a židlí byl podle návrhu architektů z ateliéru profesora Keila vyroben na zakázku z běleného dubu, který koresponduje s podlahami.
Vysoký komfort bydlení zajišťuje také technické vybavení domu: tepelné čerpadlo pro vytápění objektu, solární elektrárna s panely na šikmé střeše nebo řízené větrání. Společně se zateplením řadí dům mezi velmi úsporné stavby.

Text Věra Konečná
Foto Robert Žákovič