Přestavba rodinného domu v Opavě

26.11.2012 Individuální bydlení, Rekonstrukce, Rodinné domy

Ivana Dombková
Přestavbou starého domu získalo bydlení dobře prosvětlené prostory, výhledy do zeleně a přímý kontakt se zahradou.

*

Dům starý téměř sto let zlákal své nové majitele především hodnotnou lokalitou – v blízkosti centra města, a přitom ve starší zástavbě rodinných domků. Poklidná vilová čtvrt patřila za První republiky k „luxusním adresám“ města, tady si stavěly své domy vážené místní rodiny, čtvrt byla i prezentací soudobé kultury bydlení. Mnohé se však změnilo po válce, rodiny sudetských Němců byly odsunuty, židovské rodiny se nevrátily z koncentračních táborů. Mnohé vily se staly majetkem komunistických pohlavárů, jiné se dispozičně rozdrobily na několik malých bytových jednotek. Postupné přestavby a dostavby (často svépomocí) domy znehodnotily, zejména v nižší severní, méně výstavní části lokality.

Hledání možností
Výhodou starého domu byla kromě polohy také zahrada orientovaná k jihu
a začleněná do bloku se vzrostlými stromy. Poskytuje krásný výhled do zeleně i klidné intimní prostředí chráněné sousedními zahradami. Samotný dvojdům
s mansardovou střechou z počátku 20. století prodělal v každé své polovině zcela odlišný vývoj. Zatímco západní část objektu si až do dnešních dnů zachovala původní vzhled, východní polovina se proměnila k nepoznání a ani ve vnitřní struktuře se nedaly vysledovat znaky, které by potvrdily zrcadlově shodný obraz se sousedem. Padesátá i pozdější léta mu stejně jako dalším domům v bezprostředním okolí vtiskla banální podobu bez špetky velkorysosti, tak charakteristické pro předválečnou architekturu rodinných vil. Jedinou připomínkou „starých dobrých časů“ bylo dřevěné schodiště, které procházelo centrální halou přes obě obytná podlaží až na půdu.
Ani dispozičně dům neposkytoval žádné velké hodnoty, rozhodně neodpovídal současným představám o moderním bydlení. Uvažovalo se o jeho zbourání
a nahrazení novostavbou, ale studie potvrdila, že je možné vytvořit vhodnou dispozici i při zachování nosných zdí. Pouze podkroví se nedalo využít ve stávající podobě, nízká výška, špatné osvětlení a komplikovaný krov by přinesly jen spoustu problémů při rekonstrukci a téměř žádný užitek pro bydlení. Celkově se prokázalo, že smysluplnou přestavbou s dostatečně velkými okenními otvory a plnohodnotnými prostory ve všech podlažích bude jen vytvoření zcela nové hmoty, která i současným vzhledem přizná dobu vzniku. Pokoušet se o repliku sousední poloviny by bylo jen nepravdivým krokem zpět, navíc bez možnosti naplnit potřeby čtyřčlenné rodiny.
(Ostatně ani v minulosti se přestavby domů nesnažily kopírovat předchozí styl, jinak bychom dnes nemohli obdivovat například renesanční domy v Telči nebo Slavonicích, u kterých je původní gotický původ patrný jen na vnitřních zdech suterénu nebo přízemí.)
Třípodlažní objekt s terasami a plochou střechou se svému prostředí přizpůsobuje především měřítkem. Šikmá střecha byla nahrazena novým podlažím, které uskočením respektuje menší hmotu původního podkroví a na sousední dům navazuje kouskem sedlové střechy. Nejvyšší část domu je jakousi obdobou štítů běžných směrem do ulice, jen nemá jejich historický trojúhelníkový tvar.

Proměna dispozice
Koncept přestavby vycházel ze snahy celý prostor co nejvíce otevřít, prosvětlit a propojit se zahradou. Do původního přízemí se nastupovalo úzkým a tmavým „tunelem“ schodů mezi spižírnou a záchodem, ze schodišťové haly bez přístupu světla se procházelo do oddělené kuchyně, obývacího pokoje
a malého pokojíku (koupelna byla přístupná jen přes kuchyň). Obytná místnost měla sice dveřmi na boční straně a po pár schůdcích přístup do zahrady, ale okna s vysokým parapetem neumožnila vizuální kontakt, zahrada s nižším terénem byla pod nimi „utopená“. Propojením všech místností do jednoho plynoucího prostoru a prosklením stěn na celou výšku se dosáhlo chybějící velkorysosti, denní světlo prochází hluboko do dispozice, osvětluje
i dříve temnou halu. Vazby haly, kuchyně, jídelny a obývacího pokoje jsou přirozeně volné, dodávají bydlení nejen krásné výhledy, ale i maximální komfort s přímou návazností na letní pobyt v zahradě. Také vstupní část domu se uvolnila a bohatě prosvětlila, získala i dvě šatny, na kabáty a na obuv.
Před čelní stěnou obytného prostoru stojí na subtilních sloupcích přístřešek, který stíní okna před letním přehříváním, a zároveň poskytuje místnostem
v patře prostornou terasu. Z několika malých pokojíků se tady vytvořila velká ložnice propojená se šatnou, dětský pokoj pro mladšího syna, samostatná šatna, společná koupelna s vanou a sprchou i oddělená toaleta. Nejvyšší podlaží patří staršímu, téměř dospělému synovi, který tu má dostatek soukromí, vlastní koupelnu a šatnu. Veliký pokoj s prosklenou stěnou
a navazující terasa ničím nepřipomínají původní temnou komůrku s nízkými šikmými stěnami a vikýřovým okýnkem.
Proměnou prošlo také podzemní podlaží. Prostory bývalé kotelny se využily pro novou garáž, takže nepěkný přístavek garáže mohl zmizet a na jeho místě je jen parkovací stání pod zelenou střechou navazující na zahradu.

Technické řešení
Pro doplnění svislých konstrukcí a na stavbu nového podlaží se použily tvárnice Ytong; konstrukci ploché střechy tvoří lepené dřevěné nosníky I-OSB, které umožňují překlenout rozpětí šesti metrů. Kontaktní zateplení fasády tl. 150 mm zařadilo dům mezi nízkoenergetické stavby a na podlahové vytápění bylo možné využít elektrické energie. V největších mrazech, ale také
v chladnějších dnech přechodného období je možné v obytném prostoru přitápět krbovou vložkou.
Nové velké otvory o rozměrech 4,5 × 2,5 metru byly vyplněny dřevěnými okny s hliníkovým pláštěm a izolačním zasklením s bezpečnostní folií.
Původní dřevěné schodiště se rozebralo a po celou dobu přestavby se pečlivě uchovávalo, aby mohlo být znovu osazeno na své místo. Jeho technický stav ale nebyl dobrý, takže se nakonec přistoupilo k výrobě repliky. Ve zcela současném interiéru je jakousi stopou po bývalé vile, upomínkou na její někdejší styl.
Podlahy v domě jsou z dřevěného masivu, nábytek byl vyroben na zakázku podle návrhu autorky přestavby.
Terén zahrady kolem domu byl dorovnán zeminou na úroveň venkovní terasy přímo navazující na obytný prostor a bývalý svah proti domu je nahrazen dvěma stupni s oporou stěn z dřevěného masivu. Zahrada tak podstatně lépe slouží jako pobytová.

Věra Konečná
Foto Iveta Kopicová a archiv autorky