Přestavba Okalu na předměstí

03.12.2012 Rekonstrukce, Rodinné domy

Ivana Dombková
Majitelé chtěli rozšířit a zmodernizovat starší dům. Na základech montovaného Okalu ale nakonec vznikl dům zcela jiný.

*

Na poklidném předměstí moravského města, mezi rodinnými vilkami (převážně s plochou střechou), stál Okal se šikmou střechou, který by zapadl spíše do socialistické venkovské zástavby. Jeho majitel si přál domek přestavět a rozšířit, dát mu modernější vzhled a městský charakter. Původní objekt stál v návaznosti na silnici a obracel se k ní jižní fasádou, do zahrady vedla okna severní. Změnit tuto nevhodnou orientaci nebylo možné, nová stavba na opačné straně zahrady by stála v mnohem nižší poloze na hrázi řeky. Při záplavách v roce 1997 byl ale celý pozemek hluboko pod vodou, řeka zatopila i suterén vyvýšeného domu, zastavila se těsně pod podlahou přízemí. Z těchto důvodů majitel nechtěl riskovat a nový objekt mínil postavit na bezpečných základech starého Okalu u silnice, menší přístavba na něj měla navazovat směrem do zahrady v téměř stejné výšce.
Navržený koncept vycházel z místních podmínek a nároků majitele, který se na projektu osobně podílel a v detailech dořešil dům podle zkušeností a možností vlastní stavební firmy. Na architektce pak zase bez omezení ponechal vyřešení a provedení interiéru.

Dispozice bez chodeb
V původním, částečně zapuštěném suterénu zůstala garáž s technickými provozy, ale celá montovaná stavba Okalu se strhla a na jejím místě stojí nový dvoupodlažní dům s plochou střechou. Přízemí doplněné přístavbou s vnitřním bazénem je obloženo cihelným zdivem, horní patro má charakter lehké dřevostavby s bílými dřevěnými obklady, jeho mnohem menší hmota je položena nad oběma spodními objekty.
Do zvýšeného přízemí se směrem od ulice nastupuje po venkovním schodišti, skleněnou stěnou vymezená předsíň navazuje na velkou šatnu, a opticky je už propojena s obytným prostorem. Část s vyšší úrovní podlahy je vlastně velkou obytnou kuchyní s jídelnou, po několika schodech se schází dolů do části obývacího pokoje. Oba prostory jsou volně propojeny, vizuálně částečně odděleny pouze oboustranným krbem (obestavěná krbová vložka). Na obývací pokoj navazuje boční prosklenou stěnou zahrada, zadní stěnou také přístavba bazénu, přes jejíž stěny se otevírá pohled do celé zahrady.
Z jídelny vedou dveře do pokoje pro hosty a koupelny, vystupuje se z ní schodištěm také do patra s ložnicovou částí. Jedna z koupelen je tu přímo propojena s ložnicí rodičů (stejně jako prostorná šatna), čirými skleněnými stěnami je oddělen pouze sprchový kout. Druhá koupelna je spojovacím článkem mezi dvěma dětskými pokoji.
V celém domě nejsou žádné klasické chodby, obytný prostor je plně otevřený, dveřmi jsou odděleny jen soukromé pokoje jednotlivých členů rodiny. Funkci chodby v patře přebírá galerie otevřená do přízemí, bohatě prosvětlená jižním oknem. Díky plnohodnotnému využití veškerého prostoru k vlastnímu bydlení nemusel být dům příliš velký.
Okna na výhodný jih, ale zato do ulice mají v přízemí jen pokoj pro hosty
a koupelna, okna obývacího pokoje vedou na východ a přes bazén do severní zahrady, z východu je přes vstupní předsíň osvětlená také kuchyň. Stejnou orientaci mají dětské pokoje v patře, z východu je přes koupelnu přisvětlená
i ložnice rodičů, která je velkým oknem orientovaná do severní zahrady. Dům se tedy okny otevírá do tří stran, pouze západní stěna je plná bez oken. Jednak by okna na západ dům v létě nepříjemně přehřívala, a také by vedla na zahradu blízkých sousedů.

Technické řešení
Celý dům byl postaven suchým procesem, obvodové stěny jsou zatepleny provětrávaným fasádním systémem. Pro předsazenou stěnu tu využil majitel aquapanel firmy Knauf, který je vyroben na bázi cementu a popele, mimořádně odolný vlhkosti a tvarově naprosto stálý. Obklady na něm nemusí být ani vyspárovány, takže působí velmi plasticky, jako klasické režné zdivo. Namísto běžných keramických pásků určených k venkovním obkladům (klinkery) použil majitel zdivo z bouraných objektů. Na Moravě se na čištění
a řezání starých cihel na pásky zaměřila jedna z firem. Na obkladech se sice musí čas od času obnovovat penetrační nátěr, nejsou ani výhodně levnější, ale působí přirozeně, nepřesnosti v rozměrech a barevnosti cihel dělají fasádu živější (dokonale přesné pásky mohou vyvolávat dojem plastového obkladu). Všechny okenní otvory mají hliníkové rámy v bílé barvě s izolačním zasklením, okna jsou opatřena stahovacími roletami. Dům je vybavený tepelným čerpadlem, na které je napojena i klimatizace, z hlediska řešení tepelné pohody v zimě i v létě je tedy nadstandardní.

Prostor a světlo
Řešení interiéru se s ohledem na menší děti více zaměřilo na praktičnost
a snadnou údržbu. Povrchy skříněk v kuchyni a desky stolů jsou provedeny v přírodním dubu (stejně jako podlaha), dub je nejen tvrdý, ale oproti jiným dřevinám i tvarově stálý při případných vlhkostních změnách. Technické vybavení kuchyně má nerezovou úpravu, černá pracovní deska je vyrobena z umělého kamene, velmi dobře se udržuje v čistotě. Velká kuchyň poskytuje dostatek pracovních ploch i úložných prostorů. Zajímavé jsou detaily, které usnadňují provoz kuchyně: vysouvací panel s elektrickými zásuvkami na pracovní desce nebo lávový gril zabudovaný přímo do pracovní desky – jeho kryt na první pohled vypadá jako menší sklokeramická varná deska.
Oboustranně prosklená krbová vložka umožňuje vnímání ohně z obývacího pokoje i kuchyně, její obložení s šedivou omítkou je výrazným solitérem v interiéru. Původně architektka Dombková navrhla krbové těleso tvarově jednodušší a zavěšené ve vzduchu (schody pod ním tak mohly procházet bez přerušení), ale majitel řešení změnil, aby mohl do hmoty zabudovat vedení instalací ke vzduchotechnice. I tak zůstává ale prostor pohledově propojený, z obývacího pokoje se otevírá průhled nejen do jídelny a kuchyně, ale přes schodiště také na galerii patra. Propojení umocňuje denní světlo přicházející jižním oknem nad schodištěm. Ze sezení v obývacím pokoji tak člověk dokáže pohledem obsáhnout téměř celý dům od ulice až po zahradu, není uzavřený žádnými příčkami. Právě tyto dojmy jsou největším přínosem pro ty, kdo dosud neměli možnost v moderním interiéru přímo pobývat. Fotografie totiž mnohdy působí studeněji než realita, nemohou plně postihnout atmosféru prostoru.

-věk
Foto Jaroslav Hejzlar