Malý dům / Milý dům

07.12.2010 Individuální bydlení, Rodinné domy

Lenka Křemenová, David Maštálka, Marta Maštálková / A1Architects a Jakub Filip Novák / Autorská výstava v galerii VŠUP představila modely rodinných domů s velkým obsahem v malé formě.

„…13 krásných velkých modelů v měřítku 1:25 a jeden dokonce 1:1, které byly na výstavu vybrány přibližně z třiceti malých pracovních prostorových koncepcí. Třebaže zpočátku můžete mít dojem, že vstupujete do jakési zahrady určené ke hře, při bližším prozkoumání jejích tajů zjistíte, že domy spojuje také důsledně promyšlený koncept. A bezpochyby i jistá poetika, podtržená doprovodnými texty, které jako by svou skladbou odkazovaly k japonským haiku. Věřím, že nejeden z návštěvníků začne při jejich čtení přemítat, zda jeho – rozlohou možná větší dům – podobné hodnoty nabízí.“
Malý dům je původní autorskou výstavou, která by si zasloužila delšího trvání a několika málo galeriím zaměřujícím se v naší zemi na architekturu pokorně připomíná, že cesta nevede přes pouhé prezentace portfolií realizovaných staveb.
Výstavu doprovází, či raději doplňuje graficky vyjímečně čistě zpracovaný katalog s úvodním textem Venduly Hnídkové. I on má však v sobě kromě přehledně představené informace obsaženu i jistou hravost, nebo spíše jejich vzájemnou provázanost: Prolistujete-li publikaci zepředu, vidíte pouze fotografie, prolistujete-li ji pozpátku, vidíte pouze plány.

O výstavě na Archiwebu

*

Katalog k výstavě, který prezentuje i další domy ateliéru, je možné zakoupit na e-mailové adrese info {at} a1architects(.)cz.

*

„MALÝ DOMY“ jsou výsledkem našeho interního workshopu, v rámci kterého každý z nás navrhl několik autorských domů. Rozhodli jsme se na nich prozkoumat téma neomezeného bydlení v omezeném prostoru. Hlavním motorem celé práce je touha nalézt a navrhnout dům, který, ač podle konvenčních měřítek malý, skrývá v sobě specifickou formu velikosti.

Hledáme domy s velkým obsahem v malé formě, domy s vnitřní poezií. Všechny návrhy vznikly úmyslně nezávisle na kontextu a konkrétních obyvatelích. Při tom všem v nás zůstala vůle vymyslet domy, které lze postavit. Vyhýbáme se nedosažitelným utopickým snům architektů pro architekty. Přistihli jsme se, že do mnoha domů přeneseně promítáme vzpomínky z dětství, ať už je to nadšení z časů strávených na stromě, nebo radost z postaveného bunkru na zahradě. „Malý“ pro nás neznamená nepohodlný, nedostatečný ani minimální, ale představuje spíše milý, lidský a útulný.

Velikost není osud, velikost je volba.

Autorská zpráva
Foto archiv architektů

*

Minimální maximum milého prostoru

S, M, L, XL jsou už běžně srozumitelná označení pro určení velikosti spotřebních produktů. Univerzální kódy pro cokoliv. Proto bylo téměř logickým vyústěním tohoto globálního trendu, když se v roce 1995 objevilo pět řízně velkých písmen jako titul na hřbetu mohutné monografie architektonického studia OMA. Grafická úprava z ateliéru Bruce Maua vetkla dnes už legendární knize jednoduše čitelnou kostru. Řazení prezentovaných objektů se totiž odvíjelo od jejich rozměrů.

Vůdčí postava OMA, architekt Rem Koolhaas stvrdil svůj dlouhodobý zájem o charakter velikosti už v roce 1994. Tehdy poprvé otiskl manifest s prostým názvem Bigness or the problem of Large. Definitivně tak pojmenoval neotřelý koncept, který se pro něj započal rodit při jeho raných teoretických analýzách zástavby Manhattanu. Prakticky vystihl program, jenž se skrýval ve stínu architektonických debat 20. století a stavěl se provokativně do opozice vůči jednomu z jejich ústředních problémů, tedy minimu.

Především minimální obytný prostor se stal rébusem, s nímž se s různou mírou intenzity potýkaly celé generace architektů. Výrazně ideologický podtext mu vtiskla levicová avantgarda meziválečných let, podobu masivně plánovaných řešení pak sídliště v letech poválečných, ale ani dnes nepřestává být dané téma aktuální.

Proto se ateliér A1Architects prezentovanou problematikou cíleně nasměroval do velikostní kategorie S, z níž ovšem chtěl vytěžit XXL pozitivních vlastností. Volba tvůrčího radia v rozmezí XS po M, a to jakkoliv volně je toto rozpětí možné chápat, byla programová. Pro A1 neznamenalo hledání „milého minima“ apriorní ideový konstrukt. Zcela naopak, téma vzešlo z každodenní praxe začínajícího ateliéru, kdy byli architekti konfrontováni s běžným požadavkem omezeného rozpočtu a neomezených představ investora.

To přirozeně vedlo k formulování povahy měřítka jako výchozího bodu architektonického návrhu. Z hmotných omezení samozřejmě nevyplývá, že „malost“ musí být nutně negativní kvalita. I nevelký objekt může poskytovat důvtipné řešení a uspořádání, může projevit monumentální formu a přinést silný prostorový prožitek. Pro aktuální příklady netřeba chodit daleko, stačí si vzpomenout na vilu v Černošicích od ksa nebo na rodinný dům v Černíně od HŠH.

Pro A1 postupně přestávala být „malost“ exaktně kvantifikovatelnou veličinou, teoretické dogma nechtěli dále spoutávat normativními ciframi. Hledání prostoru ve skromných rozměrech se proto zvolna posunulo od pojmenování „malý dům“ k svobodnějšímu „milý dům“. Přestože z opačného úhlu pohledu nelze označit „velký dům“ za „nemilý“. Namísto norem však jednoznačně převážil subjektivní pocit, který je možné ideálně testovat v čistě autorské rovině bez konkrétních specifikací a vnějších požadavků. S vyloučením investora.

Vábně znějící označení „milý dům“ se může také zdánlivě jevit jako marketingově důvtipná značka. Však už také existuje stavební firma „Dobrý dům“. Nicméně k nevůli potenciálních klientů pramení název „milý dům“ spíše z reakce na převažující úroveň většinového vkusu. Právě „malost“ může být alternativní odpovědí na přebujelé formy většiny realizovaných rodinných domů. Snaha o nahlédnutí problému velikosti spíše jako otázky účelnosti, přiměřenosti, ale bez odhození uměleckých ambicí, představuje věčnou inspiraci, kterou není vždy snadné sdělit konkrétnímu klientovi.

Ovšem „milý dům“ není nijak utopický projekt. Spíše vstupuje na pole pedagogiky a katalogem možností se snaží přizvat možného investora k dialogu. Podobný akcent je kladen i na podobu samotné expozice, která je uzpůsobena dnešnímu návštěvníkovi na míru. Vychází z desetiletími prověřené koncepce prezentace domu či interiéru v poměru 1:1, čímž se mírně přibližuje k instalaci showroomu. Ale ambice je zcela odlišná. Ústředním cílem není komerční aspekt, nýbrž snaha upozornit na prostorové kvality objemů velikosti S a jejich variabilitu.

Zatímco Koolhaas tvrdí, že „velikost je konečnou podobou architektury“, A1Architects nabízí barvitou alternativu.

Vendula Hnídková / Úvodní text k výstavě