Dům-zahrada v Dolních Chabrech

28.02.2014 Individuální bydlení, Rodinné domy

Jan Šépka, spolupráce Jan Kolář / Šépka architekti
Vsazením menšího objektu do vnější hmoty novostavby vzniká meziprostor, který slouží jako zimní zahrada.

Na experimentální domy ateliéru HŠH, které se zapsaly do moderní české architektury (Vila v Berouně, Dům ve svahu v Černíně), navazuje i další výjimečný návrh rodinného domu Jana Šépky. Dům v Dolních Chabrech už má vyřízeno stavební povolení (2010), ale rodinné důvody přivedly investora k upuštění od výstavby. Pozemek s projektem tedy čeká na svého nového majitele. Najde-li se mezi našimi čtenáři zájemce o tento moderní dům-zahradu, autor mu poskytne více informací.

*

Ne příliš velký pozemek v Dolních Chabrech je v současnosti zastavěn třemi objekty, které vymezují malou zahradu. Stávající objekty nevykazují výjimečné kvality a navíc jsou ve velmi špatném technickém stavu. Koncepcí celého návrhu je proto uvolnění pozemku pro novostavbu s větší zahradou. Architektonický návrh nové budovy vychází zhruba z objemu původní stavby se sedlovou střechou. Novostavba tak navazuje na vesnický charakter Dolních Chaber a jednoduše přejímá archetypální tvar rodinných domů, které se nacházejí v jeho bezprostředním okolí. Vsazením menšího objektu do hmoty novostavby vzniká meziprostor, který slouží jako zimní zahrada. Obytný prostor lze se zimní zahradou úplně propojit posuvnými stěnami a vytvořit tak dům-zahradu. Obvodové stěny jsou díky tomu navrženy jako průsvitné – propouštějící světlo pro dobré klima rostlin i rodinného domu. Na vnější plášť jsou použity kompozitové průsvitné desky zajišťující kromě nosné funkce také tepelně-izolační vlastnosti stavby. Celý dům je uzavřen do sebe, respektive do vnitřní zimní zahrady, se kterou může úplně splynout.

Autorská zpráva

*

„Většinou mě inspirují věci mimo architekturu, mimo design. Cívky, stuhy, nějaký vizuální zážitek. U jednoho domu to byla Sol Lewittova prostorová mřížka, u jiného tvar pohraničního betonového bunkru z 30. let. Snažím se vlastně věcem vymyslet příběh, který dá domům nebo předmětům život. Inspirace nicméně nějakým způsobem koresponduje se zadáním. Architekt by měl být jakousi databází údajů, ze které vyvolává patřičné indicie
k realizovanému zadání. Na danou situaci tak může reagovat velmi přesně na základě jiných obrazů. Nemám tedy něco, čemu by se dalo říkat vlastní styl. Snažím se hledat odpovědi na konkrétní otázky.“

Z rozhovoru s Janem Šépkou

*

„Všeobecně se u nás o architektuře velmi málo mluví. Specializované časopisy jsou zaměřeny na konkrétní čtenáře; je samozřejmě dobré, když se v nich výjimečná architektura objevuje, ale osvěta by měla probíhat i na jiné platformě, především v denním tisku a v televizi. Například ve Švýcarsku se skupina nadšenců zaměřila na propagaci architektury a po několika letech dosáhla pozoruhodného výsledku. Architektonické dění se v televizi sleduje stejně pečlivě jako nové filmy, v denním tisku vycházejí recenze realizovaných staveb, architektura se stává prestižním oborem. Tím se velmi vytříbil všeobecný vkus, lidé už chtějí mít postavený dům od dobrého, uznávaného architekta. Celkově tak získává země další kulturní obohacení, jehož spolutvůrcem je „vzdělaná“ společnost stavebníků.
Nejde však jen o to, aby se ukázal dům a bez dalšího komentáře se řeklo, že jde o vynikající stavbu. Musí se vysvětlit, proč je taková stavba výjimečná, co je na ní dobrého, co se naopak nepodařilo. Bez takového klíče nikdo kromě odborníků architektuře nebude rozumět. Naučit se rozpoznávat hodnotné stavby usnadní vzájemnou komunikaci mezi architekty a jejich klienty.“

Z rozhovoru s HŠH