Ladislav Lábus, Martin Matiska a Martina Novotná
Citlivý návrh domu dokáže pro příjemné bydlení využít nejenom klady místa, ale i jeho zdánlivé nedostatky.

*

Na stísněném pozemku, ve svahu mezi skálou a železniční tratí stával zchátralý dvoupatrový dům, po dlouhá léta neudržovaný a zničený navíc povodní, která zaplavila spodní podlaží. Objekt v půdorysném tvaru písmene L zabíral téměř celý pozemek, na jeho stavbu se kdysi muselo kus skály dokonce odbourat, takže už nezbyla žádná volná plocha pro zahradu.

Z jižní strany se hned za přístupovou cestou zvedá násep s železnicí, za ní probíhá i značně frekventovaná silnice, kolem západní fasády vede další silnice, severní stranu uzavírá skála a úzký východní cíp pozemku se ztrácí mezi svahem a železnicí už kousek za domem. Nebylo tu vlastně nic, co by lákalo k vybudování klidného rodinného zázemí. Přesto se našel majitel, kterého parcela zaujala. Mladí manželé se dvěma dětmi a časově náročnou prací ocenili snadnou dostupnost centra a možnost vybudovat si bydlení i prostory pro svou firmu na jednom místě.

Rekonstrukce starého objektu by byla nejenom obtížná a nákladná, ale nepřinesla by ani očekávaný výsledek. Autoři navrhli dům zcela nový, plošně mnohem menší. Stojí na místě jižního křídla, sousední kolmé křídlo dnes připomíná už jen vysoká zeď s průhledy na zahradu, která mohla vzniknout na uvolněné ploše. Z ulice, kam se otevírají pouze firemní prostory (vůči zahradě suterénní), tak celá stavba působí obdobně jako původní objekt, ale uvnitř se odehrává zcela jiný život, s překvapivě romantickou atmosférou. Pro vlastní bydlení rodina využívá teprve další podlaží, navazující na vyšší terén zahrady, a další patro nad ním. Místo, kde uprostřed trávníku najednou vyrůstá skála, vzbuzuje iluzi divoké přírody uprostřed hor, a okna všech obytných místností rodině výhled na skálu bohatě dopřávají. Z obývacího pokoje a ložnice v přízemí vedou na zahradu velká francouzská okna, která se v létě mění na volný průchod, takže mizí hranice mezi bytem a přírodou. Obývací pokoj je navíc otevřený do galerie horního patra a prosklenou stěnou pohledově propojený s terasou, nad kterou někam do dálek uhánějí rychlíky. Umocňují dojem exotického koutku země, hlavní město je jakoby v nedohlednu. Architektům se na původně nevábné parcele podařilo vytvořit atraktivní bydlení, jakých je v Praze opravdu jen málo.

Dispozice je založena na průhledech do zahrady a do všech částí domu, jednotlivé prostory na sebe volně navazují a prolínají se. Z kuchyně se otevírá pohled do haly a obývacího pokoje, se kterým se může propojit i ložnice, z pokoje vede vzdušné schodiště do patra, kde na otevřenou galerii navazuje z jedné strany terasa, z druhé pokoj dětí. Rodina má možnost být stále v kontaktu, třebaže jednotliví členové právě pobývají v rozličných částech domu, anebo prostory oddělit a využívat soukromí svých pokojů. Pevně uzavřené jsou pouze dvě koupelny, ve spodním podlaží pro rodiče, v patře pro děti.

Poloha zahrady na severní straně a hluk od jihu vedly k nestandardnímu otevření domu velkými okny k severu, okna tedy vyžadují velmi dobré tepelně izolační vlastnosti. Spolu s kvalitním zateplením fasády pak není dům náročný na spotřebu energie, zvláště v kombinaci s vytápěním pomocí tepelného čerpadla. (V současné době ale začíná být větším problémem spíše chlazení bytu v letních vedrech, a v tomto případě se stín zahrady a okna na sever stávají výhodou.)

Náročnější požadavky na konstrukční řešení si vyžádalo nebezpečí dalších záplav a vysoká hlučnost trati. Přízemí je proto postaveno z monolitického betonu, kterému voda příliš neublíží, horním patrům už zatopení nehrozí, mohla být postavena z běžných cihel. Na jižní straně – směrem k trati – mají všechna okna speciální akustické zasklení. „Díky tomu nejsou projíždějící vlaky příliš slyšet,“ říkají spokojení majitelé. „Vnímáme je už jen mimoděk, třeba jako zapnutou myčku na nádobí.“

Zvnějšku je dům spíše nenápadný, respektuje zástavbu svého okolí, ale vnitřní řešení a jeho propojení se zahradou poskytuje nadstandardní bydlení, které ho zařadilo mezi nejvýraznější rodinné domy posledních let.

Celková plocha domu 263 m²; dvouplášťová střecha s extenzivní zelení (trávy) a jednoplášťová nevětraná s intenzivní (keře), podlahové vytápění v kombinaci s tepelným čerpadlem.

Věra Konečná
Foto Libor Hajský