Dům Uhlík

09.04.2018 Individuální bydlení, Rodinné domy

Mjölk architekti
/ Dům vyrostl na otevřeném pozemku v přímém kontaktu s okolní zástavbou. K jihu se otevírá výhled na přilehlý les.

*

Katka s Honzou doma hodně a rádi vaří, tak se rozhodli udělat něco sami
i s fasádou. Spálili ji na uhel, ale přesně podle receptu. Aby fasáda odolávala ohni, škůdcům a hnilobě. Jejich kluci běhají okolo s rukama od šmíru a těší se na stavbu sněhuláka. Snad z fasády zbude něco na knoflíky. Katka mezitím sklidila všechnu mrkev včetně té na nos. Jen pes s kocourem sdílející boudu vzpomínají s nostalgií na teplo žižkovského bytu.

Tento dům měl po celou dobu vzniku svůj pracovní název. Jakmile však dostal fasádu, která je obvyklejší dál na východ, nikdo v okolí mu neřekne jinak než Uhlík. Rodina, která jej obývá, se krátce po dokončení domu rozrostla ze čtyř na pět. I tak tu však vládne šesti mužům (včetně psa a kocoura) jedna žena. Okolní zahrada a pěstění zeleniny za domem jsou její doménou, klukům pak patří příjezdová cesta s garáží. Poslední přírůstek do rodiny se postaral o to, že dětský pokoj počítající se svým budoucím rozdělením na dvě poloviny zůstane spíše delší dobu společným. Dojde tak nakonec na výstavbu spací zóny v otevřeném krovu.

Dispozice domu na 10,5 x 7 m vyrostla na rovném a otevřeném pozemku
v přímém kontaktu s okolní zástavbou. K jihu se otevírá jediný přímý výhled na přilehlý les. Dům se snaží obejmout vnitřní středové schodiště. Nejen aby rozčlenil vnitřní prostory, ale také aby vytvořil zákoutí pracovny a kuchyně, přitom je nechal propojené s obytným prostorem.

Technické zázemí je v části přístavku zádveří, něco z něj se vešlo i pod schody (pračka).

Autorská zpráva
Foto ©BOYS PLAY NICE

*

Opálené dřevo
Opalování je velmi stará metoda úpravy dřeva. Dnes se používá spíše pro zvýraznění kresby dřeviny a získání patiny, což je trochu úsměvný důvod, opálení totiž mívalo podstatně závažnější smysl. Už naši dávní předkové opalovali kůly, aby v zemi nehnily. Při stavění obydlí používaly opálené dřevo především kočovné kmeny – opálený kůl zaražený do země se stal základem rychle postaveného příbytku. Snad proto se na tuto technologii ve střední Evropě pozapomnělo, usazené národy u „trvalých“ staveb  dřevo nahradily cihlou nebo kamenem.
Fasádu s opáleným dřevem – úpravou Shou Karamatsuban – použil také architekt Pieter Weijnen na svůj dřevěný obytný dům v Amsterdamu. Časopis Dřevo&Stavby (Profispeciál 2012) uvádí: „Tato technika má dlouhou tradici
v Japonsku a používá se ojediněle i dnes. Při kontrolovaném opalování dřevěných prken dochází k vytváření zuhelnatělého povrchu, který dřevo konzervuje a vytváří přirozenou ochranu proti houbám a mikrobům. Chemická ochrana dřeva, nátěr barvou a jeho pravidelné obnovování tak kompletně odpadá. Podle tradičních metod se spojí dohromady vždy tři prkna do trojúhelníkové trubky a zapálí se zasunutým papírem. Vzniknout by měla asi 3 až 4 mm silná zuhelnatělá vrstva. Protože tato technika byla v Nizozemsku – stejně jako v celé Evropě – zcela neznámá, odcestoval Weijnen do Japonska na ostrov Naoshima, aby se ji naučil přímo v místě původu. Místní obyvatelé udávají, že fasády Shou Karamatsu vydrží 40 až 80 let bez ošetření. Jako čistě organický materiál lze prkna na konci životnosti domu po stržení opět znovu začlenit do přirozeného koloběhu.“

-věk

*

*

*

*

*

*

*