Dům s ateliérem v Praze-Liboci

12.01.2018 Individuální bydlení, Rodinné domy

Jan Línek / L&P architektonický atelier
/ Rodinný dům v historické zástavbě má fasádu do ulice strohou, ochraňující, do zahrady naopak transparentní.

*

Spoluautoři Věra Dubská, Josef Kolář

Autor předkládá způsob, kterým se vyrovnal s úlohou vymykající se zadáním běžnému dispozičnímu schématu stavěných vil. Úloha byla ještě ztížena umístěním v kontextu historické zástavby Staré Liboce na okraji Národní kulturní památky Hvězda. Zadáním bylo postavit dům pro dvojici manželů žijících střídavě v Čechách a ve Švýcarsku s odrostlými dětmi víceméně na prožití stáří. Dům měl mít část majitelů s ateliérem pro manželku malířku, část pro bydlení správce a možnost ubytování studenta, jak je tomu často zvykem ve Švýcarsku. Klient hledal několik let vhodnou parcelu a architekta stejné krve, autora našel na jakési výstavě, když ho zaujala koncepce a architektonický design Domova pro seniory v Týništi nad Orlicí. Místo bylo velkou výzvou a podpořeno vlídností majitelů k experimentům architekta vedlo ke vzniku stavby, která dle mínění autora zapadá do aditivně rostlé struktury Liboce přes očekávané námitky památkářů. Autor ve vzájemné konfrontaci zadání s možnostmi pozemku, ve vazbě na sousední historický dům a s ohledem na rušnost Libocké ulice navrhl hmotu, která je na severní straně do ulice velmi strohá s ochraňující funkcí a naopak do zahrady směrem k oboře zcela transparentní, aby se zahrada stala součástí interiéru.

Autor rozdělil hmotu na dvě části zasklenou štěrbinou, kterou lze zvnějšku při příchodu naznačit krásu zahrady a Obory na jižní straně domu. Touto štěrbinou vedou propojení mezi oběma částmi – větší hmota obsahuje hlavní obytnou část postavenou na provozních prostorech tak, aby podlaha byla v úrovni horní zahrady (viz řez). Menší hmota obsahuje byt správce, na jehož střeše je umístěn malířský ateliér propojený do zahrady lávkou uloženou na „zahradním domku“ – zasypaném betonovém objektu pro malotraktor. Nakonec tedy vykrystalizovala základní podoba dispozice do dvou základních prostorových částí s velice volnou dispozicí – část mužská – hlavní obytný prostor s kuchyní (doktor přírodních věd rád vaří), kde v zadní části je soukromí pána domu – parní lázeň, whirpool, koupelna, ložnice, pracovna,
a část paní domu – malířský ateliér, ložnice, koupelna. Obě části jsou propojeny červeným uzavřeným tubusem se schody.

Dům byl zpracován ve dvou fázích, kdy první přesáhla náklady záměr investora – přesto architekta nevyhodil, ale s důvěrou požádal o úspornější verzi. To se zřejmě vyplatilo, i když autor měl obavy vstoupit dvakrát do jedné řeky. Proto nešlo v podstatě o zcela jiný koncept, ale o redukci programu spojenou s ještě bližším poznáním potřeb dvojice klientů promítnutých do dispozice objektu. V této fázi byla potom díky laskavému přístupu klientů doplněna jižní stěna o barevné posuvné desky vytvářející posuvem různá spektra, která mění náladu v interiéru. Tento prvek, i když vyžadoval zprvu laskavé pochopení klientů, si vzhledem k jejich vnímavosti barev velmi oblíbili. V domě mohl autor vyzkoušet právě díky výtvarné vnímavosti klientů i některé další experimenty, které by jiní „nevydýchali“. Konstrukčně jde o tradiční stavební dílo přivádějící některé k omylu, že vnější plášť je pohledový beton. Jde o hrubou, záměrně flekatou omítku, která se blíží omítce sousedního historického domu. Málo klientů by tento design na novém domě připustilo, ale opět se v reálu ukázalo, že volba byla správná. Autor očekává zjemnění severní fasády popínavou zelení, pro kterou je zde připraven rošt z plotového pletiva, které prolíná i do interiérových zábradlí. Autor si dovoluje upozornit na způsob, jak se vyrovnal s požadavkem šikmých střech vyžadovaných památkáři, tyto hrají v pohledech z větší dálky velmi významnou roli v přiblížení okolní zástavbě. Dispozice jsou patrné z  přiložených kreseb.

Zastavěná plocha 242 m², obestavěný prostor 1967 m³.

Autorská zpráva
Foto Filip Šlapal