Dům Brouk

28.09.2017 Individuální bydlení, Rodinné domy

Jan Mach, Pavel Nalezený, Jan Vondrák / mjölk architekti
/ Umístěním na pozemek a prostorovým řešením si stavba sama určuje hranice a míru vlastního soukromí.

+

Lezu si z lesa, jsem antitesařík. Jsem ikona klidu, místo vnitřností pokojíčky, místo chlupů tráva, neškodím – pomáhám. Jsem víc beruška než mandelinka, jsem víc černej mravenec než zrzavej. Pomáhám lidem, jsem modřínem, přísně chráněnej, na hrubo pobitej. Pilořitka je na mě krátká, střeček má smůlu, jsem silnější než všichni, mám nohy z ocelovejch kůlů.

Lezu si z lesa, mám velký ok/n/a, světlíky na zádech, chytám vždycky jen první mízu, první dech. Bydlí ve mně pět lidí, lezu si z lesa, lezu z kapradí, neznám spěch.

mjölk architekti

+

Nahlédnutí do soukromí

Pozemek leží na severním okraji obce, od severu chráněný lesem, směrem na jih, východ a západ se otevírají výhledy do okolí. Mírný severní svah a příjezd z jižní strany bývá pro rodinné domy určitou nevýhodou, tady však velká plocha parcely čtvercového tvaru umožnila autorům vytvořit koncept, který poskytuje dostatečnou intimitu zahrady i optimální orientaci obytného prostoru k jihu, aniž by dům ztratil výhodu širokých výhledů anebo kontakt s okolím.

Umístěním do jihovýchodního rohu pozemku a prostorovým řešením si sama stavba určuje hranice a míru vlastního soukromí. Nejhodnotnější část zahrady podél lesa zůstává nezastavěná, odtržená domem od komunikace i vesnice: poklidný přechod do přírodního prostředí.

Obytné místnosti společně s objektem ateliéru objímají ze tří stran pobytovou zahradu – atrium. Její paluba vyzvednutá stejně jako severní část domu na ocelových kůlech vyrovnává svažitost terénu a výškově navazuje na podlahy obytného prostoru. Z kruhového otvoru uprostřed atria vyrůstá listnatý strom, který poskytuje stín letnímu bydlení venku a v každém ročním období se stává ústředním motivem pohledů ze všech místností, do atria otevřených velkoplošnými prosklenými stěnami.

Vlastní bydlení se skládá ze dvou kolmých křídel, společenské části (hlavní obytný prostor s kuchyní a jídelnou) a křídla dětských pokojů. V jejich propojení je umístěna ložnice rodičů, kteří tu mají kontrolu nad celým provozem domu. Místnosti v domě mohou být jediným otevřeným prostorem,
a zároveň soustavou soukromých pokojů, které se posuvnými stěnami uzavírají podle potřeby či nálady jednotlivých členů rodiny.

Obytný prostor chytá jižní slunce z atria, „zateplená“ záda na severu mu dělají kuchyň, koupelna a technická místnost. Dětská zóna je buď jedinou velkou hernou s výhledem do atria a přímou návazností na společenskou část domu, anebo třemi samostatnými pokojíčky s ochozem u atria, vzájemně oddělenými. Kromě výhledů do okolí čtvercovými okny se jim střešními světlíky otevírá i pohled na nebe.

Západní strana atria je otevřená, také mezi obytným domem a ateliérem zůstává volný průchod do atria jako propojení s vesnicí. Dům se tedy neuzavírá do sebe po vzoru satelitů (můj dům, můj hrad), je vůči sousedským vztahům vstřícný a nechává do svého soukromí tak trochu nahlédnout…

Věra Konečná