Sklepní byt v historickém domě

15.02.2018 Rekonstrukce, Služby bytového architekta

Věra Konečná
/ Prostor s klenutými stropy si své majitele získal podmanivou atmosférou, vyžadoval ale náročné technické zásahy, aby poskytl kvalitní bydlení.

*

Starý dům téměř v centru menšího města má výhodnou polohu v blízkosti kulturní a obchodní vybavenosti. Hodnotu volného sklepního bytu ale snižovala obava z malých oken a vlhkosti, musel se najít zájemce, který by ocenil kouzlo prostoru s původními klenutými stropy. Mladá manželská dvojice se pro něj rozhodla okamžitě při první prohlídce. Dostatečně velký prostor za přijatelnou investici nabízel možnost vytvořit 3+kk; navíc na podestu před bytem navazovala příjemná malá zahrádka ve vnitrobloku. Pro pracovně vytížené lidi, kteří přicházejí domů až navečer, nehrálo denní světlo ani výhledy z okna tak velkou roli, podstatná byla atmosféra samotného prostoru. Potřebovali bydlení pro večery a noci všedních dnů, víkendy totiž většinou tráví mimo město.
Představa sklepního bytu vzbuzovala obavy hlavně z nedostatečného větrání, denní světlo při daném způsobu života nemusí být tolik důležité. Návštěva prostoru ale příjemně překvapila. Základní stavební práce už probíhaly, majitelé s odborníky nejdříve ze všeho řešili řízené větrání s rekuperací
a projekt umělého osvětlení. Z úmorného letního vedra jsme tehdy vstoupili do příjemného chládku, kde nebyla ani stopa po vlhkosti nebo zatuchlém vzduchu.
Majitelé měli velmi konkrétní představy o stylu zařízení a materiálech, pomoc potřebovali především s provozní koncepcí, řešením kuchyně a dalšího vestavného vybavení. Byli předem rozhodnuti, že v koupelně chtějí na stěnách i podlaze voděodolné pandomo, některé předměty už měli dokonce předem zakoupené, například designovou vanu nebo radiátory z mléčného skla. Návrh interiéru byl jasně definován jako otevřený – téměř celý bílý – prostor bez pevných dveří, předělený případně jen posuvnými skleněnými stěnami.

Koncept řešení
Vstupní část bytu má vyšší úroveň podlahy než jednotlivé místnosti, do kterých se sestupuje na dvou místech. Pevně daná byla poloha WC těsně
u vstupu do bytu. Největší místnost s dvěma okny byla logicky určena pro obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, sousední pro ložnici. Třetí místnost bez oken měla omezené využití. Majitelé si tu přáli samostatnou pracovnu.

První návrh dispozice vycházel ze záměru využít zvýšenou část jako předsíňku a prostornou šatnu, která by volně po schůdcích přecházela v pracovnu.
S hlavní obytnou místností je předsíň propojena dalšími schůdky přímo proti vstupu, prostor navazující na šatnu se s pokojem propojil vizuálně – proskleným prostupem v nosné zdi. Tady by byl koutek s lehátkem či pohodlným křeslem na čtení, jen kousek od knihovny, která by překrývala celou stěnu pracovny. Na pracovnu (volně propojenou s ložnicí) navazuje
v nejzazším místě koupelna, kde se hluboký výklenek využívá pro vložení saunové kabiny.

Toto řešení bylo provozně vhodnější, ale umístění koupelny v části s nižší podlahou by vyžadovalo tak komplikované technické úpravy s přečerpáváním odpadů, že se zvolila druhá varianta s koupelnou při vstupu. Nedostatkem je malá plocha koupelny se šířkou jen 150 cm, kde si majitelé představovali již koupenou vanu o rozměrech 190 x 90 cm. Prostup v široké zdi se sice využil jako sprcha, nezbývalo však dost místa na umyvadlo. Podél vany zůstává jen uzounká ulička, za vanou měla být umístěna ještě pračka. Prostor s krásnou designovou vanou se tak předem jevil jako nepříjemná „nudle“, dlouhá koupelna navíc vyloučila možnost úložných skříní v předsíni. Návrh se tedy snažil koupelnu zkrátit a opticky rozšířit. Pračka je přístupná ze strany předsíně, aby se koupelna uzavřela příčkou hned za vanou. Umyvadlo s malou hloubkou jen 40 cm se postavilo před vanu, kde má směrem ke schodům dostatek volného prostoru. Koupelna zůstává do pracovny otevřená, další tři stěny jsou pokryty velkoplošnými zrcadly. Vzájemné odrážení obrazu tu vytváří efekt nekonečného prostoru, takže z úzké koupelny se stávají „veřejné lázně“ s nekonečným množstvím van a umyvadel.

Interiér
Zdánlivě jednoduché řešení vyžadovala kuchyňská sestava, na kterou majitelé neměli velké nároky z hlediska provozu (bude sloužit jen pro přípravu večeří), spíše si přáli, aby ladila se stylem obytného prostoru. I maličká kuchyň však potřebuje chladničku a další spotřebiče, tady vše komplikovaly ještě základy domu, které z podlahy vystupovaly do výšky 42 cm právě kolem střední nosné zdi, kde měla být kuchyň umístěna. Sestava tedy musela základy nepravidelného tvaru doslova obalovat, aby je schovala. Všechny spotřebiče musely být umístěny až nad nimi, nemohla se použít příliš vysoká chladnička nebo myčka nádobí standardních rozměrů (jen tzv. stolní s výškou 48 cm). Vysoké skříně s hladkými bílými dvířky stojí stranou v části obývacího pokoje, pracovní plocha se rozšířila o ostrůvek s varnou deskou. Nad ním je v oblouku klenby zavěšena digestoř s filtrem (odtah tu možný nebyl), která působí jako závěsná lampa. Nástěnné skříňky nad linkou se vyloučily, aby se prostor
s klenbami a výklenky příliš netříštil. Stěna nad pracovní plochou je stejně jako záda ostrůvku obložena mléčným sklem, které koresponduje se sklem radiátorů.
Do prostoru kuchyně se skleněnou stěnou otevírá průhled sprchovým koutem; pod ním zůstala část základu odhalená, je nahoře opatřena bílou deskou
a slouží jako lavice. Skleněná stěna se může pro potřebnou intimitu překrýt roletkou. Další dva prostupy ve zdi se využily jako úložné prostory pro kuchyň, jeden je kvůli snadnější dostupnosti opatřen výsuvem. Kuchyň v jídelní části byla doplněna ještě nízkým příborníkem vyrobeným na míru výklenku.

Volné průhledy umožňuje celý interiér, kromě vstupních dveří tu žádné další dveře nenajdeme. Jen toaleta při vstupu je oddělena skleněnou stěnou
s posuvnou částí. Nejprve se uvažovalo o mléčném sklu, to se ale v tak velkých plochách nevyrábí. Pískované sklo by neladilo se stylem bytu, majitelé se nakonec rozhodli pro čiré. Kdyby jim po čase průhlednost začala vadit, je možné sklo opatřit „mléčnou“ folií.
Kromě koupelny a toalety, kde se uplatnilo šedivé pandomo, jsou stěny
i nábytek v celém bytě čistě bílé, také podlaha z marmolea je velmi světlá, aby barvy neubíraly na intenzitě denního světla nebo večerního osvětlení. Okna, která jsou poměrně vysoko a neposkytují přijatelný výhled, byla opatřena průsvitnými roletkami. Hluboké výklenky jsou zevnitř nasvíceny, takže i za ošklivého počasí nebo večer vzbuzují překrytá okna dojem, že je za nimi bílý den. Tímto efektem byl částečně zmírněn nedostatek denního světla i případný neblahý vliv na psychiku obyvatel.

Do ložnice se na zakázku podle návrhu vyráběly velké šatní skříně na celou zadní stěnu místnosti. Jejich zvláštností je na přání majitelů zabudované promítací plátno, na které si mohou promítat filmy přímo z postele. Nejenom postel, ale také sedací nábytek v obývacím pokoji, jídelní stůl, židle, kuchyňské spotřebiče nebo veškeré zařízení pracovny už si majitelé vybírali sami. Doplnili si tak prostor podle svého cítění a oživili ho barvami, doplňky nebo fotografiemi, které jsou právě jim příjemné. Od začátku spolupráce byli plnohodnotnými spoluautory interiéru, také si zcela sami koordinovali stavební a řemeslné práce. Výsledek je tedy především jejich osobní zásluhou.

Autorská zpráva
Foto Jaroslav Hejzlar