Rekonstrukce rodinného domu

24.05.2012 Individuální bydlení, Rekonstrukce

Josef Pleskot, Pavel Fanta, Isabela Grosseová, Jitka Svobodová / AP atelier / Když se podaří nevyhovující prostor zásadně proměnit, změní se i životní styl rodiny.

*

Dům jako puzzle

Majitelé domku z 80. let se několikrát pokoušeli najít architekta, který by dům přizpůsobil současným požadavkům pracovně vytíženého manželského páru a studujícího syna: nový domov měl být nenáročný na provoz a údržbu, měl by umožnit dostatečné soukromí všem třem dospělým osobám, ale současně poskytnout pro společný odpočinek volně otevřený prostor, co nejvíce propojený se zahradou. Žádný z návrhů však neodpovídal jejich představám. Neměli štěstí na toho „pravého“ architekta, ani nevěděli, jakým způsobem ho hledat. Dokud náhodně v jednom z časopisů nenarazili na rozhovor s  Josefem Pleskotem. Realizace na fotografiích se jim moc líbily, v jeho slovech nacházeli názory, které jim byly blízké.

Architekt Pleskot zpočátku úspěšné přestavbě domu s typicky „socialistickou“ dispozicí příliš nevěřil, zaujali ho však klienti, vzdělaní a kultivovaní lidé. A když se začal zamýšlet nad možností transformace domu se špatným konceptem do podoby, která by odpovídala životu rodiny v nových podmínkách, začal ho zajímat i samotný úkol. Nakonec na přání klientů dořešil dům včetně celého interiéru, přestože (jak sám tvrdí) není design nábytku právě jeho parketou.

Manželé přiblížili architektovi svoje představy a trochu je překvapilo, když se začal podrobně vyptávat na způsob jejich života. Nebyli zvyklí otevírat své soukromí cizímu člověku. Brzy však pochopili, že jeho otázky nebyly vůbec zbytečné: hned prvním návrhem přestavby domu byli nadšení.

„Vždycky se nám líbil jednoduchý styl a ani v původní podobě domu jsme neměli nikde příliš mnoho nábytku a zbytečností. Ale spolupráce s architektem Pleskotem nás přivedla ještě mnohem dál. Postupně nám předkládal svoje nápady, nenásilně nás přiváděl k řešením, která by nám dříve připadala nepřijatelná. Byla jsem například přesvědčená, že chci v obytném prostoru plovoucí podlahu, kterou jsem viděla ve všech časopisech“, vzpomíná majitelka. „Pan Pleskot neřekl, že to je nesmysl, ale poznala jsem, že ji za vhodnou nepovažuje. Pak ukázal vzorek dlažby a zeptal se, jak by se nám líbila taková podlaha. Měl dobrou intuici, dokázal se trefovat do našeho cítění, a přitom dotáhnout všechny detaily do podoby, která odpovídá zvolenému řešení.“

Dnes majitelé chápou svůj dům jako puzzle, kde jeden kousek přesně zapadá do druhého, všechno dokonale funguje jako harmonický celek. Kdyby se cokoliv násilně změnilo, narušila by se dosažená rovnováha.

Původní koncepce domu je založena na posunutí jednotlivých podlaží o půl patra, takže i šikmá střecha nad ním se v hřebeni láme, jedna část sedla je nižší. Od vstupu se o půl patra po jednom rameni schodiště vystupuje do obytné části, po druhém sestupuje do částečně zapuštěného suterénu. Opět o půl patra oproti společenské části domu je zvýšené podlaží s ložnicemi. Toto konstrukční řešení se změnit nedalo, vybouráním příček a stropu nad obývacím pokojem se však celý dům pohledově propojil a příčně prosvětlil. Přízemí je dnes jediným velkým obytným prostorem se začleněnou kuchyní a jídelnou, otevřeným nejen do spodní poloviny šikmé střechy, ale také do prostoru schodiště, přes něj skleněnou stěnou do vstupní části domu a otevřenou galerií i do horního podlaží s ložnicemi. Velká okna pohledově obytný prostor propojují se zahradou, novým střešním oknem nad schodištěm sem přichází další dávka denního světla. Lehké ocelové schody a roštové podesty přecházejí v patře plynule na „lávku“, kde je možné posadit se u vysokých knihoven a začíst se, aniž by člověk ztratil přímý kontakt se svými blízkými dole.

Celý dům včetně okolí je vlastně možné obsáhnout jediným pohledem najednou: sedět v křesle u krbu, dívat se do zahrady, mít pod kontrolou vstup i pohyb v patře, a střešním oknem ještě pozorovat plující mraky.

Zeptala jsem se majitelky, jestli se v natolik otevřeném domě s „výlohami“ do zahrady někdy nebojí, když zůstane doma sama. Moje otázka ji zaskočila, evidentně ji to ani nenapadlo. „Možná jsem se někdy bála v domě před jeho přestavbou. Ale teď určitě ne. Je tu dokonale vyřešeno osvětlení, jak v domě, tak i na zahradě. Nasvícená zahrada jako by vstupovala dovnitř interiéru, vzbuzuje pocit sounáležitosti, bezpečí, stejně jako celý dům, který je prosvícený teplým světlem, ať se pohybuji v kterékoliv části.“

Přestavba změnila nejenom kvalitu bydlení, ale i životní styl rodiny a vztah k vlastnímu domu. Dříve si manželé nedokázali vůbec představit, že by vydrželi delší dobu bez své práce. Dnes už si dokáží vychutnávat i chvíle volna, posezení venku na terase, odpočinek nebo cvičení v relaxační koupelně, rodinné víkendové obědy u velikého jídelního stolu; dokonce i vaření baví mnohem víc v účelně vyřešené kuchyni. Z každé pracovní zahraniční cesty se teď vracejí domů ještě raději, ve svém domě se cítí natolik příjemně, že v něm strávili i letní dovolenou. Může být pro architekta větší uznání?

Josef Pleskot dal ve svém návrhu přestavby základ také zahradním úpravám – v kontextu s využíváním domu. Na obytný prostor navazuje venkovní terasa s příjemným letním posezením, o kousek dál je pod smuteční vrbou přirozené zahradní jezírko, kde se v horkých dnech dá i namočit. „Bazén jsme nechtěli, jeho údržba je náročná, a museli bychom si najmout člověka, který by se o provoz a čistění staral. Naše nároky na provoz a využívání zahrady architekt Pleskot plně respektoval, a šel ještě dál. Například při výstupu na zahradu z relaxační místnosti v suterénu nám vytvořil travnatý svah, kde můžeme ležet a vyhřívat se na slunci. Nijak nás to nelákalo, dokud jsme to jednou nezkusili. Dům nás naučil znovu objevovat dávno zapomenuté pocity – třeba jak je příjemné dotýkat se trávníku bosými chodidly.“

Zahrada je stejně jako dům navržená s ohledem na snadnou údržbu. Žádné okrasné keře a květiny, které by vyžadovaly velkou péči, jen trávník a stromy. Pouze plot oddělující sousední parcelu je na přání majitele porostlý vínem. Úroda nebývá velká, ale přináší radost, plot s vínem je navíc příjemný i na pohled.

Dům nepotřeboval zateplit, protože silné zdi z pórobetonových tvárnic vyhovovaly požadavkům platné tepelné normy, měnila se však stará okna za nová dřevěná eurookna – větší, lépe propojující interiér se zahradou, ale s izolačním zasklením. Vytápění plynovým kotlem je díky nim efektivnější, tepelnou pohodu zajišťují nízké radiátory v kombinaci s podlahovým topením.

Bílá omítka spolu s okny dala domu sice nový kabát, ale jeho vnější vzhled – hlavně z uličního pohledu – se příliš nezměnil, domek zůstal spíše nenápadným článkem stávající starší zástavby. Přestože na první pohled neprošel velkými změnami, přestavba jeho vnitřní struktury byla zcela zásadní a velmi náročná. V takových případech mohou náklady převýšit i stavbu domu nového. Pro rozhodnutí, zda se vyplatí, však hraje velkou roli i kvalita pozemku a celé lokality. Starší zástavba s fungující občanskou vybaveností má určitě větší hodnotu než nové satelitní soubory.

Věra Konečná
Foto Jan Malý