Vít Branda / Atelier a³
Přestavba domu nahradila tunelem stísněný vstup a vjezd, zahrada se zvedla a propojila s obytným přízemím.

*

V šedesátých letech minulého století byl na pozemku blízko centra Kadaně postaven jednoduchý, částečně podsklepený rodinný dům se dvěma nadzemními podlažími a plochou střechou. K severní obvodové stěně domu byl přistavěn přízemní, částečně podsklepený objekt garáže rovněž s plochou střechou. Dům se stavěl svépomocí, což se projevuje ve všech stavebních konstrukcích i technickém vybavení domu. Obvodové nosné zdivo a zdivo cihelných příček je smíšené z cihel různých formátů a původu (směsice materiálů pravděpodobně podle dostupnosti pro stavebníka v době výstavby).
Stavební parcela leží na původně svažitém pozemku se sklonem k západu. V minulosti byl sklon stavebního pozemku na západní hranici vyrovnán opěrnou stěnou, která byla zřízena pravděpodobně už v 19. století a v roce 2003 se částečně zhroutila.
Před zahájením prací na dokumentaci byly shledány provozní a stavebně technické závady, návrh úprav rodinného domu se snaží je odstranit. Původní přístup k rodinnému domu od východu ze Skalní ulice byl poměrně stísněný, také přístup do garáže vzhledem k malému odstupu domu od východní hranice pozemku byl stísněný a nepohodlný pro komplikované zajíždění. Rozšíření garáže v této poloze nebylo možné. Nevhodně řešený byl vstup ze zahrady, kdy se musel celý dům obcházet, v úrovni původního přízemí nebylo ani možné umístit nezbytné vstupní zázemí.
Dispozice přízemí s vysokým podílem komunikací (schodiště a chodby) měla malou plochu obytné místnosti a nevhodně řešený přístup do kuchyně, pouze podávacím okénkem. Značnou část půdorysné plochy přízemí i patra zabíraly lodžie, které se vzhledem k velké zahradě nevyužívaly. Technické vybavení domu odpovídalo datu výstavby a vzhledem k předpokládaným změnám nebylo v nové dispozici použitelné.
V první etapě rekonstrukce byla opravena opěrná stěna na západní hranici pozemku železobetonovým obkladem do ztraceného bednění z železobetonových filigránových desek. Zvýšení úrovně opěrné stěny zvětšilo soukromí rodinného domu, objekt není z pohledu chodce z ulice Zeyerovy viditelný. Současně se vjezd na pozemek přesunul do Zeyerovy ulice přístavbou podzemní garáže. Odtud vede i nový vstup do domu pomocí  tunelu. Ten je navržen jako monolitická železobetonová konstrukce betonovaná do ztraceného bednění ze skružovaných hladkých ocelových plechů. Lakovaný povrch plechů ztraceného bednění kleneb tvoří podhled i stěny obou místností, podlahu místností tvoří hladký povrch hlazeného betonu. Tunelem vede jednoramenné schodištěm. Terén zahrady byl zvýšen na úroveň 1. NP kvůli možnosti přímého vycházení na zahradu bez nutnosti vyrovnávat výškový rozdíl schodištěm.
Druhá etapa řešila samotnou rekonstrukci rodinného domu. Základní objem domu je výrazněji rozdělen na dva odlišné objekty – přízemní část původní garáže, která je opatřena dřevěným obkladem fasády, aby se zřetelněji odlišila od objektu samotného domu, a dvoupodlažní obytnou část zastřešenou plochou střechou s omítnutou zateplenou fasádou. Ve výrazu fasád rodinného domu se dispoziční změny projevily poměrně výrazně, především zrušením lodžií v obou podlažích a jejich náhradou velkoplošným prosklením v přízemí a jinou velikostí i tvary oken na všech fasádách.
Nově navržené dispoziční řešení výrazně odlišně řeší především obytnou část stavby, která byla upravena směrem k větší ploše obytné části dispozice, většímu propojení jednotlivých prostorů a co nejlepšímu kontaktu se zahradou i krajinou. Z dispozice byla odstraněna garáž, kde je dnes umístěna místnost pro domácí práce a dílna. Po odstranění lodžií došlo ke zvětšení přilehlých místností v obou podlažích. Současně je minimalizován rozsah komunikací především v úrovni přízemí  ve snaze co možná nejvíce zvětšit obytnou plochu a co nejlépe využít obestavěný prostor domu. Přes malé rozměry domu by měl jeho interiér působit při množství průhledů mezi podlažími a minimalizaci volného nábytku velkoryse.

Velmi výrazným objektem interiéru je řešení ocelového točitého schodiště. Nosné vřeteno schodiště je složeno z ocelových tyčí, stupně jsou navrženy z ocelových lisovaných roštů. Celá konstrukce schodiště je tedy průhledná ve svislém i vodorovném směru, což by mělo přinést jednak pohledové vylehčení poměrně mohutného objektu, jednak přivést světlo z úrovně střešního světlíku přes konstrukci schodiště až do úrovně suterénu. V úrovni suterénu světlo procházející přes konstrukci schodiště jediným přirozeným osvětlením tohoto prostoru.

Spolupráce Viktor Weilguny, Věnka Müllerová, Jan Žurek, Vlastimil Novotný.
Užitná plocha 230 m², zastavěná plocha 118 m².

Autorská zpráva
Foto Ester Havlová