Proměna bytu v Litoměřicích

05.05.2020 Rekonstrukce

Ivana Dombková / I. D. Architektura
/ Cílem přestavby bylo vytvoření prostoru, který bude působit příjemně
a umožní pohodlný, bezkonfliktní provoz rodiny.   

*

Bytové domy, které vyrostly počátkem devadesátých let, se od předchozích paneláků lišily především materiálem konstrukcí a nazdobením fasád. Přibylo více balkonů či lodžií, v nejvyšších patrech se objevily terasy, ale dispoziční řešení bytů se příliš nezlepšilo. V povědomí developerů stále přetrvával „panelákový standard“.
Majitelé bytu z tohoto období se s místem svého domova sžili, cítili se tu spokojení, jenom si po letech bydlení přáli nové zařízení, které by lépe odpovídalo novým nárokům rodiny. Podle časopisů, kde hledali inspiraci, si vybrali architektonické studio I. D. Architektura, jehož realizace je nejvíce oslovily. Obrátili se na autorskou dvojici Ivanu Dombkovou a Rostislava Černíka s přáním nově vybavit interiér.
„Vysvětlili jsme svým klientům, že mají dvě možnosti,“ říká Rostislav Černík. „Buď jenom vymalovat, anebo důslednou rekonstrukci včetně vybourání příček, podlah, instalací. Nic mezi tím není možné. Nedokážeme vytvořit kvalitní prostory, pokud je samotná koncepce bytu špatná.“
Realizace studia už mají po letech vývoje a zkušeností svůj charakteristický rukopis, ale podstata jejich práce nespočívá jen v návrhu a rozmístění designového nábytku. Každý byt totiž poskytuje jiné možnosti, každý klient má své vlastní individuální požadavky. Cílem návrhu je najít optimální řešení na míru stavby i klienta.

Stavba „naopak“
Majitelům bylo zřejmé, že kompletní přestavba bude podstatně nákladnější, než si dokázali představit. Po pěti letech bydlení jsou ale rádi, že k ní našli odvahu.
Kromě dvou nosných pilířů a komínových těles nezůstala v bytě žádná svislá konstrukce, v uvolněném prostoru vznikly příčky na základě nově navržené dispozice. Pro každou místnost je důležitý výsledný čistý tvar, který už nenaruší později vložený nábytek, příčky tedy „obalují“ skříně a velké kusy zařízení, které by jinak do prostoru vyčnívaly. Nábytek se noří do stěn, garnýže nebo svítidla se schovávají do podhledů. Stavba probíhá podle předem navrženého interiéru, zatímco jinde je obvyklé zařizovat interiér až následně podle dříve postavených stěn.
Byt má dnes jasně oddělenou společenskou část od soukromých pokojů. Obytný prostor s kuchyní, jídelnou a pracovním koutem je volně otevřený také do chodby, už od samotného vstupu se příchozí ocitá uvnitř života rodiny. Okna kuchyně a jídelny vedou na velkou terasu, původní okna s parapetem byla nahrazena vysokými, aby vizuální propojení s exteriérem bylo intenzivnější. Nebrání jim v tom žádné radiátory, protože s novými podlahami se položilo i podlahové topení.
Soukromé pokoje – ložnici a dětský pokoj – oddělují nejen pevné dveře, ale také předsazené šatny. Před ložnicí rodičů musela kvůli stávajícímu pilíři vzniknout malá předsíňka, která by byla jen tmavým koutem. Architekti ji ale pevným sklem prosvětlili a pohledově propojili s obývacím pokojem, kterému se tak vlastní prostor ještě opticky prohloubil. Šatna před dětským pokojem může sloužit současně na odkládání kabátů při vstupu, vestavěná skříň navíc důvtipně ukrývá i prostor pro pračku.
Součástí hygienického zázemí je samostatná toaleta a velká koupelna, kde se kromě umyvadla a vany vešla i prostorná sprcha. Do koupelny se podařilo dostat denní světlo probouráním nového okna, které vede na terasu a má tedy dostatečnou intimitu.
Nahrazení stávajících oken novými nebyl velký technický problém, protože dům v době přestavby ještě neměl zateplenou fasádu, izolace se přidávala až později.

Méně znamená více
Přívětivou atmosféru a jednotný styl získal interiér zvolením dvou základních materiálů. Na pohled i dotek příjemné dřevo pokrývá podlahy, odkud se zvedá v podobě stolů a skříněk nebo vystupuje až ke stropu na dveřích, někde obaluje stěny, jinde vytváří čtvercový rastr knihoven či doplňuje části nábytku. Aby charakter dřeva mohl vyniknout, nesmí mu konkurovat další barvy a vzory. Druhým materiálem jsou proto bíle lakované desky, které vytvářejí dřevu důstojné pozadí. Kontrast obou je přitom měkký, bělené dubové dřevo je světlejší a má jemnější kresbu. Barevný přechod mezi oběma materiály ještě zmírňuje teplá béžová výmalba stěn.
Kombinace menšího množství materiálů a barev je důležitá nejen pro styl, ale
i psychickou pohodu obyvatel. Přílišná pestrost a výrazné barvy po čase dráždí a brzy začnou vadit. Naopak jednoduché základní pojetí nenaruší ani drobné doplňky z dalších materiálů (nerezová ocel v kuchyni a na úchytkách skříní, spotřebiče nebo videotechnika), dobře se snese i se začleněním staršího kusu nábytku (piano se stoličkou v ložnici) nebo jednou výraznou barvou (lůžkoviny v dětském pokoji).
Pouze v koupelně získal interiér třetí materiál; velkoformátový obklad 120 x 60 cm antracitové barvy připomíná přírodní kámen a stejně jako on se pokládá s vlasovými spárami. Pro snadnou údržbu a dokonalou vodotěsnost bývají běžně silné spáry nepříjemnou překážkou.

-věk
Foto Iveta Kopicová