Zdeněk Rychtařík a Jiří Smolík / Vyšehrad atelier
Zásadní přestavba starého domu v prostředí, které si vyžádalo zachovat sedlovou střechu, na bydlení pro současnou rodinu.

Nově do staré zástavby

Prostředí dělnických domků na okraji Prahy má zcela jiný charakter než venkovské prostředí Jenštějna z předchozí reportáže. Zásadní přestavba jednoho z řadových domků sice zachovala původní hmotu přízemního objektu se sedlovou střechu, ale výsledný vzhled je modernější a více „městský“, protože je určen pro život současné rodiny v místě, které už se stalo přímou městskou částí.

Určitou nevýhodou těchto domů bývá právě sedlová střecha, horní podlaží přestavěné z půdního prostoru má omezenou podlahovou plochu, dá se pro bydlení využít jen částečně. Vestavěné vikýře by sice výšku patra částečně zvětšily, ale působí na našich střechách cizorodě. Přirozenější je přiznání vloženého plnohodnotného patra nad částí půdorysu, kde byl dříve štít do ulice s dvěma okýnky z půdy. Domek získal nejenom větší plochu pro bydlení, ale také jednoznačně současný výraz. Charakter stavby potvrzují i nové detaily: zakončení šikmé střechy bez přesahu, tvar a členění oken nebo barevnost omítky.

Zahrada v hlavní roli

Hlavní předností rodinného domku je přímý kontakt s terénem, v dnešní době především pro pobyt na zahradě v letním období a optický kontakt s přírodou přes zimu. Proto už se současný dům nespokojí s malými okny a jedněmi dvířky, obytný prostor bývá se zahradou propojený velkými francouzskými okny, které se v létě dají otevřít dokořán. Autoři domu použili dva vložené prvky dřevěných arkýřů, které se od původní stavby jednoznačně odlišují materiálově, navíc zvětšují plochu obytného prostoru. Před obývacím pokojem vznikla malá pobytová terasa s dřevěným roštem, která se dá využívat i v době, kdy je na zahradě ještě vlhko a nevlídně, ale první jarní paprsky už lákají ven. Protože podlaha přízemí je oproti zahradě zvýšená, vedou dolů schůdky nejenom z terasy, ale také od dalších dvou vstupů.

Obývací pokoj tak získal kromě přímého výstupu na terasu i široký výhled do zahrady, rámovaný arkýřem jako krásný obraz.

Prostorové řešení

Dům se vlastně rozdělil na tři jednotlivá pole, krajní dvě mají sedlovou střechu, prostřední část je patrová se střechou plochou. Obytný prostor, místěný v nižší části, zůstal otevřený nejenom horizontálně od zahrady po uliční fasádu, ale také prostorově, do šikmého krovu. Velkoryse pojatý pokoj spojený s kuchyní dává najevo, že je pro rodinu tím nejdůležitějším prostorem, kde se všichni mohou scházet. Protože je poměrně hluboký a vysoký, přisvětlují ho střešní okna na straně zahrady. Směrem do ulice je umístěna kuchyň, nad ní už je strop galerie s pracovnou, ta je ale do pokoje také otevřená, oddělená jen zábradlím a prosvětlená střešními okny z ulice. Všechny funkční zóny jsou rozčleněny, ale člověk v pokoji je obsáhne jedním pohledem, vnímá je jako jeden prostor.

Otevřenost celého domu je zachovaná i v jeho dalších částech. V intimním zázemí horního podlaží zůstává mezi uličním a zahradním vloženým patrem kousek krovu, který je odhalený a opticky propojuje celý dům. Tady na schodiště z pokoje navazuje otevřená šatna, vedoucí k ložnicím a koupelně. Schodiště lemují nižší úložné skříňky, které také prostor pohledově zcela neuzavírají. Pevnými příčkami jsou oddělené pouze soukromé pokoje jednotlivých členů rodiny.

Čemu dát přednost

Vraťme se ještě zpátky do obytného prostoru. I tady díky průhledům do krovu člověk vnímá původní styl domku, ale interiér není „chalupářský“, jednoznačně je současný.

Snad nejvýstižněji život moderní rodiny reprezentuje zařízení kuchyně. Žádný „country“ nábytek s dřevěnými vyřezávanými dvířky a vystavené nádoby po babičkách; tvarově jednoduché skříňky stříbřité barvy příjemně ladí s nerezovými doplňky a technickým vybavením. Dřevěná pracovní deska koresponduje s podlahou, barevným akcentem je tmavě červená barva obkladu a pracovní desky kuchyňského ostrůvku, která navazuje na potahy pohovek. Kuchyň je účelná a praktická, má správné řazení jednotlivých pracovišť a dostatek úložného prostoru.

Ani podlaha neřadí bydlení ke starým chalupám, kde bývaly nejčastěji prkna nebo palubky ze smrkového dřeva, velmi citlivého na oděr. Podlaha v tomto domku je z dubové průmyslové mozaiky, velmi odolné a trvanlivé. Dubové dřevo je do interiéru nejvhodnější také díky poměrně dobré tvarové stálosti, nejméně „pracuje“ při změnách vlhkosti. Průmyslová mozaika se stala v posledních letech oblíbenou podlahou krytinou nejenom pro dobré vlastnosti, ale také pro relativně nízkou cenu. Je podstatně levnější než módní „plovoucí“ podlahy. I když má kvalitnější plovoucí podlaha dřevěný povrch, jde o pouhou horní vrstvičku silnou zhruba 4 mm. Přebroušení a obnovení je možné sotva jedenkrát, nemá tedy životnost úměrnou své ceně. Zato průmyslová mozaika se skládá ze špalíčků vysokých přes 2 cm a přetrvá několik generací.

Nábytek v obývacím pokoji je příjemně neformální, dvě lehké pohovky nepatří do kategorie reprezentativního designu. Při stavbě je rozpočet rodiny většinou velmi zatížený a musí se pečlivě promýšlet, co je v daném okamžiku důležitější. Rozhodně je vhodnější dát více za kvalitu těch části stavby, které jsou pevné, těžko vyměnitelné. Nábytek do obývacího pokoje časem snadno nahradíte novým, třeba i dražším, ale podlahu, okna nebo izolace si pořizujete na velmi dlouhou dobu. A jak ukazuje dnešní příklad, i při přestavbě staršího domku se vyplatí spolupráce s architektem, protože právě dobrý koncept je základem kvalitního bydlení.

Věra Konečná

*

Hra světla a barev

Mít svůj vlastní soukromý prostor, své výlučné teritorium, je snem snad každého člověka. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Před pěti lety žila naše dnešní hostitelka Petra v pražském podnájmu a její rodiče v bytě s regulovaným nájemným. Všichni chtěli nevyhovující status quo změnit, a tak, když jim starší příbuzná darovala dům, neváhali s jeho rekonstrukcí ani chvilku. Na okraji Prahy díky jejich společnému úsilí vznikl pozoruhodný dvougenerační domek, jenž svou výraznou fasádou vnáší rozruch do jinak obyčejné ulice.

Aby však náš příběh mohl mít šťastný konec, předcházelo mu mnoho chvil strávených promýšlením každého detailu plánované rekonstrukce, kterou si nevyhovující stav domku z konce 19. století vyžádal. Od samého počátku se rekonstrukcí zabýval architekt Jiří Smolík, spolumajitel architektonické kanceláře Vyšehrad atelier. Ten se pro svou sestru Petru a rodiče ujal nejen architektonického návrhu přestavby, projektu a dozoru, ale pomohl i s návrhem řešení interiérů.

„Dům byl ve velmi špatném stavu – celý provlhlý, dřevěné konstrukce dožilé. Na začátku jsme tedy společně důkladně řešili myšlenku, co vůbec lze z původní stavební struktury zachovat a čeho bude možné rekonstrukcí dosáhnout. Velmi důležité bylo do domu dostat světlo a slunce zejména ze zahradní strany,“ říká Jiří Smolík.

V domě bylo potřeba předělat téměř vše – vybourat vnitřní příčky, vyměnit okna, izolovat přízemí od zemní vlhkosti, zabydlet dosud nevyužívanou půdu a hlavně zcela změnit dispozici tak, aby vyhovovala soužití dvou generací. Rodiče si přáli obývat pouze přízemí domu, a tak architekt Smolík přišel s originálním a funkčním návrhem: dolní podlaží rozdělil na dvě části, z nichž tu větší, zabírající zhruba dvě třetiny půdorysu, upravil jako bezbariérový byt rodičů. Menší část přízemí a celé podkroví pak připadlo jeho sestře.

Větší byt pro mladé má v přízemí pouze vstup, zádveří, záchod a velkou obytnou místnost spojující kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem. Otvírá se ale do krovu, který dává poměrně malému půdorysu nádech velkorysosti a volného prostoru. Nad obývacím pokojem je zavěšena galerie, kam majitelé umístili pracovnu. V podkroví se dále nachází chodba s vestavěnými skříněmi a knihovnou, šatna, ložnice, koupelna a pokoj pro hosty, do budoucna plánovaný jako dětský pokoj.

Modré nebe nad hlavou

Bohaté prosvětlení celého prostoru podkroví i hlavní obytné místnosti v přízemí garantuje osm střešních oken VELUX. Architekt Smolík je symetricky rozmístil do strany uliční i vedoucí do zahrady za domem, a přivedl tak do interiéru dostatek přirozeného světla po celý den.

Prostor obývacího pokoje velkoryse prosvětluje dvojice střešních oken umístěná pod krovem a prosklená stěna vedoucí na zahradu. Vzhledem k jižní orientaci je v hlavní denní místnosti světla opravdu dostatek, a pokud je ho příliš, přijdou ke slovu žaluzie VELUX, které se snadno ovládají pomocí teleskopické tyče.

V patře najdeme dvojici oken v pracovně na galerii.  Majitelé si pochvalují jejich nízké umístění zaručující pohodlné ovládání i skvělý výhled. Osvědčila se jim také tělesa radiátorů umístěná pod okny, jež zajišťují ideální cirkulaci vzduchu a zamezují kondenzaci par na sklech.

Střešní okna v podkroví dále prosvětlují prostor pokoje pro hosty – dětského pokoje. Všechna použitá střešní okna jsou dřevěná kyvná, značky VELUX, s ventilační klapkou. A proč se majitelé rozhodli zrovna pro VELUX? „Kvůli nekompromisní kvalitě a trvalé funkčnosti exponovaného prvku, jakým střešní okna jsou,“ odpovídá Jiří Smolík.

Barevný dialog

Důležitou roli při vytváření koncepce exteriéru i interiéru domu měla práce s barvami. Marně byste na stěnách bytu mladé majitelky hledali bílou nebo dnes populární syté odstíny žluté a oranžové. Prim zde hraje cihlově červená, která se v největší míře uplatnila na fasádě, ale prosadila se i v obytných místnostech, kde se opakuje na sedačkách v obývacím pokoji, pracovní desce kuchyňského ostrůvku i obkladu za linkou a pokračuje po schodišťovém zábradlí dále do patra. Zde ji zastihneme ještě na vybraných korpusech knihovny a textilních roletách fasádních oken. Zdařile jí sekunduje okrově žlutá, již nalezneme také na zábradlí galerie a knihovně, stejně jako na lazurovém nátěru oken vedoucích do ulice i zahrady.

Úspěšný dialog barev doplňuje šedá v široké škále odstínů, kterou nalezneme nejen na podezdívce domu a střešní krytině, ale i v interiéru na zdech dolní obytné místnosti, tělese krbu, kuchyňské lince a v tmavším odstínu i na zárubních, dveřích a tělesech ústředního topení.

Kouzlo přírodních materiálů

Dalším určujícím prvkem při zařizování interiéru se staly přírodní materiály – především dřevo. V tomto pozoruhodném domě se s ním setkáme téměř na každém kroku, a to doslova, neboť drtivá většina podlah je zde tvořena dřevěným masivem. V přízemí a na chodbě v podkroví je na podlaze použita průmyslová mozaika, v ostatních místnostech pak dubové parkety a fošny. Jen v koupelnách a v zádveří bylo z praktických důvodů použito přírodní linoleum. Dřevo ale objevíte i při pohledu vzhůru – hoblovaný dřevěný záklop mají všechny místnosti v podkroví.

V zeleném království

Kvalitu bydlení vždy zvýší možnost užívání soukromé relaxační zóny pod širým nebem – v městských bytech jsou jimi balkony a terasy, ve vesnických lokalitách zase zahrady. Paní Petra má tu výhodu, že si může podle momentální nálady vybrat, jakou si zvolí. K domku totiž náleží poměrně velká zahrada, zcela skrytá za domem pohledům kolemjdoucích, doplněná ještě o prostornou terasu.

Zahrada ostatně také doznala – stejně jako celý dům – velkých změn. Původně jí z obytné plochy notnou část ukusoval dvorek s několika kůlnami a chlívky, jež bylo nutné zbourat. Jejich místo zaujal pěstěný trávník doplněný několika okrasnými keři a trvalkami nabízející svým majitelům nejen příjemný prostor pro odpočinek, ale i možnost zahradnického vyžití.

A jak se v originálním domku mladé majitelce bydlí? „Jsem velmi spokojená – myslím, že rekonstrukce naplnila všechny naše představy. Navíc díky tomu, že jsme od samého počátku dům koncipovali jako dvougenerační, máme všichni dostatek soukromí, což je základ bezproblémového soužití,“ pochvaluje si naše hostitelka Petra.

Michaela Lízalová

Foto Jaroslav Hejzlar