Přestavba činžovní vily

01.09.2011 Bytové domy, Rekonstrukce

Roman Koucký, Šárka Malá
Když starý dům nedokáže vyhovět nové funkci, stává se muzeem. Významnější je přestavba, která ho přizpůsobí současnému životu.

+

Činžovní vila z roku 1930 podle projektu Josefa Prouzy v Xaveriově ulici v Praze 5 nesla soudobé znaky předválečné funkcionalistické architektury, výjimkou však bylo poslední patro. Na ploché střeše moderního domu jako by někdo postavil „chaloupku“ se sedlovou střechou, ta očividně patřila do jiného světa než vlastní dům i okolní městská zástavba. Obklopující terasa, tak typická pro své období, tady jen zdůraznila nesourodost obou částí. Je možné, že v průběhu stavby, nebo krátce po dokončení někdo pozměnil původní záměr autora.

Majitelka se rozhodla vilu kultivovaně zrekonstruovat a částečně rozšířit, aby všechny bytové jednotky získaly stejně vysoký standard bydlení. Oslovení architekti Roman Koucký a Šárka Malá dokázali citlivě rozpoznat, co bylo na původní stavbě podstatné. Právě na zvýraznění a rozvinutí těchto hodnot postavili koncept celé přestavby. Starý dům, probuzený současnými myšlenkami, dostal zcela novou atmosféru, která dokonce sama přilákala zájemce o výjimečné bydlení. A zaujala také odbornou porotu na Grand Prix architektů, kde získala Čestné uznání v kategorii Rekonstrukce.

Nová kompozice domu

Horní, rušivě působící podlaží neposkytovalo ani dostatečně kvalitní byt, autoři se tedy rozhodli nahradit ho dvěma patry zakončenými plochou střechou. Ta má výšku hřebene původní šikmé střechy, aby dům nevyčníval nad horizont obytné čtvrti. V obou nových podlažích mají byty podobnou dispozici jako v předchozích, mírně zmenšená obytná plocha je vyvážena doplněním o venkovní prostor: terasu ve spodním bytě a balkon v nejvyšším.

Prostorové a dispoziční řešení přestavby umístilo vstup z parteru zahrady přímo k podestě schodiště a všem bytům tak poskytlo srovnatelné podmínky přístupu. Původní komplikovaný nástup do činžovní vily totiž plošně zabíral kus přízemí. Vstupní zóna v návaznosti na ulici byla postavena se vším komfortem (dopisní schránky, kóje na popelnice, pomocné místnosti, garáže, ale i příjemná vyhlídková terasa) v samostatném objektu, jehož součástí je také menší byt správce. Na rozdíl od čistě bílého obytného domu je v barvě cementového potěru s doplňky z pískované nerezové oceli.

Schodišťovou věž, která byla velmi výrazným prvkem i původního domu, architekti navýšili o nová ramena schodiště a doplněnou část věže postavili z režného zdiva, které získali ze zbouraného podlaží. Vysokému oknu však ponechali původní proporci (horní ramena schodiště jsou prosvětlena světlíkem v ploché střeše) a v nepravidelném geometrickém rastru okno nově prosklili třemi typy skla s rozdílnou strukturou.

Celý objekt je rozdělen do pěti samostatných hmot, které autoři podtrhli rozdílnou výškou a odlišnými materiály. Věž s režným zdivem zůstává i nadále výrazná, ale dominantní postavení mají velké obytné místnosti s okny na jih. Tomu odpovídá také pojetí dostavby této části domu – podřídilo se původnímu výrazu včetně vertikálního členění pásových oken. Izolační omítka s hrubou povrchovou strukturou je vstřícná popínavým rostlinám, které část domu s obytnými místnostmi mohou časem proměnit v zelený hranol uprostřed zahrady.

Cihelné sloupky mezi nárožními okny na jihovýchodním rohu se v nových patrech už neopakují, v tomto místě dostavba zřetelně přiznává dobu svého vzniku. Lehká, téměř transparentní konstrukce navíc ustupuje na obou stranách fasády do pozadí a celý objem domu odlehčuje. Rohová jídelna nových bytů dostala kromě navazujícího venkovního prostoru i příjemné, částečně rozptýlené denní osvětlení; střídání čirých a mléčných skel chrání místnosti také před příliš prudkým sluncem. Motiv střídavého zasklení se opakuje znovu na opačném severozápadním rohu, kde velká okna s neprůhlednými skly prosvětlují ložnici, vstupní halu a koupelnu, aniž by narušily jejich intimitu pohledy z ulice.

Prostor a světlo

Původní byty by jen stěží vyhověly náročným požadavkům na současné bydlení. Autoři je dispozičně přizpůsobili dnešní době a ve stejném duchu navrhli také oba nové byty. Posuvné dveře na výšku celého podlaží umožňují volné propojení všech místností – otevírají celý byt průhledům i dokonalému prosvětlení denním světlem z více stran. Současně však poskytují dostatek soukromí, jednotlivé prostory se mohou kdykoliv snadno uzavřít. Návaznost kuchyně na obývací pokoj přes jídelnu respektuje přání jak zastánců otevřeného obytného prostoru, tak i těch, kteří dávají přednost uzavřené kuchyni.

Zajímavou myšlenkou je osazení zdvojených úložných skříní mezi halou a ložnicí. Otevírají se z obou místností a dvoje vstupní dveře do ložnice jsou do šatní stěny zakomponovány ve stejném materiálovém i tvarovém provedení. Z ložnice je přístupná koupelna, vybavená vanou, dvěma umyvadly, klozetem a bidetem, z haly se vchází na WC. Promyšlené řazení místností a umístění dveří dovoluje při otevření přímý průhled od okna koupelny přes WC a halu až do kuchyně, kde je zakončen výhledem z okna. Ani nejmenší místnost v bytě tedy není zbavena výhody přímého denního světla.

Atraktivita bydlení v bytech nekonvenčního řešení je určitě podpořena také zahradními úpravami kolem domu, kde má na zpevněných plochách každá rodina vyhrazen svůj klidný kout pro posezení venku. Velká část zahrady zůstala společná, nechybí tu ani terasa pro grilování. Z původních prvků zahradní architektury zůstalo schodiště s betonovými průchozími rámy, teracový bazének s lekníny, zachovaly se i vzrostlé stromy a keře. Celkový ráz po léta špatně udržované zahrady byl ale upraven odstraněním některých nevhodných jehličnanů nebo divoce rostoucí zeleně. Volné plochy se nově zatravnily a doplnily nízkými popínavými křovinami. Svažitá zahrada dostala čistou elegantní podobu, změnila se stejně svěžím způsobem jako celá činžovní vila.

Na ortomapě jsou vyznačeny dvě stavby v blízkém okolí, které také zkvalitňují bydlení v nejvyšších podlažích nástavbou s plochou střechou – střešní nástavba Malvazinky a dva půdní byty v ulici K vodojemu.

Věra Konečná
Foto Ester Havlová