Byt pro Pepinu a její rodinu

12.06.2020 Rekonstrukce

Jiřina Mikolášková, Blahoslav Mikolášek
/ Nenákladné, přesto funkční zařízení pro mladou rodinu je příkladem,
že i bez drahého designu může byt působit moderně a příjemně.

*

Do nově zrekonstruovaného bytu se nastěhovala mladá rodina se dvěma dětmi a fenkou Pepinou (Parson Russell teriér). S majiteli domu byl domluven dlouhodobý pronájem, a tak měla rodina ještě před dokončením rekonstrukce možnost drobnějších zásahů podle svých představ – například přizpůsobení instalací vlastnímu návrhu kuchyně, výběr obkladů, dlažby a sanity v koupelně nebo na toaletě.

Cílem zařízení bylo přizpůsobit byt potřebám rodiny s vynaložením co nejmenších nákladů, přitom funkčně a příjemně. Návrhu i realizace se ujali babička s dědečkem, kteří se o kulturu bydlení dlouhodobě zajímají (jsou také pravidelnými čtenáři našeho webu) a za sebou mají už několik realizací v širší rodině.

V domě z počátku 20. století byla provedena kompletní rekonstrukce,
v samotném bytě byly repasovány původní dveře i okna včetně kování, opraveny podlahy z dubových vlysů a nově byly provedeny instalace. Do jižní ulice jsou orientovány dvě největší místnosti; jedna byla určena pro obytný prostor se začleněnou kuchyní a jídelnou (pro její polohu byla důležitá návaznost na vodu a odpady), druhá se stala dětským pokojem. Menší pokoj na severní stranu do vnitrobloku se využil jako ložnice s pracovním koutem. Všechny místnosti byly opatřeny bílou výmalbou, která je pro styl domu nejpřirozenější, navíc je také nejvhodnějším základem pro vybavení pokojů, nijak neomezuje barevnost zařízení.

Z předchozího bydlení se uplatnila pohovka v obývacím pokoji, drátěné regály na knihy a několik kousků nábytku z dětského pokoje. Nový nábytek pochází většinou z IKEA, doplňky hledali autoři také na internetových stránkách. Při sestavení nábytku včetně úprav na míru nebo montáže garnýží a svítidel spoléhali jen na své zkušenosti a šikovné ruce.

Velikost kuchyně byla limitována šířkou místnosti, jako optimální se ukázala sestava dvou linek proti sobě. K nízkému ostrůvku se mohl přistavit jídelní stůl, prostor těsně za dveřmi se využil pro umístění mělké spížní skříně.

Díky arkýři na protější straně pokoje se pohodlně vešlo sezení, přitom od dveří zůstal volný průchod celou místností. Na kuchyňskou skříň svojí hloubkou navázala drátěná knihovna, do které se kromě televizoru zakomponoval
i pelíšek pro Pepinu, prostor mezi skříní a knihovnou vyplnila dřevěná lavice. Pokoj je spíše útulnou obytnou kuchyní než „parádním obývákem“, důležitý byl především praktický provoz v běžném životě rodiny.

Ložnice má tvar dlouhého a užšího obdélníku, kromě spaní se jeho délka využila také pro umístění pracovního stolu a u okna koutku na čtení
s výhledem do zeleně dvora. Bílá barva neubírá pokoji denní světlo (ze severu ho není příliš mnoho), pocit zateplení dodala červená barva na doplňcích
a růžové závěsy. Na ložnici navazuje malá komora (dříve zřejmě spíž), ze které se stala šatna. Protože má vlastní okno a dá se dobře provětrávat, uklidil se sem také sušák na prádlo.

Největší změny dosud čekají na dětský pokoj, kam přijde vestavěné patro na spaní. Prozatím leží matrace na podlaze, ale už dnes je pokoj nábytkem rozdělen na klučičí a holčičí část. Každá má svůj prostor se spoustou úložných skříněk na hračky a další nezbytné potřeby. Pod patrem přibudou na obou stranách ještě psací stoly. Společnou velkou skříň na šaty mají děti v hale proti vstupu do pokoje.

Největší potíže při zařizování bytu způsobila koupelna, která je opravdu maličká. Aby se do ní vešla pračka a před umyvadlem zůstal potřebný prostor, musela se osadit vana se zúženou částí. Pračka se schovává pod deskou, která poskytuje odkládací plochu, umyvadlo je do desky zapuštěno.

Ani předsíň s halou neposkytuje příliš prostoru, také tady se bojovalo
s každým kouskem místa. Při vstupu se kabáty odkládají na drátěnou stěnu
s háčky, nepohledný plynoměr se překryl skříňkou, která ve spodní části slouží jako botník. Šatní skříň zabrala většinu haly, ale alespoň překryla okno do chodby, které působilo nepříjemně a mohlo by být zdrojem hluku.

Na výzdobě bytu se podílejí především plakáty a fotografie na plátně, autorem jednoho je bratr matky (výtvarník), ostatní vytvořila babička, hlavní autorka celého interiéru.

-věk
Foto Jiřina Mikolášková