Byt pro mladý pár

03.12.2015 Malé byty, Rekonstrukce

Matúš Vallo – Oliver Sadovský / VSA
/ Funkčně
a prostorově otevřená dispozice,přehlednost prostoru, střídmost materiálů v kombinaci se svěžím„smyslem pro vtip“.

Rekonstrukce bytu v Bratislave na Palisádách je radikálním zásahem do původní dispozice bytu. Mladému páru, jehož centrem života už není obývací pokoj s televizorem, je určen dominantní prostor pracovně-obytné kuchyně. Kolem tohoto velkorysého, dobře prosvětleného prostoru s velkým stolem
a lustrem uprostřed se odvíjí zbytek bytu. Nejdelší stěně dominuje barevný nástěnný potisk kohouta, kterého citlivě doplňuje kuchyňská sestava, jednoduchostí designu připomínající spíše nábytek obývacího pokoje. Za interaktivní policovou stěnou naproti se nachází ložnice.

Atmosféru bytu více než dispozice definuje kombinace barev a materiálů, anebo přesněji vtipný kontrast jednoduchých, finančně nenáročných řešení, designově propracovaných. Původní, na cihlu otlučené zdivo je natřené na bílo a podseknuté tak, aby se vznášelo nad velkoformátovou dřevěnou podlahou sjednocující celý byt. Exkluzivní kuchyňská linka materiálově vychází z podlahy a vytváří kontrast jednoduché knihovně s bílými policemi naproti. Velký jídelní stůl z vodě odolné překližky je doplněný sestavou barevných designových židlí. Vstupní část převážně bílého interiéru určuje černohnědý blok šatních skříní. Striktně monochromatickou koupelnu prosvětluje barevný potisk na svislém plexisklovém světlíku.

Autorská zpráva
Foto archiv autorů

*

Životní scénář na bílém pozadí

Dá se říct, že jsem to očekával… to ano. Ale zároveň mě na tom něco překvapilo. A musím se přiznat, že příjemně. On má totiž každý architekt svůj patřičně čitelný rukopis (nevím, jestli je to vhodný výraz), jehož otisk očekáváme s každou další realizací. Formuje ho Postoj, tedy jistý vnitřní názor na architektonickou tvorbu. Možná občas i póza, to se ale tady nestalo. Takto vyprofilovaný postoj v kombinaci s autorským talentem generuje na podkladě autentického konceptu architektonického díla žádanou přidanou hodnotu, kterou neodpozorujete, ale pocítíte. Tak jako já při návštěvě aktuální realizace ateliéru Vallo & Sadovský Architects. Ten pocit vás stále znovu překvapí.

Postoj architektů k tématu interiéru naznačuje jejich dosavadní tvorba. Funkčně a prostorově otevřené dispoziční řešení, kompaktnost a přehlednost prostoru, střídmost materiálové škály v kombinaci se svěžím „smyslem pro vtip“. Občas trochu experiment, a ten chce čas, ale to je dobře. Ostatně tvořivou dvojici Matúš Vallo – Oliver Sadovský už není třeba zvlášť představovat. Stávají se z nich zkušení autoři, a to nejenom architektury
a hudby. „Městské zásahy“ jsou hodny následování, i když reálné výsledky této iniciativy jsou zatím otázkou. Chyba je však jinde.

Interiér bytu v centru Bratislavy pro mladý pár koketuje s odkazy minimalismu, i když ta puristická sterilnost katalogového interiéru záměrem nebyla. Spíše to chápu jako základní nátěr či provokativní bílý podklad, který se časem určitě zanese. Životní scénáře odehrávající se v bytě totiž nedovolí, aby se pozadí mlčky dívalo a zůstalo neutrální. Á propos minimalismus. Na rozdíl od polopatistického světa rozmanitých forem a barev dává zažít svoji duchovní bohatost pramenící z geometrické čistoty architektonického prostoru. Tu ale uživatel může zaměnit za předmět osobní hodnoty na úkor objektivní estetiky. Je to v pořádku, bydlení je záležitost osobní.

Z původně trochu tmavého a dispozičně nevyhovujícího bytu nezůstalo kromě polohy sanity a střední nosné stěny nic. Vzniká nová esence bydlení. Pracovna či pokoj, „obytná chodba“ (zajímavý typologický úkaz), kuchyně se svojí novou obyvatelností i ložnice tvoří funkce jednoho plynulého, materiálově uceleného a otevřeného monoprostoru. Netřeba „škatulkovat“ místnosti jmény, protože jejich funkce se vrství. Ale jako celek to překvapivě dobře funguje. Štíhlé dveře vysoké po strop uzavírají pracovnu, koupelnu a toaletu. Posuvný paraván zabezpečí intimitu ložnici, což dovoluje konstrukce a dělení oken. Původní plošný poměr obývací pokoj – kuchyně se otočil. Pulzující život v kuchyni potřeboval více místa než relaxační prostor obývacího pokoje. Přepínání televizního kanálu palcem na noze šetří baterii v ovladači.

Materiálově dominuje dřevěná podlaha z dubových velkoplošných tabulí (formát 2 x 1,3 metru) a vůči trendům odolná bíla barva stěn a stropu. Bílá vzniká působením světla všech barev, možná proto „časem nezežloutne“. Dubové dřevo seobjevuje na kuchyňské sestavě v kombinaci s nerezovou pracovní deskou. „Push to open“ kování podtrhuje čistotu formy. Koupelna a toaleta mají podlahu vyrobenou z velkoplošných překližkových bednicích dílů. Nebýt žluté stěny na toaletě a barevné vitráže v koupelně, tak je hygiena striktně černobílá. Šatník je řešený jako kontrastní nábytkový box vložený do vstupního prostoru bytu. Jeho součástí je také posuvný panel, který eventuálně vyčlení předsíň z obytné části. Ze stejného materiálu je vyrobený dominantní stůl, který doplňuje pestrost židlí. Často vidím designové prvky mobiliáře vystavené na čistém podkladě minimalistického interiéru, jehož vizuální kvalitu mají pozvednout. Tady se to nestalo. Naopak VSA pracují raději s povrchy. Trojbarevnou „monotónnost“ narušuje několik jednoduchých zásahů. Nadrozměrný kohout ve stylizované grafice oživuje prostor kuchyně
a barevný potisk skleněné stěny zabarvuje jinak černobílou koupelnu. Loftový look neomítnuté nosné stěny narušuje jednotnou kvalitu povrchu stěn a lehce industriální dojem dokončují viditelné rozvody topení. Obytné části dominuje výtvarné dílo Borise Sirky.

Bytu těžko něco vytknout, ale zkusíme to. Čistota architektonického řešení zrcadla za umývadlem je jasná, čistota zrcadla bude věčný problém. Absence soklu zkomplikuje údržbu podlah i kuchyňské linky. Jakákoliv vodě odolná omítka ve sprše popraská. Za linkou také. Možná i kohout se trochu oduje. Dveře na výšku místnosti se nedají vyvěsit ze závěsů. Jistě ale… Výtvarná síla minimalismu tkví i v nekompromisně čisté formě prostoru a budoucí obyvatelé bytu to vědí. Chápou to jako součást konceptu, který přijali a výše uvedené „hrozby“ tak akceptovali. V této poloze je toto řešení demokratické
a přijatelné.

Životnost interiéru bývá často krátká, udělat změny v interiéru je mnohem jednodušší než na fasádě objektu. A nosný systém se dá snad jenom zbourat. Změny patří k životu a interiér v této poloze představuje pro uživatele kontaktní zónu s architekturou, ve které ji dokáže modifikovat. V případě tohoto interiéru jsou některé modifikace očekávané. I architektem. S tímto odlehčujícím přístupem k řešení obytného prostoru a jeho argumentací ze strany VSA souhlasím. Architekt definoval dispoziční a prostorové limity, barevně a materiálově naladil byt, vpustil do něho světlo, a tak připravil živou scénu pro obyvatele. Všechno.

Recenze Lukáš Šíp