Bydlení a zahrada bez chemie

28.08.2009 Ekologie, Rekonstrukce

Při rekonstrukci venkovského domu dostaly garáž a dostavba zelenou střechu, vybudovala se kořenová čistička, na zahradě vzniklo přírodní koupací jezírko.

Venkovský domek po prarodičích potřeboval zásadní přestavbu nejenom pro svůj špatný technický stav, ale také proto, aby se do něj rodina s dorůstajícími dětmi vůbec vešla. Manželé Vokálovi znali dům z dřívější doby a přesně věděli o jeho nedostatcích. Z finančních důvodů se rozhodli pro pozvolnou a postupnou stavbu svépomocí, která vlastně stále ještě není zcela dokončená. Starý domek se do ulice téměř nezměnil, jen spolu se zateplením dostal novou omítku a dřevěná eurookna ve tvaru původních. Z původní dispozice malých místností se stal velký otevřený obytný prostor s kuchyní a jídelnou, půda se po zateplení stala obytným podkrovím. V další etapě se směrem do zahrady postavilo nové křídlo s ložnicí rodičů. Zkušenosti majitele stavební firmy i záplavy v roce 2002 přivedly pana Vokála k použití méně obvyklému materiálu – při stavbě nového křídla se rozhodl vyzdít sklep betonovými cihlami, kterým vlhkost a voda příliš nevadí. Na pozemku je vysoká hladina podzemní vody a při prudkém přívalovém dešti se voda do podzemí dostane poměrně snadno. Jak ukázalo i letošní léto, záplavy se mohou kdykoliv opakovat a betonové cihly jsou vhodným vnitřním řešením pro spodní část stavby mnohého domku v ohroženém území.

Sám sobě pokusným králíkem

Pan Vokál se před více než patnácti lety nadchnul pro zelené střechy a založil stavební firmu, která se na ně specializuje. Nechtěl však ke své nové profesi přistoupit laicky, a dříve než se pustil do podnikání, studoval odbornou literaturu, zajímal se o zahraniční realizace, sledoval nové technologie a vývoj materiálů. Začal spolupracovat také s architekty zaměřenými na otázky životního prostředí (Skupina ekologické architektury, Martin Rajniš a další), spolu s nimi mnohé zelené střechy realizoval. Od zelených střech už byl jen krůček k dalšímu zájmu o ekologické bydlení: o kořenové čističky nebo koupací jezírka, kde vodu namísto chemikálií čistí přírodní společenství vhodných rostlin a užitečných bakterií. Vlastní přestavba rodinného domku se mu stala jakýmsi pokusným centrem, kde poprvé vyzkoušel vše, co nabízí svým klientům.

Zelenou střechu dostalo nové zahradní křídlo i původní garáž, která se stala domkem pro ubytování hostů. Na rozestavěném zahradním altánu je na fotografiích patrná odhalená dřevěná konstrukce. Kvalitní izolace dokážou před vlhkem zeminy bezpečně ochránit i dřevo, ani tady není důvod se zelené střechy obávat.

Přestavěný rodinný dům má samozřejmě kořenovou čističku a součástí zarostlé zahrady se stalo přírodní jezírko, kde kromě členů rodiny plavou i čtyři sumci.

Střešní zahrady

Střecha staré garáže už měla stávající konstrukcí danou únosnost, nebylo možné na ni navršit libovolné množství těžké zeminy. Specialisté na zelené střechy přesně odlišují rostliny, kterým stačí jen pár centimetrů půdy, od druhů pro vrstvu vysokou 15 či 30 cm, nebo dokonce metr. Běžně se z tohoto pohledu zelené střechy dělí na extenzivní (2–30 cm zeminy) a intenzivní (30–100 cm), kde už je možné pěstovat i keře a některé stromy. Taková střecha však musí mít velmi únosnou konstrukci.

Pro střechu, o kterou se nechcete průběžně starat, jsou vhodné nenáročné suchomilné rostliny, například netřesky, rozchodníky nebo luční trávy, ale dobře se na prudkém slunci daří také pažitce. Právě tu si Vokálovi vybrali na střechu bývalé garáže. Je stále zelená, přes léto ji zdobí fialové hlavice květů, a když někdo dostane chuť na šnytlík, stačí jen přistavit žebřík a natrhat. Opravená střecha nejenom chrání domek, ale navíc přináší radost a užitek.

Nová přístavba má konstrukci navrženou na vyšší vrstvu zeminy, na její střeše může být zeleň o něco pestřejší – na půdu náročnější okrasné trávy i nízké dřeviny. Kromě toho, že rostliny produkují pro život potřebný kyslík, je na ně pohled z horního patra domu podstatně příjemnější než na běžné střešní krytiny; střecha přirozeně navazuje na zeleň zahrady.

Nejdůležitější složkou skladby konstrukce pro zelenou střechu je kvalitní hydroizolace s dlouhou životností. Kořínky rostlin ji nesmí narušit, s každou trhlinkou v izolaci nebo při její krátké životnosti se totiž střecha odhaluje a těžká zemina by se musela odstranit. Izolace proto musí být velmi pružná a ohebná, schopná odolávat velkým teplotním rozdílům a udržet si pružnost i za mrazů. Také musí mít tvarovou paměť, schopnost po roztažení (při vysoké teplotě) vrátit se zase do původního tvaru. Ze zkušeností v zahraničí, kde jsou novodobé zelené střechy běžné už několik desetiletí, se nejlépe osvědčil syntetický kaučuk tloušťky alespoň 1,5 mm, který splňuje všechny požadavky a má životnost více než 70 let. Celá plocha se navíc může připravit předem (spojení částí vulkanizací), takže se na střechu pokládá jako jediný kus, nepropustná vana beze spár. Asfaltové lepenky, které se běžně používaly na izolace střech, náročné požadavky zelených střech nesplňují.

Kořenová čistička

S odpadními vodami si příroda dokázala bez problémů poradit, dokud jsme se nezačali sdružovat do nadměrně velkých sídel a nevzali si „na pomoc“ agresivní chemii. Kořenové čističky pro rodinné domy (ale i hotely v přírodě) jsou založeny právě na takovém přirozeném chování přírody. Pokud splašky mohou odtékat po svahu, ale pomalu a s překážkami, které oddělují jednotlivé fáze čištění, a mají vhodné (nepropustné) podloží, kde mohou žít prospěšné bakterie, na konci tohoto řetězce vytéká zdravotně nezávadná voda. Například v Rakousku, kde se projektanti ekologickému stavění věnují déle než u nás a výstavbě kořenových čističek nebrání stavební úřady, je běžné, když pod alpským penzionem vytéká odpadní voda natolik čistá, že plní bazény místního koupaliště.

Jaké jsou zkušenosti Vokálových s vlastní čističkou? Jejich „splašky“ jsou čistější než potok, do kterého se odvádějí. Povinné pravidelné rozbory to potvrzují. Pevný kal z první fáze čističky (asi tři kýble za rok) přijde na kompost a zahradu nezatíží žádným zápachem. Jediné, na co si musí rodina dávat pozor, je opatrné užívání sava (ničí nejenom škodlivé, ale i užitečné bakterie) a vylévání oleje do odpadu (například olej ze smažení by se měl nejprve rozředit peroxidem vodíku).

Koupání s rybami a žábami

Právě kvalitní hydroizolace a princip kořenové čističky jsou spojením, které je optimální pro přírodní koupací jezírko. Vulkanizací spojená „vana“ je překrytá přirozeným dnem a stěnami z kamenů spojených betonem, takže vzbuzuje dojem jezírka vytesaného ve skále. Břeh na jedné straně má pevný okraj s nerezovým žebříkem pro pohodlný vstup do dvoumetrové hloubky, na něj navazuje rošt z tropického dřeva, kde se příjemně sluní. Na opačné straně už je břeh zarostlý zelení, pod kterou se ukrývá filtrovací systém. Tady na podloží ze zeolitu žijí miliony bakterií a „chroupají“ vše, co vodu znečišťuje. Čerpadlo vodu pomalu prohání kolem dokola, a přestože sumci jsou bohatě krmení (a hojně vylučují), voda je křišťálově čistá i bez jediné chemické tablety. Jezírko bez potíží překlenulo zimní období, ani sumečkům pod ledem mrazy neublížily.

Pan Vokál je toho názoru, že do koupacího jezírka život patří. Ryb nesmí být přehnaně mnoho, aby vodu nadměrně neznečistily, ale člověk si při koupání zvykne i na jejich lehounké doteky. A večerní žabí koncert ještě navodí romantiku přírodního prostředí.

Na rozdíl od klasických zahradních bazénů se přírodní jezírko dobře vyjímá v každé zahradě a u každého, třeba i venkovského stavení. Jeho údržba je časově i finančně nenáročná, navíc se koupete v čisté vodě, a ne v chemickém roztoku.

-věk

Foto Jaroslav Hejzlar